"Již delší dobu jsem brouzdala internetem, četla různé názory, získávala informace a přemýšlela, zda do toho jít. I v mém okolí byly páry, které měly cestu k vytouženému miminku trnitou, a tak jsem do toho šla," vzpomíná na své první rozhodnutí stát se dárkyní vajíček Gabriela K. (25) z Brna, která v tuto dobu darovala už celkem třikrát.

Jak se darují vajíčka?

Darování vajíček je proces poměrně náročný na čas, trpělivost i psychiku ženy. Vlastnímu odběru kromě pohovoru a gynekologického vyšetření předchází i hormonální stimulace. Jejím cílem je podpořit ve vaječnících vznik co největšího množství vaječných folikulů, z nichž jsou následně odebrána vajíčka.

"U vajíček je trochu problém s jejich uchováním. Zatímco embrya a spermie lze poměrně dobře uchovat zmražením, u vajíček zmražením a rozmrazováním klesá kvalita. Pokud se žena rozhodně stát se dárkyní, je hormonální stimulace naplánovaná až na dobu, kdy se objeví vhodný pár," popisuje MUDr. Kateřina Veselá Ph.D., ředitelka Sanatoria Repromeda

Okamžik rozhodnutí proto není tím nejsilnějším. Ženě během čekání na vhodný pár začne utíkat čas, během kterého pracuje její psychika.

Rozhodnutí stát se dárkyní v ní může sílit, ale také může pominout a žena své původní rozhodnutí nakonec vzdá. Třeba proto, že hormonální stimulace vyžaduje pravidelné dávky injekcí do podkoží břicha, které si žena aplikuje sama.

"To víte, že se mi poprvé klepaly ruce a hlavou mi jely různé myšlenky. Ale nakonec jsem aplikaci hormonů zvládla bezbolestně a pak jsem na sebe byla hrdá. Do reprodukčního centra, kde se odběr prováděl, jsem samozřejmě hned musela poreferovat, že vše proběhlo bez obtíží. Pak jsem jen čekala na první lékařskou kontrolu. Ta proběhla s odstupem pár dní od aplikace léku, dalších pár léků jsem ještě obdržela. Následně proběhla i druhá ultrazvuková kontrola, a při té jsme si už i domluvily termín darování," vzpomíná na své první darování vajíček Gabriela.

V den odběru si dárkyně aplikuje poslední dávku hormonů. "Tato aplikace probíhá vždy v přesně daný čas, aby nedošlo k vyplavení vajíček z folikulu dřív, než proběhne odběr," doplňuje MUDr. Kateřina Veselá.

"Od půlnoci jsem nic nejedla a nepila. Aplikaci mi sestřička připomněla SMS zprávou. Hned ráno jsem vyrazila na cestu do sanatoria. Myšlenek jsem zase v hlavě měla mnoho, strach to ale nebyl," vzpomíná Gabriela.

Odběr vajíček probíhá na operačním sálu, v celkové anestezii, což je ne každá žena ochotná pro druhého podstoupit. "Já jsem měla blažený pocit, že mohu někomu pomoci k vysněné rodině. Doufám, že se vše podařilo a dílo bylo korunováno úspěchem v podobě miminka," usmívá se Gabriela.

Motiv je pro ženu důležitý

Podobný motiv měla i Zuzana K. (25 let), která se poprvé dárkyní stala letos v lednu: "Čas od času mě přepadne potřeba být někde užitečná. Jednou přispěji na sbírku pro Klokánek, podruhé na pomoc starým lidem. Teď, protože jsem se před rokem stala mámou, jsem hledala, kde bych mohla být ku pomoci v oboru s dětmi, tak padla volba na dárcovství."

"Dárcovství pohlavních buněk je u nás ze zákona anonymní a bezplatné. Pro ženu je tak motiv velmi důležitý. Žena v sobě musí překonat mnoho okolností snižujících zájem o to stát se dárkyní. Třeba to, že se nikdy nedozví, jak vypadá a co dělá dítě vzniklé z jejího vajíčka. Pokud se někdo ptá na peníze, musím ho zklamat. Rozhodně nejde o to, že by si žena z dárcovství založila nějakou živost, na které by vydělávala. S darováním je spojena pouze kompenzace nákladů, která může být do výše dvaceti pěti tisíc," dodává MUDr. Kateřina Veselá.

Skutečností, která mluví proti zlým jazykům tvrdícím, že ženy darují vajíčka kvůli penězům, je i to, že žena nemůže darovat neomezeně. Jedno omezení je dané věkem, kdy je nutné splnit rozmezí 18 až 35 let. Další omezení vychází z nutnosti čekat na vhodné příjemce a další vychází z nutnosti hormonální stimulace vaječníků.

"Při dárcovství je třeba brát ohled na zdraví ženy, která se rozhodne pomoci druhému. Proto se hormonální stimulace nedoporučuje častěji než jednou za tři měsíce. Praxe ale ukazuje, že tato doba bývá obvykle delší," doplňuje lékařka.

To, že nejde o žádný byznys, potvrzují i samy dárkyně. "Ten pocit, který vás poleje poté, co vám všechno dojde, stojí za to.... Člověk pomohl někomu, kdo se měsíce či roky trápil tím, že nemůže mít rodinu a najednou se jim ten sen plní. Proto se k darování opět vracím a těším se na znovu prožité emoce," říká Zuzana.

Co by měla splňovat žena, která chce darovat?

Některá pravidla dárcovství jsou jasně daná zákonem, i to je jisté omezení. Ne každá žena se tak může stát dárkyní. 

Dárkyně musí být po všech stránkách zdravá jak fyzicky, tak psychicky, plnoletá, ovšem ne starší 35 let, plodná, bez drogové závislosti, nekuřačka, podmínkou je i absence dědičných a psychiatrických onemocnění v rodině a dokončené minimálně středoškolské vzdělání.

"Kritéria mohou mít jednotlivá centra i přísnější. Například u nás dbáme na to, aby dárkyně byly vysoké 160-180 centimetrů. Také striktně vyžadujeme, aby dárkyně s korekcí zraku neměla více než čtyři dioptrie, a trváme na tom, aby žena znala oba své biologické rodiče. Pokud toto všechno žena splňuje, může se stát dárkyní," uzavírá lékařka.