Sociální demokraté na křižovatce: Vyberou si předčasné volby, nebo další ústupky?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Situace kolem odvolání ministra kultury Antonína Staňka a jmenování jeho nástupce Michala Šmardy by se měla pravděpodobně rozseknout v úterý na schůzce prezidenta Miloše Zemana, předsedy ČSSD Jana Hamáčka a premiéra Andreje Babiše. Ustoupí sociální demokracie tváří v tvář hrozbě předčasných voleb, nebo zařadí zpátečku prezident Zeman? 

Premiér Babiš se nemusí bát, že by po předčasných volbách zůstal bez koaličních partnerů

Premiér Babiš se nemusí bát, že by po předčasných volbách zůstal bez koaličních partnerů,zdroj: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia

Vládní, respektive ústavní krize, na jejíž hranu se Česká republika podle předsedy sociální demokracie Jana Hamáčka dostala, se přehoupla do prázdninových měsíců. A spolu s tím, jak dny běží, se ukazuje, že ačkoli sociální demokraté trvají na tom, že Antonín Staněk musí odejít z ministerstva kultury, nic není tak žhavé a nevyhnutelné, jak se na první pohled zdá.

A ačkoli to vypadá, že je jen otázka času, než ČSSD Babišovu vládu opustí, klidně to ještě může nějaký ten měsíc nebo třeba i půl roku či tři čtvrtě trvat, než se k tomu skutečně odhodlá. A není vůbec jisté, že se tak stane nyní a v souvislosti s ministrem kultury Staňkem.

Premiér Andrej Babiš si podle všeho odchod sociální demokracie do opozice nepřeje a současná vládní konstelace mu vyhovuje. Přestože není ochotný na hlavu státu podávat kompetenční žalobu, při troše snahy a odhodlání se v úterý může společně s prezidentem Milošem Zemanem a předsedou ČSSD Hamáčkem dobrat k nějakému, asi ne úplně finálnímu a uspokojivému, aspoň však dočasnému řešení a minimálně na čas věc odložit.

Důležité je, aby proti tomu sociální demokraté ani prezident neměli větší námitky a mohli se tvářit, že druhá strana ustoupila více než oni. Všichni aktéři by díky tomu získali čas a k výměně v čele ministerstva kultury by se mohli vrátit později - už v trochu jiné a méně vyhrocené situaci.

Zásadní a nenahraditelný spojenec

Vše je o to snazší, že sociální demokracie se z vlády nijak nežene. Kdyby její představitelé chtěli být zásadoví a zachovat si hrdost, museli by se spakovat a jít už dávno (případně do ní ani nevstoupit). Z toho, jak si počínají, je vidět, že zoufale hledají cestu, jak v ní setrvat, a Babišovi se Zemanem budou nakonec vděční, když to nějak zaonačí, aby při tom nevypadali jako absolutně bezmocný a nesvéprávný komparz.

ČTĚTE TAKÉ: Souboj titánů v SPD

Zkrátka, pokud by Babiš rád, aby ČSSD ve vládě zůstala, je potřeba udělat prostor pro alespoň maličko důstojný ústupek sociálních demokratů. A vzhledem k tomu, že ani šéf hnutí ANO se nehrne do náruče SPD a mnohem víc se mu zamlouvá, když může hnutí Tomia Okamury využívat podle potřeby, jak se mu to zrovna hodí, a nechce s ním spolupracovat napřímo a otevřeně a zřejmě se ani nechce stát zcela závislým na jeho podpoře, má motivaci udělat maximum pro udržení sociální demokracie ve vládní koalici. Tedy s výjimkou toho, že by si rozhněval hlavu státu, která je pro něj do budoucna - na rozdíl od ČSSD - zásadním a nenahraditelným spojencem.

Výsledek může vypadat tak, že prezident sociálním demokratům poté, co se za ně Babiš přimluví, přislíbí, že Staňka do určité doby odvolá (třeba v řádu několika málo měsíců), a ČSSD na to kývne. Nejen proto, že si Hamáček a spol. ve skutečnosti přejí v kabinetu zůstat téměř za každou cenu, ale i v důsledku toho, co premiér prohlásil v nedělních Otázkách Václava Moravce.

Podle Babiše by odchod sociální demokracie z vlády de facto znamenal předčasné volby. Sociální demokraté se tak dostávají do situace, kdy trvat na odvolání Staňka a jmenování Michala Šmardy není jen otázkou pokračování jejich vládního angažmá, nýbrž také toho, zda bude dál fungovat Poslanecká sněmovna ve stávajícím složení.

