Občanské demokratické straně se v posledních měsících daří. Minimálně to ukazují předvolební průzkumy. V květnovém volebním modelu agentury Kantar TNS pro Českou televizi se s 11,5 procenty umístila hned za hnutím ANO a obsadila tak v pořadí druhé místo. Předstihla dokonce i komunisty s 10,5 procenty a sociální demokraty, kteří s rovnými deseti procenty spadli až na nepěkné čtvrté místo.

Také podle šetření CVVM je ODS na vzestupu. Se třinácti procenty opanovala třetí místo a druhá sociální demokracie má oproti ní navrch o pouhé jedno procento. Takové preference navíc občanští demokraté neměli už několik let. Ve sněmovních volbách v roce 2013 strana získala jen 7,72 procenta.

Proč se ale voliči k ODS vracejí? Snad kromě kritiky současné vlády a především zavedení EET, jež chce strana jako celek opět zrušit, občanští demokraté nepřichází s žádným silným tématem, se kterým by dokázali ve veřejném prostoru zaujmout.

Strana tak stále dokola opakuje, že chce nižší daně a vyšší platy, méně byrokracie a více svobody, ale ani v této oblasti nenabízí nic nového, co by svědčilo o tom, že má větší vize, které by chtěla uplatnit.

Občanští demokraté by rádi zvýšili platy všech zaměstnanců tím, že patnáctiprocentní daň z příjmu by se počítala z hrubé a nikoli z tzv. superhrubé mzdy, jako tomu bylo doposud. Leckdo, premiéra Sobotku nevyjímaje, se tak už ODS stihnul vysmát za to, že s velkou pompou ruší to, co zavedla její vláda pod vedením Mirka Topolánka.

Mezi chaosem a stabilitou 

Občanští demokraté nepůsobí příliš přesvědčivě, nepřicházejí s ničím zajímavým a jen velkohubě kritizují "chaos a cirkus" současné vládní koalice. Ta ale ve srovnání s vládami, které vedla ODS, přinesla potřebný klid a stabilitu, a to jak na úrovni vládní, kde vnitrokoaliční třenice nikdy nepřerostly do viditelného rozkladu, jako tomu bylo například za vlády Petra Nečase. Stejně tak v hospodářské a sociální oblasti dokázala Sobotkova vláda zajistit minimálně jisté zklidnění.

O moc lépe na tom ODS není ani s politiky, kteří stranu reprezentují a kteří by měli být zárukou toho, že se občanští demokraté už vypořádali se svou minulostí a zároveň netrpí nouzí o výrazné a kompetentní osobnosti.

Mezi nejviditelnější politiky a političky strany patří 1. místopředsedkyně a pražská zastupitelka Alexandra Udženija, poslankyně Jana Černochová, poslanec Zbyněk Stanjura, europoslanec Jan Zahradil či expert pro školství Václav Klaus ml. Těžko říct, zda voliče přitahují právě osobnosti občanských demokratů. Nezdá se to moc pravděpodobné.

Co tedy stojí za vzedmutím, které nyní zažívají preference strany? V první řadě je to známka toho, že ODS nemá žádnou velkou konkurenci. Voliči, kteří pro ni v minulosti hlasovali, tady stále jsou a po experimentování s různými dalšími stranami se k ní postupně část z nich znovu vrací. Bída, která v pravicové části spektra panuje a jejíž součástí jsou i občanští demokraté, je zároveň jejich velkou výhodou.

 Směs lítosti a sympatií s Andrejem Babišem

Navíc ODS těží z toho, že hlavní pozornost je upřena na konflikt mezi hnutím ANO a sociální demokracií. Nedávná vládní krize byla především jejich přetlačovanou. Únava z tohoto střetu, která může vést k poklesu preferencí, se tak ODS netýká. Naopak ale významně zasahuje sociální demokracii. V kombinaci s nesrozumitelností, nečitelností a nedostatkem se stranou spojených kladných emocí skoro až skokově sráží její voličskou podporu.

Ve vztahu k Andreji Babišovi pak mnoho voličů cítí podivnou směs lítosti a sympatií. Na ministerstvu financí toho přece tolik vykonal, a přesto si na něj všichni zasedli, vyštvali ho z vlády, takže části veřejnosti je Babiše jednoduše líto, jako by šlo o nějakého bezbranného hošíka, který potřebuje naše zastávání. Je to prazvláštní emoce, kterou můžeme mezi lidmi zachytit a se kterou předseda hnutí ANO dokáže umně zacházet.

Občanští demokraté se vůči Andreji Babiši vymezují, přitom se ale nezapomínají vyhraňovat ani vůči stranám socialistickým a extremistickým, jak označují ČSSD a KSČM. Jako by tím předsedu hnutí ANO házeli do jednoho pytle se sociálními demokraty a komunisty.

Někteří konzervativnější pravicoví voliči si možná postupně uvědomují, že tou správnou volbou pro ně není ani Miroslav Kalousek, který na jejich vkus vedl až moc prouprchlickou politiku, ani Andrej Babiš a tak opět nalézají cestu k ODS. Ne náhodou Petr Robejšek o hnutí ANO rovnou hovoří jako o levicové straně.

 Konkurence na obzoru 

Občanští demokraté se stále nachází v mezidobí, kdy se na jednu stranu pomalu uzdravují ze svého největšího propadu po demisi Nečasovy vlády a tzv. kauze Nagyová, ovšem pořád není jasné, kam přesně se vydají, až skončí fáze, kdy je vede uměřený politolog Petr Fiala.

Neméně důležité je to, jak se vyvine celá pravicová část politického spektra. Dnes sice platí, že ODS nemá konkurenci, která by chtěla oslovit stejného voliče jako ona, a zřejmě je to hlavní příčina aktuálně rostoucích preferencí této strany. Takovou konkurencí totiž není ani koalice lidovců a starostů a TOP 09 už teprve ne. Jenže absence soupeře nemusí trvat věčně.

Prvním zajímavým testem bude, jak v říjnových volbách dopadnou Robejškovi Realisté, kteří v posledních týdnech vedou masivní kampaň a usilovně se snaží zapsat do povědomí voličů. Právě Realisté mají ze všech stran k ODS nejblíže a rovněž cílí na podobně naladěné občany.

Do budoucna by občanským demokratům mohla konkurovat také Občanská demokratická aliance (ODA), kterou obnovil podnikatel Pavel Sehnal, i když v následujících měsících asi žádné zázraky nepředvede. Není však bez zajímavosti, že Sehnalovi s jeho stranou radí bývalý předseda ODS Petr Nečas. ODS určitě nemá vyhráno a teprve až získá konkurenci, se ukáže, v jaké je kondici.