Umělá inteligence se měla stát neviditelným pomocníkem cestovatelů. Nástrojem, který ušetří čas, peníze a nervy při plánování dovolené. Místo toho se ale v některých případech mění v digitálního vypravěče pohádek, které vypadají přesvědčivě, ale nemají s realitou nic společného. Jeden takový příběh se odehrál v Tasmánii a ukazuje, jak snadno se může technologický pomocník proměnit v problém.

Australská cestovní společnost Tasmania Tours zveřejnila na svém webu článek vytvořený pomocí umělé inteligence, který doporučoval návštěvu termálních pramenů ve městečku Weldborough. Text působil důvěryhodně, zapadal do přehledu nejlepších zážitků v Tasmánii a sliboval klid, přírodu a relaxaci daleko od civilizace. Jediný problém byl v tom, že žádné termální prameny tam nikdy neexistovaly.

Weldborough je malé venkovské sídlo zhruba sto deset kilometrů od města Launceston. Místo, kde se čas zpomalí, kde je les, řeka a pár budov. Rozhodně ne lázeňské centrum. Přesto se tam po zveřejnění článku začali objevovat turisté, kteří věřili tomu, co jim doporučil článek na oficiálně působícím webu cestovní firmy.

Když algoritmus pošle lidi do prázdna

Majitelka místního hotelu a hospody Kristy Probertová nejdřív nechápala, co se děje. Lidé jí začali volat a ptát se na termální prameny, o kterých nikdy neslyšela. Zpočátku šlo jen o jednotlivé dotazy, ale brzy se situace změnila. Turisté začali přijíždět osobně, někteří po dlouhé cestě z pevniny, jiní dokonce ve větších skupinách.

Jedna z nich čítala čtyřiadvacet řidičů, kteří si kvůli pramenům udělali výraznou zajížďku. Místo vysněného koupání je ale čekala jen studená realita. Řeka Weld, která protéká okolím, je ledová a běžně ji využívají hlavně hledači safírů a cínu v neoprenech. O žádném teple nemůže být řeč.

zdroj: Profimedia.cz

Celá situace byla pro místní spíš absurdní než nebezpečná, ale ukázala, jak silný vliv mají informace generované umělou inteligencí. Lidé nevěřili náhodnému blogu, ale textu, který vypadal profesionálně, byl součástí seznamu doporučených zážitků a působil oficiálně. Pro mnohé to bylo dostatečné potvrzení, že místo opravdu existuje.

Majitel společnosti, která web provozuje, později přiznal, že šlo o selhání AI. Marketing firma outsourcovala třetí straně, která umělou inteligenci používala k rychlé výrobě obsahu. Texty se běžně kontrolovaly, ale v tomto případě se článek dostal ven bez lidského dohledu. Následná vlna kritiky a posměchu na sociálních sítích pak firmu zasáhla tvrději než samotná chyba.

Budoucnost cestování plná iluzí

Případ z Tasmánie není ojedinělý. Podobné historky se objevují po celém světě. Turisté v Peru hledali smyšlený kaňon v Andách a zaplatili za cestu do míst, která neměla žádný turistický význam. V Japonsku zůstali dva cestovatelé uvěznění na hoře poté, co jim AI špatně spočítala provozní dobu lanovky. Společným jmenovatelem je důvěra v technologii a absence ověřování informací.

Odborníci na cestovní ruch upozorňují, že umělá inteligence se stala běžnou součástí plánování dovolených. Lidé ji používají k tvorbě itinerářů, odhadu nákladů i výběru atrakcí. Problém je v tom, že velká část těchto výstupů obsahuje chyby. Někdy drobné, jindy zásadní. Špatná délka trasy, podceněná obtížnost túry nebo ignorování počasí může být v odlehlých oblastech i nebezpečné.

Paradoxem je, že důvěra v AI stále roste. Průzkumy ukazují, že většina lidí ji považuje za spolehlivější zdroj než cestovatelské blogery nebo influencery. To vytváří ideální podmínky pro šíření cestovatelských mýtů, které jsou podané jazykem faktů, ale stojí na chybných datech nebo čisté fabulaci.

Příběh Weldborough není jen kuriózní historka o neexistujících lázních. Je to varování. Umělá inteligence dokáže ušetřit čas a inspirovat, ale sama o sobě není zárukou pravdy. Bez kritického myšlení a ověřování informací se může stát, že místo vysněného zážitku člověk dorazí na konec světa a zjistí, že hledal něco, co nikdy nebylo. A v tu chvíli už žádný algoritmus nepomůže.