Co se musí stát, aby Babiše jeho volič opustil?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Demonstrace proti premiérovi Andreji Babišovi, které požadují jeho demisi, ho navzdory své početnosti zatím bezprostředně neohrožují, byť se zdá, že preference hnutí ANO o něco klesají. Důležité je, s jakou silou budou protesty pokračovat na podzim. To rozhodující se však odehraje v ekonomické oblasti.

Andrej Babiš

Andrej Babiš,zdroj: Zdeněk Němec / MAFRA / Profimedia

Nic naplat, ale preference hnutí ANO klesají. Zatím nijak dramaticky, jejich snížení je však možné zaznamenat hned v několika průzkumech veřejného mínění z poslední doby. Podle květnového volebního modelu agentury Kantar CZ pro Českou televizi by Babišovo uskupení získalo jen 27,5 procenta, v dubnu to bylo ještě 30 procent a v březnu dokonce 33 procent.

Podobný pokles ukazují rovněž šetření CVVM (v květnovém volebním modelu 28 procent oproti 32 procentům v dubnovém a v březnovém). Pro úplnost se sluší dodat, že podle volebního modelu společnosti Median jsou preference hnutí ANO celkem stabilní (v květnu 30,5 procenta, v dubnu 29,5 a v březnu 30,5 procenta).

Do toho se konají největší polistopadové demonstrace, které svého dosavadního vrcholu dosáhly v neděli na Letné. To, že se tam shromáždily statisíce lidí, kteří mimo jiné požadují, aby se premiér Andrej Babiš zbavil médií a podal demisi, se asi nedotkne jeho skalních fanoušků, ovšem na vlažnější či váhající voliče hnutí ANO to určitý vliv mít může. Pro Babiše a jeho hnutí to však není nic fatálního, dokud se to neprojeví ve volbách do sněmovny.

Jestli ale demonstrace nepoleví a na podzim začnou s novou, a možná ještě větší silou, takže ta poslední na Letné ve skutečnosti nebude kulminací protibabišovských protestů, nýbrž jen jedním z milníků tohoto hnutí, rozpaky Babišových voličů se mohou prohloubit a projevit se pokračujícím propadem jeho preferencí. A pak se teprve mohou dát věci do pohybu.

Zavřít ústa a vzít vítr z plachet

Pokud by se Milionu chvilek, který protesty pořádá, podařilo během listopadu demonstrace vystupňovat do velikosti a množství účastníků, které by si v ničem nezadaly s manifestacemi, jež se konaly před třiceti lety (třeba více než 750 tisíc lidí na Letné 25. listopadu 1989), mělo by to svůj symbolický význam a nátlak, který by to na Babiše vyvíjelo, by byl značný.

Klidně se pak může stát, že se Babiš skutečně někdy během prvních měsíců příštího roku rozhodne z taktických důvodů rezignovat na post premiéra. Jeho kabinet bude dál existovat, jen ho v jeho čele dočasně vystřídá buď místopředsedkyně vlády Alena Schillerová, či místopředseda vlády Karel Havlíček. Vše by posléze směřovalo k předčasným volbám a Babiš by do nich - stejně jako v roce 2017 - nastoupil z pozice řadového poslance.

V takové situaci s masivní a dobře připravenou kampaní a při využití momentu překvapení a toho, že vyhověl protestujícím a umožnil občanům znovu se vyjádřit k tomu, zda právě jeho chtějí za předsedu vlády (ať se ukáže, zda je víc demonstrantů, nebo voličů hnutí ANO s Babišem v čele), by mohl docela dobře zase nabýt zpátky poztrácené preference a suverénně volby vyhrát. A tím by všem protestujícím zavřel ústa a vzal vítr z plachet, zvlášť pokud by se mu podařilo opět sestavit vládu a získat pro ni důvěru v Poslanecké sněmovně.

Hlavní sdělení, které by Babiš mohl před volbami opakovat stále dokola a hustit do lidí, se dá odhadnout už teď. Stačí si přečíst, co napsal na Facebooku ve svém předposledním pravidelném hlášení: "Čau lidi, teď hodně lidí naštvu. Chystá se největší demonstrace od listopadu, no a najednou přichází zpráva Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Která říká… no, já se skoro stydím to říct? Říká, že je líp. Ano, už JE líp. Tak, jak jsme slibovali, že ANO, BUDE LÍP, tak už JE LÍP. Máme to na papíře."

Následně odkazuje na průzkum CVVM, podle kterého více než polovina občanů považuje životní úroveň své domácnosti za dobrou a 45 procent kladně hodnotí i ekonomickou situaci v České republice (41 procent ji má za dobrou a čtyři procenta za velmi dobrou).

