Tento citát z biblické Knihy Jób je zřejmě hlavní příčinou, proč mají samice krkavců tak špatnou pověst. Jako by nestačilo, že tito opeřenci jsou historicky považováni za posly špatných zpráv, že byli kdysi podle pověsti prokleti (odtud jejich černá barva), že místo zpívání nepěkně krákají a že oklofávají mršiny.

Krkavci přitom stále znovu a znovu překvapují vědce svou vysokou inteligencí. Ale jsou tito ptáci opravdu tak špatní rodiče, jak se nám slovní spojení "krkavčí matka" snaží nakukat (nebo vlastně spíš nakrákat)? Opak je pravdou. Krkavci podle expertů o svá mláďata pečují velmi intenzivně a jsou skutečně vzornými rodiči. A to platí pro celou zhruba stovku druhů těchto černých opeřenců.

Bez náročné péče rodičů by krkavčí holátka nebyla schopná přežít, rodiče je musí krmit i zahřívat. Krkavci navíc dokážou něco, co se mnoha lidským párům nevede: Uzavírají svazek na celý život, jsou si věrní a vychovávají potomstvo společnými silami. Kdyby byli opravdu tak špatnými rodiči, jak se o nich traduje, bývali by již dávno vyhynuli.

Biblický citát podle historiků pravděpodobně naráží na mláďata, která vypadla z hnízda, protože působí dojmem opuštěných a bezbranných tvorečků. Leckomu ale unikne, že rodiče holátek jsou pokaždé nablízku a o svého potomka se i v takovém případě nadále příkladně starají.

Není to ostatně jediný případ, kdy lidé nálepkují zvířectvo vlastnostmi, které neodpovídají pravdě. Husa a osel rozhodně nejsou hloupí, stejně jako vlk není zlý, liška není nijak zvlášť mazaná a ani sova té moudrosti mnoho nepobrala.