Móda jako politická zbraň. Jak oblečením získat, nebo ztratit hlasy voličů

MAGAZÍN - Magazín autor: Hana Dubnová

Sebejistá, perfektně upravená a oděná do bílého kalhotového kostýmu Hillary Clintonová přijala demokratickou nominaci na prezidentku. (Ne)skrytý význam volby jejích šatů rezonoval médii téměř tak intenzivně jako její projev. Stylisté odvedli dobrou práci. Móda ukázala, že v rukou politiků je mocnou zbraní.

Šaty Michelle Obamové na demokratickém sjezdu říkaly "jsme si všichni rovni"

Šaty Michelle Obamové na demokratickém sjezdu říkaly "jsme si všichni rovni",zdroj: Profimedia.cz

Hillary Clintonová se netají svou oblibou kalhotových kostýmků. Jsou s jejím image spojené tak neoddělitelně, že zmínka o nich nechybí ani ve stručném životopise u jejího Twitterového účtu. Nikdo tak nečekal, že na demokratickém kongresu vystoupí v letních šatech s květinovými vzory.

Bílý kalhotový kostým ale vzbudil takový ohlas, že se mu kromě módních serverů a časopisů věnovaly i renomované servery a deníky v čele s The New York Times či BBC.

Jako dlouholetý politický matador totiž uchazečka o post šéfa Bílého domu zná sílu politického poselství módy. A její stylisté, zejména pak obávaná šéfredaktorka módního časopisu Vogue Anna Wintourová, která jí radí s výběrem šatů na nejdůležitější akce, to vědí ještě lépe.

A proč tedy bílá? Kromě toho, že je tato barva spojená s čistotou, něčím novým a – samozřejmě – s Bílým domem, odkazuje na ženská feministická hnutí. Bílá byla barvou sufražetek, které bojovaly o ženské volební právo. A Clintonová se jako první oficiální ženská kandidátka na americkou prezidentku považuje za jejich následovnici.

"Ukázalo se, že chápe, jak může být móda v současné politice užitečná a že je ochotná toho využívat," napsaly na její konto The New York Times a dodaly: "Její šaty jí daly možnost, jak zesílit své poselství."

Rozpočet na reprezentační šatník

Na rozdíl od celebrit, kterým módní značky oblečení samy nabízejí zdarma nebo alespoň k zapůjčení, si politici vše platí sami z kampaní.

"Trump na to má vyčleněný rozpočet, má ho Sanders a má ho i Hillary. V rámci kampaně jsou vyhrazeny peníze na módu a oblečení, protože to je obrovská část marketingu a značky," řekl serveru Business of Fashion Coley Roche, přední stylista, mezi jehož klienty patří kromě celebrit i vysoce postavení politici z Washingtonu.

Hlavní zásadou je, aby politik toužící po hlasech voličů ukázal svůj patriotismus i v této oblasti. K šicím strojům tak musí usedat američtí návrháři, nejlépe ti, co dávají příležitost sociálně znevýhodněným lidem. Zahraniční značky by měly být – alespoň na veřejnosti – zapovězené.

Takže zatímco doma mohou chodit v teplákách či spodním prádle italské značky, objevit se na oficiální akci v šatech od Armaniho či Versaceho znamená nejen faux pas, ale i řádný políček do tváře americkému pracujícímu lidu.

Ostatně Hillary už v kampani jednou narazila: na mítink věnovanému společenské nerovnosti si před měsícem oblékla sáčko od Armaniho za 12 tisíc dolarů (300 tisíc korun). "Nemůžete ale utratit moc peněz. Když politik obléká drahé značky, veřejnost ho sní zaživa," varuje Roche. Což se také stalo...

Pravděpodobně jediný, kdo se tím neřídí, je republikánský kandidát na amerického prezidenta a miliardář Donald Trump. Ten se přímo vyžívá v drahých oblecích zahraničních módních společností.

Nejraději má značku Brioni, cena jejíchž obleků začíná na pěti tisících dolarech (123 tisíc korun). Když zrovna nezvolí ji, sáhne po oděvech značek Armani či Hugo Boss. Obleky za sedm tisíc dolarů (170 tisíc korun) od Italů a Němců veřejnosti překvapivě nevadí.

Mužští politici mají tu výhodu, že si s oblékáním nemusí tolik dělat starosti – Trumpovi stačí tmavě modrý oblek, bílá košile a republikánsky červená kravata. Barvy americké státní vlajky.

"Špinavou práci" v podobě nošení oblečení z dílny domácích návrhářů za ně mají odvádět jejich manželky, případně i dcery. Ani tam si však Trump z názoru veřejnosti nic nedělá – na nominační kongres jeho manželka Melania americké šaty nezvolila, byť barva byla stejně "nevinná" jako u Clintonové.

Krémové upnuté šaty sice stály "pouhé" dva tisíce dolarů (50 tisíc korun), ale pocházely z dílny srbské návrhářky žijící v Londýně Roksandy Ilincicové. Porušení nepsaného pravidla některá média označila jako neodpustitelný faux pas.

Jediný důvod, proč se její šlápnutí vedle víc nerozebíralo, a kritika tak nebyla drsnější, je ještě víc propírané okopírování projevu Michelle Obamové.

Ostatně od Obamové by si mohla vzít příklad nejen v projevech. Po celé působení svého manžela v Bílém domě její šatník téměř výhradně tvoří oblečení amerických návrhářů, včetně mnoha nezávislých, kterým nálepka "nosila první dáma" pomohla prorazit ve světě.

Navíc Obamová, či alespoň její stylisté, dokážou umě pracovat s podtextem a příběhem. Když na demokratickém sjezdu vystoupila na pódium v kobaltově modrých prostých šatech, módní kritici (a následně veřejnost) jí smekali poklonu. Nebylo ani tak důležité, že ctila modrou barvu demokratické strany, jako volba návrháře.

Christian Siriano je jediným návrhářem, který se z módní reality show Project Runway dostal až na přehlídková pódia na Newyorském týdnu módy. Vypracoval svou kariéru téměř z ničeho a založil ji na tom, že je jeho oblečení přístupné všem ženám bez rozdílu věku nebo velikosti.

"Jednoduše si nemyslím, že by měla být někomu upřena možnost mít na sobě hezké šaty," tvrdí návrhář, jehož oblečení pravidelně oblékají i plnoštíhlé ženy. Jeho šaty tak podtrhly Michellina slova o tom, že by se mezi lidmi neměly dělat rozdíly a pomohly k tomu, že její vystoupení bylo vrcholem dne.

"Lidé jsou biologicky naprogramovaní k tomu, aby dělali rychlá rozhodnutí. Poselství je tak díky tomu vyslané okamžitě," shrnuje módní ředitelka deníku The Daily Telegraph Lisa Armstrongová. 

Tagy: zahraničí zajímavosti a kuriozity americké prezidentské volby 2016 móda a oděvní průmysl

Zdroje: Vlastní