To je samozřejmě dostává pod výrazný tlak a zvětšuje jejich vůli se dohodnout a couvnout, jestliže druhá strana rovněž o něco ustoupí (například pokud by se Zeman zaručil, že se starosta Nového Města na Moravě opravdu během pár měsíců stane ministrem, nebo pokud prezident slíbí rychlé jmenování Staňkova nástupce, když mu ČSSD vyjde vstříc v tom, že ten, kdo Staňka vystřídá, nebude Šmarda).

Drobné ústupky a předčasné volby

Kdyby sociální demokraté měli dostatek odvahy a sebevědomí, raději by akceptovali předčasné volby, než aby přestali trvat na bezodkladném jmenování Šmardy ministrem kultury, a nenechali by se ovlivnit tlakem, který na ně Babiš tímto způsobem vyvíjí. Potíž je v tom, že sociální demokracie má důvod se předčasných voleb obávat. Pokud by se konaly, mohlo by se stát, že za půl roku by už nebyla ani stranou vládní, ani sněmovní.

Takový sešup by byl nemilosrdný a představa, že takhle rychle by partaj přišla o ministry i poslance, je dost velkým argumentem pro to, aby Hamáček a spol. ještě úpěnlivěji než dosud lavírovali a hledali cestu, jak ve vládě zůstat. A pokud jim Zeman nabídne aspoň drobné ústupky, může se to podařit. Z pohledu ČSSD je racionální snažit se předčasné volby co nejvíce oddálit, byť si tím ve výsledku může ještě víc uškodit.

Peripetie kolem ministerstva kultury jsou užitečné v tom, že se během nich vyjevilo, že jsou s největší pravděpodobností možné pouze dvě varianty dalšího vývoje: sociální demokraté ve vládě, nebo předčasné volby. A pokud ČSSD dříve či později kabinet opustí, dřívějšímu termínu voleb se nevyhneme, protože Babiš jinou možnost nepřipouští.

Koaliční partner a vytržený trn z paty

Klíčová otázka je, jakým způsobem by předčasné volby zamávaly s rozložením sil ve sněmovně. Jestliže Babiš nechce vládnout s Okamurovou SPD a sociální demokraté, kdyby se jim podařilo pětiprocentní hranici překonat, s ním už znovu do koalice nepůjdou, tak jediné, co mu může vytrhnout trn z paty (spolu s KSČM), je nová partaj, která by se do dolní komory probojovala.

V této souvislosti stojí za zmínku, že v červnovém průzkumu CVVM i agentury Kantar CZ pro Českou televizi se už objevila Klausova Trikolora. V prvním případě měla jen jedno procento, v druhém se však již umístila s rovnými třemi procentními body.

Takový koaliční partner přijde Babišovi vhod a společně s komunisty mu může umožnit pohodlně vládnout, i kdyby se hnutí ANO o něco snížil počet mandátů, jimiž disponuje v Poslanecké sněmovně (podle posledního volebního modelu Kantar CZ by mělo pouze 25 procent hlasů, podle CVVM ovšem 29 procent, celkově mu ale preference spíše klesají).

Premiér Babiš se tak při pohledu na rostoucí Trikoloru nemusí bát, že by po předčasných volbách zůstal bez koaličních partnerů. Může jimi sociálním demokratům směle vyhrožovat, a díky tomu vládu s ČSSD ještě nějaký čas prodlužovat. A až sociální demokracie dospěje do kritického bodu, kdy se definitivně rozhodne z vlády odejít, bude to ona, kdo tím sama zvolí variantu předčasných voleb, kterých se Babiš obávat nemusí, protože mu v mezičase vyroste další koaliční partner.

A předseda hnutí ANO pak může říkat, že on za předčasné volby nemůže, on si je nevybral, cestu k nim otevřela ČSSD. On se naopak choval konstruktivně, snažil se sociální demokracii s vynaložením veškerého úsilí udržet v koalici, když z ní však odešla, raději dal zodpovědně přednost volbám před společným vládnutím s SPD.

Tagy: ČSSD Ministerstvo kultury Česko domácí KSČM Parlamentní volby hnutí Ano česká vláda český prezident česká politika Poslanecká sněmovna ČR Svoboda a přímá demokracie SPD Trikolora

Zdroje: Vlastní