V Mongolsku totiž pro tamní děti nastává v určitém věku velký obřad: slavnostní první stříhání vlasů. Ideální termín pro tento rituál si nelze jen tak vycucat z prstu, musí se přesně stanovit po domluvě s veleknězem. Chlapečkům se zpravidla stříhají vlásky ve třech nebo pěti letech, holčičkám bývá určen sudý věk dvou či čtyř let.

Na slavnosti, jejíž průběh se oblast od oblasti mírně liší, se scházejí příbuzní a přátelé v tradičních oblecích, pije se a hoduje. Kštice, která až do té doby drobotině nekontrolovaně rostla, se stříhá společnými silami. První šmikne osoba požívající nejvyšší úcty, následuje nejstarší a pak se postupně vystřídají všichni ostatní. Střih doprovázejí požehnáním a drobným dárkem. Pokud zrovna není přítomen některý důležitý člen rodiny, nechává se část vlasů na hlavičce, aby si mohl střihnout dodatečně.

Na konci obřadu odchází dítko s téměř holou makovičkou. Chlapečkům se nechává pramínek vlasů na čele, holčičkám na skráních. Ostříhané vlásky se následně uschovají v hedvábné látce, která nadále slouží jako talisman v případě nemocí a strastí.

Mongolské děti na oslavách 800 let vzniku Mongolska | zdroj: Profimedia

Domnělá moc a síla dětských vlásků je v mongolských lidových pověrách hluboce zakořeněná. Vlasy jsou považovány za magickou a spolehlivou ochranu před zlými duchy, kteří chtějí připravit děti o život, protože jsou ještě slabé a vůči temným silám zcela bezbranné.

Původ této tradice přitom není zrovna dvakrát veselý. Téměř každé padesáté narozené dítě v Mongolsku se nedožije pěti let. Dětská úmrtnost bývala dříve ještě mnohem vyšší, dnes se zdravotní péče samozřejmě už výrazně zlepšila. Starý rituál stříhání vlasů se nicméně udržel dodnes. Každému záleží přece na co nejlepším životě potomků a bylo by rouhání ponechat je jen tak jejich osudu. Zvlášť když velmi podobný rituál provází i stříhání zvířectva.