Ministr zemědělství Miroslav Toman se chystá prosazovat české potraviny. Proti tomu lze sotva co namítat. Záleží ale na tom, jak to bude dělat a komu tím bude pomáhat.

Bude to ku prospěchu českých spotřebitelů, anebo Babišova Agrofertu?

Co si vyrobíme, to si…

Toman stál a dosud stojí v čele Potravinářské komory. Dalo by se říct – střet zájmů jako vyšitý. Přesto se nad ním Andrej Babiš, ba ani vrchní personalista vlády Miloš Zeman nepozastavili.

Tomanova Potravinářská komora upozorňuje, že Češi jedí víc než polovinu sýrů, másla a vepřového z dovozu, a vede boj za potravinovou soběstačnost Česka. Obdobný záměr vyhlašuje Babišova a Hamáčkova vláda. Do svého programového prohlášení začlenila větu: "Chceme dosáhnout co nejvyšší soběstačnosti ve výrobě co nejširšího spektra základních potravin."

Co na to šéf komory a ministr Toman? Tváří se jako stoupenec volného obchodu. "Já vůbec nejsem proti tomu, aby se něco dováželo. Vůbec proti tomu nejsem," ujistil v rozhovoru pro deník E15. K tomu však podotkl: "Ale ať se dováží jen věci (rozuměj potraviny), které se tady nevyrábí."

Komora chce soběstačnost nastolit zákonem, který nařídí, aby na pultech velkých řetězců bylo povinně aspoň 80 procent domácích potravin.

Pozor na cizáky!

Toman upozorňuje, že "potravinová soběstačnost" znamená "potravinová bezpečnost". "Nemůžeme si dovolit být závislí na dovozech," cituje ministra web iDnes.

Většinu potravin však dovážíme ze států Evropské unie, ne z Ruska, Číny nebo dokonce z Íránu. Hrozí snad, že by unijní partneři vyhlásili Česku potravinové embargo? Nebo aspoň vysoká cla? Ani by nemohli, nedovolují to pravidla vnitřního trhu.

Dalším argumentem, kterým Toman hájí soběstačnost, je cíl dodat spotřebiteli kvalitní potraviny. Jako kdyby čeští potravináři měli na kvalitu patent.

O relativitě takového předpokladu svědčí třeba nedávná sonda časopisu pro spotřebitele dTest, která srovnávala patnáct levných masných výrobků. Všechny měly jedno společné – ve svém složení na obalu neuváděly masný separát. Nejhůř dopadly frankfurtské párky z Babišových Kosteleckých uzenin, jeden z nejdražších výrobků zařazených do testu. Vykázaly značný podíl separátu – zbytků masa i se zbytky rozemletých kostí.

Co je doma, to se počítá

Soběstačnost v oblasti volného trhu a prostupných hranic je vždy relativní pojem. Jak ji vlastně počítat?

Agrární analytik Petr Havel upozorňuje, že soběstačnost se nemůže kalkulovat tak, že se změří, kolik procent domácí spotřeby se doveze, a zbytek toho, co sníme, se prohlásí za soběstačnost.

Česko zemědělské komodity vyváží. A tak potravinová soběstačnost by měla vycházet z toho, kolik se které komodity doma vyrobí.

Havel dává za příklad vývoz syrového mléka. V Česku se ho vyprodukuje víc, než spotřebuje. Potravinářská komora upozorňuje, že se k nám dováží 40, 50, ale i víc procent mlékárenských výrobků. Nezabývá se však tím, kolik těchto výrobků je z českého mléka.

Velkoagrárníkovi s láskou

Nakonec zpět ke klíčové otázce: Komu soběstačnost prospěje?

Určitě ne spotřebiteli. U některých potravin, kde jejich výroba nedokáže pokrýt poptávku, by regulace ve prospěch potravinové soběstačnosti nabízený sortiment zúžila. Důsledkem by byly také vyšší ceny.

V obchodě, kde nakupuji, mají dva druhy toustového chleba – jeden z Babišova Penamu, druhý z Německa. Kupuji ten druhý, je chutnější.

Pokud bychom vycházeli z Tomanovy teze a dováželi jen to, co si nedokážeme vyrobit (vypěstovat), tedy melouny, kávu, banány a podobně, pak by v krámě zůstal nejspíš jen toustový chleba z Penamu. Babiš by mohl zvýšit produkci a zvednout cenu.

Z toho je jasné, že zákazník by na potravinové soběstačnosti nevydělal – na rozdíl od agrárníků a zejména agrárníka ze všech největších – Andreje Babiše.