Americká politika vůči Sýrii vypadala koncem března docela jinak. Donald Trump v debatě s vojáky v Ohiu tehdy pravil: "Sýrii opustíme už brzy. Ať se o ni starají jiní, Vrátíme se do své země, kam patříme a kde chceme být."

Americké generalitě tehdy překvapením poklesla čelist a mluvčí Pentagonu se nezmohla na víc než na výmluvnou frázi: "Ponecháváme bez komentáře."

Po dvou týdnech, chemickém útoku v syrské Dúmě a několika dětinských výrocích o krásných (nice) a chytrých (smart) amerických střelách Trump zavelel ke vzdušnému útoku na Sýrii.

O návratu dvou tisícovek americký vojáků ze Sýrie teď prezident už nemluví. Další důkaz, že svá slova z kampaně o tom, že jeho politika bude nepředvídatelná, nepouštěl do větru.

Problém ale může spočívat v tom, že Trump není mnohdy předvídatelný nejen pro protivníky, ale také pro spojence, ba ani pro vlastní vládu.

Bláhový vůdce

Trump se Americe představil jako jobs president, trade president a taky jako America first president. To znamená prezident, který zajistí Američanům dobře placená místa, uzavře dobré obchody a zaměří se na problémy Ameriky.

Během prezidentských primárek prohlašoval, že "Sýrie není americký problém". Když před pěti lety zvažoval tehdejší prezident Barack Obama odvetu za chemický útok na předměstí Damašku, Trump ho zaklínal, aby dal od Sýrie ruce pryč.

"Vyzývám našeho bláhového vůdce, aby neútočil na Sýrii. Když to udělá, stane se hodně zlých věcí a Spojené stát z toho nic nebudou mít!" tweetoval kandidát na prezidenta.

Na rozdíl od Obamy však vrchní velitel Trump už nařídil dva útoky – po chemických útocích. Otázky, co z toho Američané budou mít a jaké zlé věci budou následovat, nechal bez odpovědi.

Nepřipadá si Donald Trump bláhový?

Za červenou linií

Před rokem v odvetě za chemický útok ve městě Chán Šajchún vyslali Američané na Sýrii pět desítek střel tomahawk, které udělaly krátery v ranvejích letecké základny.

Tentokrát při odvetě za bombardování chlorinem a sarinem ve městě Dúmá (tady) útočili spolu s Brity a Francouzi. Stovka střel přeměnila v ruiny výzkumné centrum u Damašku, kde byly chemické laboratoře, a také dvě skladiště nedaleko Homsu.

Nasazením chemických zbraní podle Američanů překročil režim syrského prezidenta Bašára Asada "červenou linii", jinak řečeno, únosnou mez. Znamená to snad, že zabíjení konvenčními zbraněmi, které leží před červenou linií, je tolerováno?

Smrt při otravě chlorinem nebo sarinem je mučivá. Jenže takovou bývá také smrt po zásahu kulkou, šrapnelem nebo udušením v sutinách domů.

Pravda, chemické zbraně jsou zakázány mezinárodními úmluvami (tady) a nepochybně nechceme žít ve světě, kde by byly běžně nasazovány. To by ale ještě nemělo znamenat, že použití konvenčních zbraní je tolerováno

A ještě důležité srovnání: Konvenčními zbraněmi bylo v Sýrii během sedmi let občanské války zabito 400 000 až půl milionu lidí (Zpráva Světové banky – zde), chemickými látkami desítky.

Splněno. A co dál?

"Mission accomplised (Mise splněna)," tweetoval Trump po spojeneckém útoku.

Nebyla to šťastná slova. Mnozí Američané mají v paměti, že stejným výrokem oznámil George Bushe junior v květnu 2003, šest týdnů po invazi do Iráku, konec válečných operací v této zemi. Málokdo tehdy tušil, co tam Američany čeká. Sotvakdo věděl, že v Iráku vypustili džina z lahve.

A co vlastně Američané dokázali sobotním útokem v Sýrii? Ukázali, že mají vyspělé a přesné zbraně. Zničili ale zbývající zásoby chemických zbraní a kapacity k jejich výrobě – pokud je Asadův režim ještě měl?

Syřané se mohli na útok nakrásně připravit. Je patrné, že Američané o spojeneckém úderu předem informovali Rusy, aby se vyhnuli přímému střetu. A Rusové o něm obratem informovali syrskou vládu.

Americký generál Kenneth McKenzie, který se na přípravě vzdušné operace podílel, přiznal, že útok nemusel zbavit Asadův režim chemických zbraní: "Nemohu říci, že (syrské vládní jednotky) nebudou schopny vést chemický útok někdy v budoucnu."

Analytik televize Al Džazíra Marván Bišara shrnul situaci po spojeneckém úderu do jedné výstižné věty: "Útok Američanů a jejich spojenců vyřešil málo a muž odpovědný za použití chemických zbraní přitom zůstává u moci."

A co dál? Válka v Sýrii ještě není u konce. Zkušenosti z válečných konfliktů přitom ukazují, že jejich konce bývají nejkrvavější.

Takže děj se vůle boží.