Je to nespravedlivé, ale zatímco svatbou s králem se žena automaticky stane královnou (případně královnou-manželkou), v opačném případě to neplatí. Když si někdo vezme královnu, má smůlu – bude vždy jen maximálně princ. Nikdy nebude král…

Vysvětlení je poměrně prosté. V patriarchální společnosti titul král evokuje panovníka, tedy toho, kdo vládne, zatímco vdaná královna "jen" jeho manželku. Protože však už nějaké to století pravidla umožňují, aby vládla žena, mohlo by označení jejího manžela za krále svádět k domněnce, že zemi vládne on. Což by bylo zavádějící a urážkou skutečné panovnice.

Nikdo není víc, než panovník, i když je ten panovník žena. Proto se muži, kteří si berou královnu, musí spokojit jen s titulem prince. Přitom právě Philip mohl jednou skutečným králem být, byť za jiných historických okolností. Narodil se jako jediný syn řeckého a dánského prince Andrewa a princezny Alice z Battenbergu, a měl tedy titul "princ řecký a dánský".

Když mu ale byl rok a půl, musel s rodinou opustit rodné Řecko a odjet do Británie. Tam nějakou dobu dál používal svůj titul a s ním spojené rodové jméno Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg. Definitivně se ho ale vzdal, aby získal britské občanství a mohl si vzít tehdy ještě princeznu Alžbětu.

Manželství z něj udělalo vévodu z Edinburghu, Jeho královskou Výsost a britského prince. U toho už zůstal i po korunovaci své manželky.