Vánoce už dávno nejsou jen náboženským svátkem, ale především komerční záležitostí. Už dávno se neslaví jen v křesťanském světě a figurky tlustého Santy, sobů a svítící stromečky zdobí v předvánoční době nákupní centra v zemích, kde by to člověk spíše nečekal – od Turecka až po Čínu. Nicméně stále jsou země, kde Vánoce nevzali na milost ani jako svátek konzumu a kde se pod hrozbou sankcí slavit zkrátka nesmějí.

Vánoční výzdoba v nákupním centru v Istanbulu | zdroj: Profimedia Kvůli své víře je dnes v různých zemích světa pronásledováno kolem 200 milionů křesťanů a v několika muslimských zemích byly oslavy Vánoc prostě zakázány. V Bruneji se tak smí činit jen za zavřenými dveřmi. Běda, kdyby se toho někdo dopustil veřejně. O vánoční výzdobě, santovském oblečení a zpívání vánočních písní si tu mohou nechat jen zdát a o hubu je i popřát někomu ústně - nedejbože písemně – něco jako "veselé Vánoce". Za to hrozí peněžité pokuty nebo dokonce kriminál.

Vánoce jen pro křesťany?

Brunejské ministerstvo náboženství (čert ví, čím se taková instituce zabývá) toto opatření odůvodnilo tím, že oslavy Vánoc jsou hrozbou pro muslimskou víru. Že pětina půlmilionového obyvatelstva země vůbec nejsou muslimové, úřadům zřejmě jaksi uniklo. Se stejným argumentem zakázali slavit Vánoce i v Somálsku. Vánoce jsou prý jen pro křesťany a nemají s muslimskou vírou nic společného. Kolem rozsvíceného stromečku si nezahopsáte ani v Saúdské Arábii a v Tádžikistánu. V něm si dokonce neškrtne ani (za Sovětského svazu všudypřítomný) ruský Děda Mráz a děti si v tamních školách nesmějí na Vánoce ani dávat dárečky. Naopak třeba v Dubaji nebo v Kataru jsou obchoďáky vánočně vyzdobené.

Ne že by muslimové popírali Ježíše. Po Mohamedovi a vedle Noema, Abrahama a Mojžíše je pro ně jedním z nejdůležitějších a největších proroků. Jeho smrt na kříži je sice mezi muslimy sporná, jeho nanebevstoupení ovšem nikoliv. Ježíš (Isá) ovšem podle nich není božím synem, protože Alláh je jediný bůh. Křesťanská víra v boží trojjedinost už podle islámu hraničí s polyteismem. Sám Mohamed přitom respektoval judaismus i křesťanství, což už dnes dávno neplatí.

Předvánoční atmosféra v Teheránu | zdroj: Profimedia Vánoce jako křesťanský svátek byly ovšem trnem v oku i komunistům, jejich slavení tak v minulosti zakazovali třeba v Číně, Albánii a na Kubě. Dnes si je neužijí ani Severní Korejci, byť mají na 24. prosince volno. Nikoliv ovšem kvůli narození Ježíška, ale kvůli tomu, že na stejný den připadá výročí narození Kim Čong-suk - matky bývalého "milovaného vůdce" Kim Čong-Ila.

V dnešní Číně sice křesťané také nemají zrovna na růžích ustláno, spousta Číňanů si ale Vánoce s vírou nijak nespojuje a chápe je čistě jako komerční záležitost. Tomu odpovídá i výzdoba obchodních center v Pekingu či Šanghaji. Úřady některých menších měst v Říši středu ovšem nejsou slavením "zápaďáckých svátků" nijak nadšené a někde to dokonce zakazují. To je ale asi spíš dáno svéráznou interpretací státní politiky lokálními úředníky.

Puritáni i komunisté - stejná sebranka

Sluší se připomenout, že Vánoce byly v minulosti zakazovány i v některých křesťanských zemích. Za vlády Olivera Cromwella se puritáni v Anglii snažili od slavení těchto "neřestných" svátků lidi všemožnými zásahy a nařízeními odradit. A protože v té době byla Amerika ještě britskou kolonií, vládli puritáni i tam - a i tam se snažili lidem Vánoce vymlátit z hlavy. Dařilo se jim to poměrně dlouho.

Sečteno podtrženo: ať nás předvánoční atmosféra se vším krásným (a bohužel i ošklivým), co k tomu patří, štve sebevíc, vzpomeňme si při cestě narvanými obchoďáky, při poslouchání nervydrásajících kalamajek a koukání na blikající dekorace a připitomělé figurky tlustého dědy na to, že to je pořád lepší, než si tohle všechno nechat někým zakazovat. Alespoň zatím.