Vedení sociálních demokratů dostalo bonbónek (vnitro) a naivně vlezlo Andreji Babišovi do koaliční ohlávky.

V programovém prohlášení (zde) se parta z Lidového domu spokojila s placenou nemocenskou od prvního dne a vyšší rodičovskou. Jinak ustoupila na celé čáře, vzdala progresivní a sektorové daně, takže na ještě štědřejší sociální politiku peníze nebudou.

"Je to velice krvavý kompromis pro sociální demokracii," připustil místopředseda ČSSD Roman Onderka.

Vládní program skutečně nedopadl pro sociální demokraty nejlépe. Nejspíš proto, že se straníci příliš soustředili na vnitro a zejména na koaliční smlouvu, nazvanou "principy koaliční spolupráce" (tady).

Sociální demokraté týdny usilovně přemýšleli, jak se v ní pojistit, aby je Babiš už při prvním vážném konfliktu z vlády nevytlačil, nenahradil svými lidmi a nepokračoval dál s podporou lithiové koalice (ANO + okamurovci + komunisté). Nakonec zformulovali kupu pravidel, ze kterých je klíčová zásada obsažena v kostrbaté větě, z níž by na učitelku češtiny (a slohu) na základní škole patrně padly mrákoty:

"Dojde-li v koalici i po dohadovacím řízení k situaci, kdy nedojde k dohodě o řešení koaličního sporu, v případě, kdy pět ministrů jmenovaných za koaliční stranu ČSSD podá demisi do rukou prezidenta, podá do sedmi dnů demisi předseda vlády a spolu s ním, jeho prostřednictvím, všichni ministři navržení hnutím ANO 2011."

Jednoduše řečeno, ve vládě má platit princip "když odejdou ministři za sociální demokracii, odejdou také zástupci ANO včetně principála a kabinet končí". Sbohem a šáteček.

"Z mého pohledu je to ta nejsilnější pojistka. Je funkční," pravil sebevědomě předseda sociální demokracie Jan Hamáček.

Dá se tomu věřit?

Prezidentské kopyto

Odpověď je prostá: Nedá.

V téhle pojistce vězí čertovo kopýtko. Přesněji prezidentské kopyto.

Když podá demisi premiér, je to vždy demise celé vlády (ačkoli loni to Zeman dlouho zpochybňoval). Premiér ji musí podat a prezident přijmout ve třech případech, které popisuje článek 73 ústavy:

1) Pokud sněmovna zamítne žádost vlády, aby jí vyslovila důvěru

2) Pokud sněmovna vysloví vládě nedůvěru.

3) Když nová sněmovna po volbách ukončí ustavující schůzi.

A teď, co je podstatné: Ústava neukládá vrchnímu veliteli povinnost přijmout demisi premiéra, pokud některý z koaličních partnerů vypoví koaliční smlouvu (a pokud ji premiér vskutku předloží).

Samuraj v záloze

Představte si, že sociální demokraté se rozhodnou odejít z vlády. Třeba proto, že ANO bude ve sněmovně dál hlasovat s SPD a KSČM a proti ČSSD.

Ministři za sociální demokracii tedy podají demisi. Prezident ji z rukou premiéra přijme. Babiš dodrží slovo a se svými lidmi také předloží demisi. Prezident ji ale odmítne a požádá ministerského předsedu, aby vládu doplnil a řídil ji dál.

Majitel ANO se tedy "obětuje", sociálním demokratům vzkáže "sorry jako" (nebo snad "nas… jako"?), doplní kabinet svými (a Zemanovými) lidmi a bude makat dál. Jak jinak – zase pro lidi.

Když zůstává premiér, nemusí kabinet s novými ministry žádat o důvěru. A že by sněmovna Babišovu novému kabinetu vyslovila nedůvěru? Kdepak, Babiš má v záloze komunisty a také partaj Tomia Okamury. To je pohodlná většina 115 hlasů ve dvousetčlenné sněmovně.

Samuraj na jedné straně těžce nesl, že ANO dalo přednost "neúspěšné a trapné" sociální demokracii, na straně druhé Babiš Okamurovce podržel, když ČSSD chtělo jejich zástupce včetně Okamury odvolat ze sněmovních funkcí.

Je zjevné, že Babišovi by nedalo příliš práce přetáhnout Okamuru zpátky na svou stranu.

Otočí se hradní korouhvička?

Zeman žádnou koaliční smlouvu nepodepsal. Bude tedy jen na jeho vůli, zda a čí demisi přijme, anebo odmítne.

Pravda, loni v květnu tvrdil, že koaliční smlouva je "právně závazná". Jenže to byla ve hře demise Andreje Babiše, tehdy ministra financí, a Zeman ji zprvu odmítal. Odkazoval na koaliční smlouvu mezi sociální demokracií, ANO a lidovci, podle které měl mít premiér pro odvolání člena vlády podporu strany, jehož zástupce se chtěl zbavit.

Premiér Bohuslav Sobotka podporu neměl. Koaliční dohodu tedy porušil.

Prezidentovu stanovisku se pochopitelně právníci vysmáli. Poučili ho, že koaliční smlouva není právní dokument, ale pouhá politická deklarace, a prezident se musí řídit ústavou. Zeman tedy zacouval a demisi podepsal.

Teď se může odvolat na dobrozdání právníků a smlouvu koaličních stran zase nebrat na vědomí. Anebo prostě jen obrátit, což mu nedělá problémy, protože jen "blbec nemění názory". Nota bene, když se to hodí.

Nabíhají na vidle

Šéf sociálních demokratů Jan Hamáček možná spoléhá na dobré vztahy se Zemanem. Copak by ale Zeman v případném konfliktu s Babišem bral ohled na zájmy sociálních demokratů? Na to bych nevsadil zlámanou grešli.

Sociální demokraty však může vyšachovat sám Babiš a nemusí přitom koaliční smlouvu porušit. Dokument mu stanoví povinnost podat demisi, pokud ji předloží všech pět zástupců ČSSD. Když ale jeden"zradí" a zůstane loajální premiérovi, Babiš už demisi předkládat nemusí. 

Sociální demokraté si nejprve nechtěli zadat s obviněným premiérem. Poté slevili a požadovali, aby se Babiš z vlády odporoučel, když soud první instance dospěje k závěru, že spáchal dotační podvod.

A jak to dopadlo? V koaliční smlouvě (tady) se o tom píše v článku 17: "V případě prvoinstančního odsouzení jakéhokoliv člena vlády, pokud ten v přiměřeném čase od vynesení rozsudku neodstoupí, pozbývá tato koaliční smlouva platnosti."

Také tady udělali soudruzi z liďáku chybu. Podle citované věty může Babiš v tomto případě vysedět jednobarevnou vládu. Jednoduše počká, až sociální demokraté prohlásí smlouvu za neplatnou, z vlády odjedou, anebo je osobně vyhází. Sám ve Strakově akademii zůstane.

Koaliční smlouvu přitom neporuší, protože v takové situaci "pozbývá platnost". Tomu se říká naběhnout si na vidle!

Jistě, žádná koaliční smlouva nemůže být neprůstřelná. Ta, kterou se chystají uzavřít sociální demokraté s ANO, je však z jejich pohledu děravá jak cedník.