Lutherův cíl byl jasný. V duchu protestantského učení chtěl tak nějak "zbavit moci" Svatého Mikuláše a nadílku přeložit z 6. prosince na vánoční dny. Ten původní Svatý Mikuláš žil na území dnešního Turecka na přelomu třetího a čtvrtého století a pocházel z křesťanské řecké rodiny. Byl to dobrák každým coulem, chránil víru i všechny nespravedlivě obviněné, a když šlo o lidi potřebné, mohl se doslova rozdat.

Lutherův plán se ale zvrtnul. Koncepce nadělujícího Ježíška se totiž oproti jeho původnímu záměru etablovala paradoxně právě v katolických oblastech a dodnes je záhadou, proč tomu tak je. Ježíšek vlastně nemá konkrétní podobu, zpravidla si ho představujeme jako jakousi éterickou bytost připomínající baculaté Rubensovské andělíčky, o níž se ani neví, jakým způsobem vlastně dárky pod stromeček dopravuje.

Ježíšek tak naděluje nejen u nás a na Slovensku, ale třeba i v Maďarsku, Rakousku, na jihu Německa, v Jižním Tyrolsku i jinde.

Do protestantských zemí se naopak vrátil Mikuláš, a to v podobě Santa Clause, Vánočního muže a jeho dalších derivací. U této postavičky je jasno: přiletí odněkud ze severu s pytlem na zádech na saních tažených soby, nasouká se do komína a nacpe dárky do fuseklí. Anebo je osobně přinese rovnou pod stromeček, přičemž se zpravidla nápadně podobá někomu z rodiny, kdo měl tu odvahu narazit si srandovní červenou čepicí, nalepit si falešné fousy a krapánek postrašit potomstvo.

Cocacolovský Santa určil dnešní podobu vánoční bytosti

Tradice Santy se přitom obnovila dávno předtím, než jeho nejčastější dnešní červenobílou podobu vymyslela počátkem minulého století firma Coca-Cola a nacpala dobráckého staříka s červenými naducanými tvářemi za volant náklaďáku s limonádou.

Různí "nadělovači" dárečků dělají v dětských hlavičkách pořádný zmatek a mezi drobotinou pocházející z rodin s různými vánočními tradicemi mohou vést k neřešitelným sporům. Zvlášť když jsou třeba ze stejné země, protože například v různých částech Německa se slaví Vánoce jinak - a hlavně tu nadělují různé bytosti.

Dokud jsou dětičky malé, lze jim tento chaos jakž takž přijatelně vysvětlit tím, že s rozdáváním dárků je tolik práce, že to jeden člověk zkrátka nezvládne. To může posloužit jako ideální vysvětlení i pro to, že někde se dárečky objeví pod stromkem 24. prosince, jinde o den později a leckde dokonce až v lednu.

Německý týdeník Der Spiegel nabízí řešení: Ve smyslu ekumeny by možná bylo záhodno udělat jednou provždy jasno. Ideální by bylo, aby se v celém Německu zrušil Ježíšek a nahradil jej Weihnachtsmann. Už jenom proto, že figurka dobromyslného dědy se lépe hodí do dnešní skrznaskrz komerční společnosti.

U nás ale nemůže německá rada fungovat – alespoň prozatím ne. Záplava figurek se Santou v obchodech, reklamách a na pohlednicích ani po mnohaleté masáži (naštěstí) nezabírá. Mikuláše jsme si udrželi toho svého s berlí a mitrou s křížem, kolem nějž hopsá anděl a dobrácký čert. Někde se sice prosazují hororoví krampusové podle rakouského vzoru, ale většinou to bývají klasičtí přitroublí čeští čerti.

A proti Ježíškovi je Santa bezmocný úplně. Abstraktní miminko zůstává zkrátka neprůstřelné a s pokusem nakukat dětičkám, že Ježíšek zestárl a stal se z něj děda Mráz, neuspěl v roce 1952 ani Antonín Zápotocký. A se svým tvrzením ze severního pólu, že Mráz je nejlepší Děda, pohořel dokonce i největší Čech Jára Cimrman.

Coca-cola vtiskla Santovi dnešní nejčastější podobu | zdroj: Profimedia