Norjmaová si svůj sen začala plnit před necelými dvěma lety. Od té doby se svým několikačlenným velbloudím karavanem procestovala Mongolsko, zdolala Čínu, Kazachstán i Uzbekistán. Na začátku června byla kousek od vstupu do Turkmenistánu, odkud její cesta povede do Íránu a dále přes Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Rakousko, Německo a Francii až do konečné stanice s názvem Londýn.

"Bude to nejdelší cesta na velbloudech v historii," uvedla rodačka z hlavního města Mongolska Ulánbátaru, která dříve pracovala dvanáct let v turismu. Když měla volné chvíle, vyrážela na hory, zdolala všechny vyhledávané mongolské vrcholy, vylezla i na Elbrus nebo Kilimandžáro, ale stále chtěla víc.

Až jí jednoho dne inspiroval australský cestovatel Tim Cope, jenž se vydal na koni z Mongolska do Maďarska. "Chtěla jsem udělat něco podobného, ale na velbloudech, jako to dělali lidé v Mongolsku během éry hedvábné stezky," prozradila Norjmaová, kterou její přátelé oslovují jako Baikal.

Dalším impulsem k tomu, aby se na dlouhou cestu vydala, bylo setkání s Britem Karlem Bushbym, kterého potkala v roce 2016. Bushby chodil dvacet let vkuse, aby se stal prvním člověkem, jenž obejde pěšky celý svět. "Vyprávěla jsem mu o svém snu, ale řekla jsem, že zřejmě není reálné, aby se mi to povedlo. On mi ale řekl, ať to realizuju," zavzpomínala Baikal na osudové setkání.

Z rodiny kočovníků

Její rodiče byli kočovní pastevci, žili na severu Mongolska, a Norjmaová s nimi putovala z jednoho místa na druhé. Vyrůstala v provincii Ulaangom, kde se starala o jaky, krávy i velbloudy. I proto na své cestě zvolila jako dopravní prostředek právě je. "Velbloudi jsou zase spojováni s Mongolskem," podotkla s hrdostí.

Když bylo Baikal šestnáct let, odešla od rodičů a vydala se studovat. Za chvíli se ale vrátila – láska k přírodě byla zkrátka silnější. Začala provádět turisty. "Chtěla jsem si zlepšit angličtinu, v průběhu let jsem si však zamilovala dobrodružství a adrenalin," uvedla.

Nevšedních zážitků už během své cesty načerpala spoustu. Například v Mongolsku prospala venku noci v mínus 58 stupních Celsia. "Pro mě to však nebylo náročné. Jsem z Mongolska a jsem zvyklá na drsné počasí," uvedla Norjmaová, která i v takových mrazech dbala především o zdraví velbloudů. "V takových teplotách je péče o velbloudy obzvláště důležitá. Museli jsme vyčistit zem od ledu a sněhu, aby se mohli najíst a aby přes noc neumrzli," popsala náročné podmínky, které v Mongolsku zažila.

Každý však neměl stejnou vůli a Norjmaová během prvních tří měsíců na cestách přišla o pět členů týmu, kteří náročnou misi vzdali kvůli zranění či nemocem.

Čekání na hranicích

Spousta dalších problémů souvisí s byrokracií a dlouhým čekáním na hranicích jednotlivých států. Před vstupem do Číny čekala dokonce čtyři měsíce. A sama neví, co bude dál. "Až do Turecka budeme cestovat hlavně po pouštích a terénech, které dobře znám. Ale Evropa bude úplně jiná. Je nepravděpodobné, že tam budeme tábořit tak svobodně jako doteď," odhadla.

Na cestách však také poznala spoustu nových přátel a získala si velkou popularitu. V jednotlivých zemích se o ní točí dokumenty a ona sama o své cestě informuje na facebookové stránce Steppes To The West. Oblíbení jsou i samotní velbloudi. "Lidé nám nosí jídlo a chtějí s nimi být," uvedla.

Celá cesta měla podle původních plánů trvat tři roky, ovšem Baikal a jejímu týmu chybí do Londýna ještě kus cesty. Už teď si ale plní sny a věří i v další poslání své mise. "Doufám, že inspiruju další ženy z venkovských oblastí, aby realizovaly své vysněné projekty," podotkla odvážná cestovatelka.