Maria Branyas Morera byla nejstarší osobou na světě, když v srpnu 2024 zemřela ve věku 117 let a 168 dní. Vědci využili její svolení k odebrání vzorků krve, slin, moči a stolice, aby mohli proniknout do její biologie a zjistit, co jí umožnilo žít tak mimořádně dlouho. Pod vedením Manela Estellera z Univerzity v Barceloně zkoumal mezinárodní tým její genom a porovnal ho s genomy pětasedmdesáti dalších žen z Pyrenejského poloostrova. Výsledky ukázaly, že klíčem k její dlouhověkosti byla kombinace genetického štěstí a zdravého životního stylu. Branyasová nekouřila, nepila alkohol, žila na venkově, pravidelně chodila na procházky a vedla aktivní společenský život. Podle výzkumníků právě tato souhra faktorů přispěla k jejímu výjimečnému zdraví a vitalitě i ve velmi vysokém věku.

Genetická výbava a mikrobiom mladšího člověka

Vědci zjistili, že Branyasová měla ve svých genech varianty spojené s dlouhověkostí a ochranou před nemocemi, jako jsou demence, srdeční choroby či cukrovka. Její buňky působily mladší, než by odpovídalo jejímu věku, a její střevní mikrobiom se podobal mikrobiomu výrazně mladší osoby. Vysoký podíl prospěšných bakterií rodu Bifidobacterium podle vědců souvisel s jejím návykem jíst tři porce jogurtu denně. Tyto bakterie pravděpodobně přispívaly k nižší míře zánětlivých procesů v těle, což je jeden z hlavních faktorů zdravého stárnutí. Esteller upozornil, že strava může být důležitá nejen pro prevenci obezity a dalších onemocnění, ale také pro prodloužení života, protože ovlivňuje složení střevního mikrobiomu.

Kombinace náhody, genů a prostředí

Odborníci však upozorňují, že z výsledků jedné osoby nelze vyvozovat obecné závěry. Biogerontolog Richard Faragher z Univerzity v Brightonu podotkl, že pro potvrzení závěrů by bylo nutné prozkoumat i další členy rodiny Branyasové. Mary Armaniosová z Univerzity Johna Hopkinse zase připomíná, že genetika dlouhověkosti je velmi složitá a nelze podle genů jednoznačně předpovědět, jak dlouho bude člověk žít. Zdůrazňuje, že vedle genetiky hrají významnou roli také socioekonomické podmínky, přístup ke zdravotní péči a prostředí, ve kterém člověk vyrůstá.

Nejstarší žena světa Ethel Caterham s králem Karlem III.zdroj: Profimedia.cz

Esteller věří, že identifikace konkrétních genů a proteinů spojených se zdravým stárnutím může vést k vývoji léků, které by napodobily jejich účinky a pomohly starším lidem udržet si zdraví. Podle něj není cílem, aby lidé nutně žili do 117 let, ale aby období nemoci a utrpení bylo co nejkratší. V tom byla Maria Branyas Morera výjimečná – zůstala vitální, čilá a duševně svěží téměř až do konce života.

Kdo je nejstarší člověk na světě dnes

Po smrti Marie Branyas Morera převzala titul nejstaršího člověka světa Japonka Tomiko Itooka, která se dožila 116 let. Po jejím úmrtí na konci roku 2024 se nejstarší osobou stala brazilská řeholnice Inah Canabarro Lucas, rovněž ve věku 116 let. Ani ta se však tohoto titulu dlouho netěšila a v dubnu 2025 zemřela. V současnosti je podle údajů Gerontologické výzkumné skupiny nejstarší žijící osobou Britka Ethel Caterham, narozená v srpnu 1909, která v říjnu 2025 oslavila 116. narozeniny.

Její případ stejně jako ten Branyasové potvrzuje, že dlouhověkost je výsledkem složité souhry faktorů – genetiky, zdravého životního stylu, prostředí a štěstí. Vědecké poznatky naznačují, že ačkoli dobré geny mohou být výhodou, samy o sobě nestačí. Rozhodující je i to, jak s nimi člověk během života naloží. Zdravé stárnutí tedy není jen otázkou osudu, ale i vědomého přístupu k tělu, mysli a životnímu prostředí, které člověka obklopuje.