Svatošské skály nad řekou učarovaly už Johannu Wolfgangu Goetheovi, který v Karlových Varech na počátku 19. století často pobýval. Goethe výlety k žulovým skalám zmiňuje i ve své korespondenci, kterou editoval filolog Fridrich Wilhelm Riemer. "Před smluveným výletem k Janu Svatoši 6. července 1808 museli na Goetha, který se do půl druhé zdržel u Gotterčičky, dlouho čekat. Poté se společnost vydala k malebnému skalnímu útvaru nad Ohří, zkamenělému svatebnímu průvodu, jehož příběh připomíná faustovskou pověst, protože mladý Jan Svatoš vyměnil s říční vílou vlastní život i život své milé za tajemství černého umění," stojí v korespondenci.

Goethe ve svých zápiscích nazývá skály nad řekou Ohří Jan Svatoš (německy Hans Heiling). A jmenují se tak dodnes. V roce 2007 byly Svatošské skály vyhlášeny Národní přírodní památkou, avšak přírodní rezervace Jan Svatoš byla vyhlášena jako první chráněná přírodní památka na Karlovarsku už v roce 1933.

Ráj horolezců i vodáků

Skály jsou volně přístupné. Můžete k nim připlout na lodi, dojet na kole nebo dojít pěšky. Z Doubí na okraji Karlových Varů (dostanete se tam MHD) jsou to pouhé tři kilometry, od Vřídla z centra lázeňského města naměříte 11 kilometrů. Turisticky značená stezka pak pokračuje až na hrad Loket, kam je to dalších 6,5 km. Svatošské skály ale nejsou jen výletním místem, nabízejí také ideální podmínky pro horolezce s cestami obtížnosti 4 až 8+, a jsou tak nejoblíbenějšími lezeckými skalami Karlovarska.

Pověstí je několik

Hans Heiling, česky Jan Svatoš, je ve všech verzích pověstí hlavní postavou. Jedna z nich praví, že Heilinga prý ještě jako nemluvně nalezl sedlák a odnesl ho na hrad Loket. Tam se prý potkal s vílou z Ohře, která měla podle některých výkladů dokonce představovat nalezencovu matku. Právě ona pak Jana zasvětila do magických kouzel. Další verze zase mluví o tom, že Svatošské skály jsou jen zbytkem velkého města, které nechal Jan Svatoš vybudovat, ale pak se rozhodl pro jeho likvidaci. On sám skončil tragicky. Požádal totiž matku, aby jej zbavila zázračných schopností, a když se stal obyčejným člověkem, zahynul v boji s medvědem. Jeho tělo bylo pohřbeno v řece.

Louka u Svatošských skal kdysi nesla název Heilige Weise - Svatá louka. Právě odtud se rozšířila další verze z pověstí. Nejznámější z legend je ta o zkamenělém průvodu, který do této podoby zaklela vodní víla z řeky Ohře. Pověsti o Svatošských skalách se staly inspirací i pro pohádkáře bratry Grimmovy.

Všichni zkameněli

Jan Svatoš prý seděl jednoho dne u břehu řeky a hleděl do jejích vln. Z nich se podle legendy najednou vynořila krásná víla a pravila: "Znám tvé tužby a naučím tě všemu, po čem prahneš. Ale musíš mi slíbit, že se nikdy nezaslíbíš jiné ženě." Mladý Svatoš byl její krásou tak očarovaný, že nabídku přijal. Jak už to ale v životě bývá, svého slibu začal postupně litovat, protože se zamiloval do jiné dívky. Spoléhal na to, že svůj slib díky kouzlům, která uměl od své matky, zruší. Když však se svou vyvolenou stál před oltářem a zbývalo říct "ano", zjevila se podvedená víla a proměnila celý svatební průvod ve skály. A tak tu dnes najdeme Jana Svatoše i jeho nevěstu, kněze, ministranty, svatební hosty, hudebníky i svatební kočár. Oba břehy řeky spojuje 'houpací most', který prošel v roce 2010 rekonstrukcí.

Námět na operu

Přitažlivá pověst oslovila i dramatika Philippa Eduarda Devrienta, který připravil text k opeře Hans Heiling pro hudebního skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Opera však spatřila světlo světa až o několik let později, a to z pera jiného skladatele. Premiéru měla 24. května 1833 v Berlíně - tedy sto let předtím, než byly Svatošské skály prohlášeny chráněnou přírodní památkou. Složil ji Heinrich Marschner.