V roce 1337, tedy v hlubokém středověku, byl císařský řez, který vynalezli staří Egypťané, znám pouze za jediným účelem – aby bylo z těla mrtvé či umírající matky vyjmuto dítě. Samozřejmě se pokoušeli o jeho záchranu, ale šlo především o udělení svátosti křtu. V této době lékařského temna se ale na královském dvoře v Praze pravděpodobně udál zázrak. Poprvé v dějinách bylo zřejmě z živé ženy vyjmuto živé dítě, a to dokonce na královském dvoře v Praze, jak zjistili porodník Antonín Pařízek a historici Milada Říhová a Václav Drška.

Nelze vyloučit, že úspěch slavili v tomto ohledu už staří Římané, kteří se o podobnou operaci živých žen pravděpodobně pokoušeli, ale neexistují o tom žádné dochované záznamy. Onou zmíněnou šťastnou dámou byla manželka Jana Lucemburského Beatrix Bourbonská (cca 1308–1383) při porodu Václava I. Lucemburského (1337–1383), tedy nevlastního bratra Karla IV.

První císařský řez

Stalo se tak navíc zřejmě víceméně náhodou. Královna při dlouhém a náročném porodu upadala do bezvědomí a v jednu chvíli ji už považovali za mrtvou. Zákrok měl tedy zachránit královského potomka. Bezvědomí zřejmě zabránilo šokovému stavu, který nutně vznikal u bolesti podobné intenzity bez užití anestetik. Zpomalení životních funkcí zřejmě také zabránilo smrtelným ztrátám krve. Bolest nakonec královnu probrala, a ta se ve zdraví dožila v té době skutečně požehnaného věku. Přežila své nevlastní syny a o pár dní i syna vlastního. Připomeňme, že císařský řez byl jako operace, kterou bylo možné přežít jen výjimečně, vnímán ještě o 400 let později.

Panovnice Marie Terezie (1717–1780), která je známá vysokým počtem svých potomků, se zjevně uměla vcítit i do problémů rodiček z chudých poměrů. Přičinila se o obrovské zvýšení bezpečnosti a úrovně porodnictví v českých zemích. Nařídila vybudovat první porodnici u nás, která byla otevřena 22. listopadu 1762 v pražské Soukenické ulici. Zasadila se o překládání příruček o porodnictví do českého jazyka a význačnější české porodníky vysílala na zkušenou do zahraničí. Sama trable s rozením dětí rozhodně neměla. Jejích neuvěřitelných 16 porodů se vesměs na tehdejší dobu odehrálo hladce, krátce po nich už panovnice navzdory dobovým doporučením vstávala z lůžka, aby se opět věnovala vládnutí.

Štěstí četných a nekomplikovaných porodů však neměla jedna z jejích dcer Marie Antoinetta (1755–1793). Psal se rok 1777, když v pokoji přeplněném lidmi od dvora, kteří natahovali krky, aby dobře viděli, omdlévala kvůli vydýchanému vzduchu, vedru a nervozitě při prvním porodu dcery Marie Terezie Šarloty (ta se později při Velké francouzské revoluci stala jedinou přeživší z královské rodiny). Porod byl velmi komplikovaný a tradice veřejné události, která měla zejména zajistit, aby nebylo možno legitimního královského potomka zaměnit, málem dokonala dílo zkázy. Její manžel Ludvík XVI. byl ale muž činu. Otevíráním okna se nezdržoval, rovnou jej rozbil, a dav odkázal do patřičné vzdálenosti. Jeho žena se probrala a porod byl zdárně dokončen.

Zpackaný porod britské princezny s tragickým koncem

Mnohem hůř dopadla při svém prvním porodu britská princezna Šarlota Augusta Hannoverská (1796–1817), dcera Jiřího IV. a možná budoucí královna Anglie. Rozmarná a oblíbená princezna se stala ženou prince Leopolda Sasko-Koburského (1790–1865), pozdějšího belgického krále, a otěhotněla. Jenže už před těhotenstvím nebyla štíhlá, a to se nelíbilo uznávanému porodníkovi Richardu Croftovi. Nakázal jí dietu tak přísnou, že nedostávala potřebné živiny a slábla, k čemuž notně dopomohlo i tehdy obvyklé pouštění žilou.

Když pocítila kontrakce, nechali ji cvičit, ale nikoliv jíst. Jenže princezna rodila déle než dva dny. Královští lékaři jí nedali jídlo a ani se jí nesnažili nijak pomoci či ulevit. Zahraniční lékaři od porodu na protest odcházeli. Miminko se narodilo mrtvé a slabá princezna rovněž nepřežila poporodní krvácení a šok, třebaže ji nalévali portským vínem. Vinu za zpackaný porod samozřejmě všichni přisoudili Richardu Croftovi, který to neunesl a spáchal sebevraždu. Tři smrti ovšem vedly v Británii k rozsáhlým porodnickým reformám, na jejichž konci stála výrazně lepší a modernější péče o těhotné a rodící ženy.

Na opravdovou úlevu od bolesti si ale ženy musely ještě nějakou dobu počkat. První britská královna, která rodila za pomoci chloroformu, byla Viktorie (1819–1901) při svém sedmém porodu, kdy přišel na svět princ Leopold (1853–1884). Lék jí aplikoval anesteziolog John Snow. Královna, která předtím prožila šest porodů bez úlevy, byla nadšená a znovu si vyžádala tuto službu u dalšího porodu princezny Beatrice (1857–1944). Vynálezce Jamese Younga Simpsona pak královna odměnila titulem "sir" a "baronet".

A jaké že ještě novinky při porodech britská královská rodina využila? Třeba přítomnost otce u porodu. Současnou královnu Alžbětu II. (*1926) tak v březnu roku 1964 podpořil její manžel, vévoda z Edinburghu (*1921). Alžbětu celou dobu držel za ruku, což tehdy nebylo rozhodně obvyklé. Královna jej k tomu prý přiměla poté, co si o tomto zajímavém trendu přečetla v ženském časopise. Co o novém způsobu zapojení do porodu říkal sám Phillip, který při porodu prvního potomka - prince Charlese (*1948) - hrál squash, ovšem nevíme.