Už je to více než dva měsíce, co se sociální demokracie stala součástí vlády Andreje Babiše. Po letních prázdninách by tak vše mělo běžet na plné obrátky a různým dočasným řešením a přešlapování na místě by měl být konec. Čas kvapí a sociálním demokratům jde o hodně.

Chopili se příležitosti vládnout, na což měli právo. Nyní tedy musí předvést, co umějí, prosadit maximum ze svého programu a hlavně dokázat, že si své místo v české politice a v Poslanecké sněmovně zaslouží. V sázce je budoucnost strany, takže jim nezbývá než se snažit.

Hlavním dějištěm úspěchu či selhání ČSSD je vláda, ve které je stále v oslabené čtyřčlenné, namísto pětičlenné sestavě. Z toho plyne, kdo je dnes nejdůležitější postavou, od níž se odvine, jak si strana v následujících měsících a letech povede.

Není to ani předseda sociální demokracie, 1. místopředseda vlády a ministr vnitra pověřený řízením ministerstva zahraničních věcí Jan Hamáček, ani statutární místopředseda ČSSD Jiří Zimola nebo ministr zemědělství Miroslav Toman či ministr kultury Antonín Staněk, ale ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová.

Její rezort je vlajkovou lodí sociální demokracie a problematika práce a nízkých mezd byla také tím hlavním, s čím šla ČSSD do loňských sněmovních voleb. Pokud má být strana úspěšná a výsledkem jejího vládního působení má být, že neklesne pod loňských sedm procent, z velké části to záleží právě na Maláčové a tématech, která spadají pod její ministerstvo.

Angažovaná ministryně

Maláčová zatím dělá, co může, a nezapře stranu, kterou ve vládě zastupuje a jejíž je členkou. V dolní komoře se minulý týden prala za schválení novely zákona o důchodovém pojištění, která od ledna navyšuje důchody. Také se silně angažuje za pokračující zvyšování minimální mzdy, což je jedno z velkých témat ČSSD. Rovněž usilovala o plošné desetiprocentní navýšení platů ve veřejné sféře, a oponovala v tom například i premiérovi Babišovi a ministryni financí Aleně Schillerové.

Nemá to však snadné. Politika se z velké části zakládá na dojmech a velkou roli hraje to, jak daný ministr či ministryně působí navenek. A pokud jde o ženu, která na fotkách nevypadá vždy zcela lichotivě, případně může působit trochu neohrabaně, příliš vážně či školometsky, přece jen to schytává o něco více, než když totéž platí o jejím mužském kolegovi. U něho kritéria, podle nichž se hodnotí vzhled, naivita či hysterie projevu, zdaleka nejsou tak přísná.

Stejně tak není úplně spravedlivé, když se Maláčové někteří komentátoři vysmívají za úvahu, že z růstu platů ve veřejné sféře bude profitovat státní rozpočet prostřednictvím odvodů, jíž se měla dopustit v rozhovoru pro iDNES.cz.

Na otázku: "Jak tedy chcete ANO přesvědčit, když ministryně financí říká, že plošné navýšení o 10 procent není adekvátní, a premiér prohlásil, že se nemá navyšovat plošně, ale hlavně těm, kteří berou nejméně? Ekonomika přece neporoste pořád, a že to bude stát 5 miliard navíc, vám nevadí?" Maláčová odpověděla: "V tuto chvíli ale roste a bavíme se o navyšování nyní. To nejsou jen čisté výdaje. Pokud budeme platit vyšší platy, tak z toho bude profitovat státní rozpočet, protože to znamená vyšší daňové a sociální příjmy pro státní rozpočet".

Maláčová tak ve skutečnosti na otázku, zda jí nevadí, že to bude státní rozpočet stát pět miliard, namítla, že to bude méně, protože část peněz v rozpočtu opět skončí. Ministryně tedy neřekla, že zvyšování platů ve veřejné sféře je v pořádku, protože z toho bude profitovat rozpočet, ale že pět miliard nejsou jen čisté výdaje, protože, pokud budeme dávat vyšší platy, bude z toho profitovat státní rozpočet.

Osamělí a přetížení bojovníci

Ministryně možná není úplně rétoricky obratná a zřejmě jí schází větší zkušenosti s mediální prezentací, kdy z pozice úřednice skočila rovnou do pozice ministryně bez jakékoli politické praxe. Její vystupování tak může působit trochu křečovitě, strnule a didakticky. Pokud však sociální demokracie navrhla na post šéfky pro ni nejdůležitějšího ministerstva právě ji, měla by jí poskytnout maximální a všestrannou podporu. Ostatně nejde o Maláčovou, ale o program ČSSD, který z pozice ministryně práce a sociálních věcí v posledních týdnech hájí snad nejviditelněji ze všech.

Zatím se však nezdá, že by sociální demokracie byla ve stavu, kdy by Maláčové a dalším svým ministrům byla schopná poskytovat potřebnou součinnost. Takže buď vypadají jako osamělí, případně přetížení bojovníci v poli, nebo o nich není ani vidu, ani slechu. A ČSSD jim to spíš ještě kazí a komplikuje.

Jiří Zimola si tak například minulý týden v rozhovoru pro časopis Týden stěžoval na stranické předsednictvo a na to, že strana nehovoří jedním jazykem a tápe. "Pár nových lidí stojí proti většině v předsednictvu a ústředním výkonném výboru. Tam jsou ještě stále někteří věrní sobotkovci, navolení na sjezdu v březnu 2017," uvedl Zimola. A sám přiznal, že být předsedou, nesnažil by se předsednictvo příliš často svolávat, protože na každé schůzi hrozí, že projdou neočekávané věci.

Zaneprázdněná sociální demokracie

Pokud statutární místopředseda nedůvěřuje svým stranickým orgánům, a tím pádem ani celé řadě sociálnědemokratických poslanců, protože z patnácti zástupců ČSSD v dolní komoře jich je zároveň osm členem předsednictva strany, těžko potom sociální demokracie může být schopná poskytovat dostatečnou oporu svým ministrům.

Navíc ve vzduchu stále visí, jak se strana postaví k obsazení postu ministra zahraničí. Jejím kandidátem na toto místo je stále europoslanec Miroslav Poche. Předsednictvo strany by o celé záležitosti mělo jednat v pátek. Předseda Hamáček prozatím popřel, že by novým adeptem na post ministra byl kandidát sociální demokracie na pražského primátora a současný náměstek ministra obrany Jakub Landovský.

V takové situaci se snadno může stát, že ministerská sestava bude fungovat nezávisle na stranické základně. Ve výsledku to ale neodnese nikdo jiný než právě ČSSD. I kdyby ministři a ministryně dělali maximum, stranu sami nezachrání. Sociální demokraté jim s tím zkrátka musí pomoci, zatím však mají, zdá se, jiné starosti. Zaměstnávají je staré vnitrostranické spory, případně dohadování se o to, jak to dopadne s ministerstvem zahraničí.

A to se asi jen tak nezmění, takže i kdyby nakrásně Jana Maláčová coby ministryně plnila program sociální demokracie jako na běžícím pásu a na Andreji Babišovi leccos vyvzdorovala, straně se to zřejmě nepodaří zužitkovat, protože už na to jednoduše nemá volné kapacity.