Srovnávat projevy dvou prezidentů je velmi ošemetné. Každý je z jiné země, dalo by se čekat, že každý bude hovořit o něčem jiném, co jeho zemi trápí nebo co je pro ni v tuto chvíli důležité. Jenže Slovensko je České republice stále velmi podobné, byť od rozdělení jde každý stát svou cestou.

A jak vyplývá z obou projevů, minimálně některé problémy máme zcela identické, pouze je každý ze státníků vidí ze zcela jiné pozice. Rozdílní jsou také oba prezidenti a každý z nich pojímá své poselství naprosto odlišně.

Miloš Zeman se po úvodním pozdravu pouští do poněkud klišovité kritiky české povahy. Čechy označuje za skeptiky, kteří vidí sklenici spíše poloprázdnou než napůl plnou. Po krátkém úvodu se pouští do ekonomických čísel, hovoří o zvýšení mezd a valorizaci důchodů.

Hlazení ega a upřímné přání

Andrej Kiska mluví jinak. Považuje za čest, že může Slovákům popřát. Hned v úvodu myslí na ty, kteří nemohou být s rodinami, protože slouží nejrůznější služby u policie nebo u záchranky. Občanům přeje do Nového roku lásku, porozumění a přátelství, zdraví a vnitřní sílu potřebnou pro překonávání životních zkoušek. A apeluje, aby si lidé uchovali svoji víru v lidskost.

Je to právě téma lidskosti a slušnosti, které se jeho projevem vine jako hlavní motiv. Apeluje na Slováky, aby se k sobě chovali slušně a to i na internetu. Žádá po lidech, aby se i v internetových diskusích k sobě chovali tak, jako v reálném životě. "Nesmíme dovolit, aby byly pocity strachu překonávané hněvem a nenávistí. Své rozhořčení nesmíme ventilovat v agresivitě."

Vulgarita, rasismus a agresivita na internetu jsou přitom fenomény, které netrápí jen Slováky, ale stejně tak i naši zemi. A přestože se zdá, že jde o banalitu, ve skutečnosti je to závažná věc, která snižuje úroveň mezilidských vztahů a ničí kulturu společného soužití.

Zatímco Kiska se nebojí polovinu projevu věnovat právě tomuto tématu, apeluje na to dobré v lidech a jednoznačně odmítá rasismus, xenofobii a osobní urážky, Zeman tuto problematiku pojímá po svém a pouští se do kritiky úřadu pro boj s internetovou propagandou. 

Naznačuje, že by se z něj mohl stát nástroj cenzury, jakýsi novodobý Koniáš. Mluví také o pornu a pornohercích (ano, Miloš Zeman se ani o svátcích nebojí takovýchto výrazů), a celkově jednoznačně vznik takového úřadu odmítá. Říká to přitom z pozice člověka, který se chlubí tím, že internet nepoužívá, protože si vystačí s teletextem.

Budiž, i tak je to samozřejmě legitimní názor a kritika je obecně vzato potřebná, pokud řeší skutečné nedostatky. Copak je ale Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám tím nejdůležitějším problémem, který bychom měli ve vztahu k internetu a jeho obsahu řešit? Jak to, že Kiska si enormního hrubnutí internetové scény všímá a Zeman nikoliv? Nebo mu to pouze nevadí? 

Jednoducho neprípustné

Zeman samozřejmě neopomněl své stěžejní téma, tedy boj proti islámu a uprchlíkům. Samozřejmě žádné uprchlíky přijímat nemáme, protože jsou podhoubím pro teroristy. I Kiska jasně říká, že prohrajeme všichni, pokud si neuhlídáme vlastní, myšleno Evropské, hranice.

Ale hned poté dodává: "Posílat lidi do plynu, i když jen na internetu, je jednoduše nepřípustné. Vyvolávat zlobu a nenávist vůči celým skupinám lidí, národnostem, náboženstvím, nebo o nich tvrdit, že jsou méněcenné, to se musí stát pro každého slušného člověka nepřípustné a netolerovatelné. Tvrdit, že každý Rom je příživník a nebo že každý muslim je potencionální terorista, je hloupé a nepravdivé."

Proč neslyšíme tato slova nejen od našeho prezidenta, ale i od našich politiků? To si musíme poslechnout projev prezidenta cizí země, abychom se připomněli, že se k sobě máme chovat slušně a že šíření zloby a nenávisti je špatné?

Rozdíly mezi oběma projevy stejně jako mezi oběma politiky jsou obrovské. Jistě se najde nemálo těch, jejichž hodnocení obou vystoupení bude zcela odlišné. Kisku označí za sluníčkáře a vyzvou ho, ať si vezme domů uprchlíky (Kiska to mimochodem udělal, když přijal uprchlíky na Bratislavském hradě).

Jenže ať se nám to líbí nebo ne, Kiska má pravdu. Sice to nechceme slyšet od nikoho, a o to větší problém je, když to říká prezident sousední země, k níž máme pořád ještě problematický vztah, ale je to tak. 

Máme problém, který je důležitější než valorizace toho či onoho, než čínské investice nebo Brexit a terorismus. Chováme se k sobě zle, mluvíme o sobě zle, přejeme si zlé a ještě máme dojem, že je to v pořádku. Omyl, není to vůbec v pořádku. Je to "jednoducho neprípustné".