Optický klam a zakuckaná ekonomika

Důležité je si všimnout toho, že procento lidí kladně hodnotících ekonomickou situaci u nás podle uvedeného šetření stoupá už od roku 2013, kdy bylo na šesti procentech, v lednu letošního roku pak dosáhlo 52 procent a v posledních měsících opět mírně klesá až na aktuálních 45 procent. Takže je možné s trochou nadsázky říct: Líp jsme se už měli. Navíc se zdá být očividné, že hodnocení ekonomické situace v Česku kopíruje to, v jaké fázi ekonomického cyklu se zrovna nacházíme. A vliv vlády v tomto ohledu je minimálně diskutabilní.

Babiš se také chlubí tím, že klesá státní dluh. Ve zmíněném facebookovém příspěvku vyzdvihuje, že poklesl ze 41,1 procenta HDP v roce 2013 na 30,6 procenta v loňském roce a tvrdí: "V jeho snižování pokračujeme." Na pohled to vypadá krásně. Za dobu, kdy je hnutí ANO ve vládě a Babiš byl nejprve ministrem financí a posléze se stal premiérem, se státní dluh snížil o více než 10 procent HDP. Ale nakolik je skutečně menší?

Stačí se podívat, co přesně to znamená v konkrétních částkách. V roce 2013 byl státní dluh 1 683,3 miliardy, loni pak 1 622 miliard, klesl tedy o více než 61 miliard korun. Na to, že se nám dluh snížil o deset procent HDP, to však není úplně mnoho. Zrada nastane, když si to srovnáme s tím, jak vysoký byl státní dluh v roce 2009 (30 procent HDP) a 2010 (33,9 procent HDP). Nominálně šlo o 1 178,2 miliardy a 1 344,1 miliardy. To jsou, panečku, jinačí čísla. Dokonce v roce 2011, kdy byl státní dluh už 37,2 procenta HDP, představoval jen 1 499,4 miliardy. O takových částkách si nyní můžeme nechat jen zdát.

Výše státního dluhu vyjádřená podílem na HDP je sice nižší vzhledem k většímu HDP a tomu, že ekonomika roste, ale velikost dluhu v miliardách korun ukazuje, že je to pouze relativní úspěch. Velmi snadno se může stát, že až se ekonomika propadne a nastane větší či menší krize, zadlužení v procentech HDP rychle vyletí vzhůru a spolu s tím i jeho výše v miliardách. Dluh na úrovni 41 procent HDP pak může být větší o mnohem více než o 61 miliard, o kolik ho Babiš údajně snížil.

Pěkně je to vidět na tom, že v letech 2009-2013 se dluh v HDP zvýšil o 11 procent, což ale bylo o více než 500 miliard korun. Není tedy procento HDP jako procento HDP. Záleží na tom, do jaké míry ekonomika roste, či nikoli. Snižování státního dluhu, o kterém premiér Babiš hovoří, je tak z velké části optický klam, který se plně projeví, až ochladne nebo se výrazněji zakucká.

Příznivá ekonomická situace

Když si porovnáme státní dluh v roce 2016 (1 613,4 miliardy a 33,8 procenta HDP) a 2018 (1 622 miliard a 30,6 procenta HDP), je tomu dokonce už tak, že snížení státního dluhu v HDP, kterým se Babiš chvástá, je jeho zvýšením o 8,6 miliardy korun.

Plyne z toho, že Babiš státní dluh rozhodně nesnižuje, jak by mohl. Spíše se spoléhá na to, že to za něj udělá ekonomický růst. Takový pokles státního dluhu je ovšem dočasný a nelze na něj moc spoléhat. A až se ekonomika zastaví, vezme ho ďas.

Tohle všechno je nakonec rozhodující pro volební výsledek hnutí ANO v příštích volbách do sněmovny. Klíčové bude, jaká interpretace naší ekonomické situace zvítězí. Jak dobře se vlastně máme? A čí je to zásluha? A není to tak, že se nám daří na úkor budoucnosti? A hlavně: vydrží současný stav do následujících sněmovních voleb?

Pokud by se konaly ještě za příznivých ekonomických podmínek, předsedovi hnutí ANO by to umožnilo hrát právě tuhle kartu a s velkou pravděpodobností s ní i vyhrát. Nebo ještě přesněji, pokud Babišovi něco zláme vaz, bude to zhoršení naší ekonomické kondice, ke kterému jednou dojde.

To je pro jeho voliče ve výsledku podstatnější než cokoli jiného. Neboli, jak prohlásil jeden můj známý: "Je to zmetek, ale my důchodci ho máme rádi, zvyšuje nám důchod!" A Babišovi potom stačí říct: "Vznikají nám pod rukama hodnoty, na které žádná předchozí vláda neměla kuráž ani schopnosti. Na řvaní na náměstích nechci už reagovat." A je hotovo.

Tagy: Česko domácí Parlamentní volby státní rozpočet Ministerstvo financí ČR hnutí Ano česká vláda česká politika Poslanecká sněmovna ČR česká ekonomika občanská společnost

Zdroje: Vlastní