Smíme se v Evropě klanět fašistům pod mamutím křížem?

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Může si demokracie dovolit pomník oslavující fašismus? Tuto otázku si položil nový španělský premiér a hned si na ni také odpověděl: Ne, nemůže. Zvlášť když takový monument, který leží hodinu cesty od Madridu, nemá v Evropě obdobu. A tak se ministerský předseda rozhodl jednat.

Protest Francových příznivců v Údolí padlých

Protest Francových příznivců v Údolí padlých,zdroj: Profimedia.cz

Demokracie obvykle nestaví bývalým diktátorům pompézní pomníky, což ovšem pro Španělsko neplatí. I více než čtyři dekády po své smrti je vojenský diktátor Francisco Franco (1892-1975) pochován tam, kde si vždycky přál: v chrámu Údolí padlých (Valle de los Caidos), kde místo jeho posledního odpočinku denně zdobí čerstvé květiny.

Aby bylo jasno: Údolí padlých, ležící asi 50 kilometrů severozápadně od Madridu, vůbec žádné údolí není. Je to gigantická bazilika postavená v letech 1940 až 1958 v uměle vyhloubené jeskyni v pohoří Sierra de Guadarrama. Jeskyni do skály vyhloubili především trestanci, většinou bývalí Frankovi protivníci z občanské války z let 1936 až 1939.

Vykopejte diktátory: Největší fašistický pomník v Evropě se má stát monumentem míru

Betonový kříž, který se tyčí na kopci nad bazilikou, je největší na světě – měří přes 152 metrů, tedy jako temelínské chladicí věže, vysílač na Pradědu nebo komín teplárny v pražské Michli. Kdo má zhruba v oku výšku Nuselského mostu v Praze, ten si musí představit, že kříž je třiapůlkrát vyšší. A bazilika postavená ve směsici románského a klasicistního stylu je se svými 263 metry prý nejdelší na světě. I ta Svatopetrská v Římě je proti ní skoro chudinka.

Před oltářem jsou pod žulovou deskou uloženy Frankovy ostatky, o kus dál odpočívá fašistický vůdce a zakladatel Falangy José Antonio Primo de Rivera, kterého republikáni v roce 1936 popravili. Španělská krajní pravice oba muže oslavuje jako hrdiny a kultovní postavy.

Nový kabinet 46letého socialisty Pedra Sáncheze nyní slíbil Frankovy ostatky exhumovat a předat je rodině. Místo totiž už nemá být honosnou Frankovou hrobkou, ale má se napříště stát památníkem boje proti fašismu.

Hajlováním proti exhumaci

Údolí padlých je nepochybně největší evropský pomník fašistické diktatury. Je samozřejmě pravda, že po italských fašistech také zbyla řada velkolepých staveb (například megalomanská římská čtvrť EUR - Esposizione Universale di Roma), ale jejich dimenze zdaleka nejsou takové, jako v případě Frankova pomníku. I němečtí nacisté po sobě zanechali nejednu obludnost: od lázeňského komplexu Prora na Rujáně, přes norimberský areál konání sjezdů NSDAP až po olympijský stadion v Berlíně. Žádná z nich ale není místem, kde by se scházeli náckové – ať už přímo pamětníci, nebo jejich mladí nohsledi.

profimedia-0278345521

Francisco Franco,zdroj:Profimedia.cz

Ve Španělsku je to jiné. Zákon o historické paměti z roku 2007 sice zakazuje, aby se v Údolí padlých konaly politické akce nebo se tam oslavovali protagonisté španělské občanské války či frankismu. Před několika dny se tu ale na protest proti chystanému přemístění Frankových ostatků sešly stovky fašistů. Hajlovalo se tam ostopéro, zpívala se hymna Falangy a skandovalo se 'Ať žije Franco!', třebaže diktátor je už od listopadu 1975 po smrti.

Nová vláda chce uvedený zákon novelizovat a mimo jiné do něj zakotvit i zákaz jakéhokoli oslavování španělského diktátora. To dělá například Nadace Franciska Franka, která i na svých webových stránkách generála velebí a popírá frankistické represe.

Generála Franka někteří stále obdivují jako obránce katolické víry proti komunistům či za to, že ušetřil Španělsko bojů ve druhé světové válce. Pučem v létě 1936 přitom Franco rozpoutal válku občanskou, která do roku 1939 stála život více než půl milionu lidí. Konflikt byl podle některých historiků navíc i něčím na způsob výcvikového prostoru Německa, Itálie a Sovětského svazu pro druhou světovou válku. Však také baskická Guernica - symbol občanské války - byla prvním evropským městem, které zažilo masivní letecký útok.

Občanská válka zahájila ve Španělsku téměř čtyřicetiletou diktaturu caudilla (vůdce) Franciska Franka. Ten po nástupu k moci rozpoutal vlnu represí, jimž padly za oběť desetitisíce lidí. Těžké svědomí z toho rozhodně neměl - posledních pět poprav levicových aktivistů podepsal dokonce ještě dva měsíce předtím, než zemřel. Dva dny po jeho smrti pak nastoupil na trůn král Juan Carlos I., který se stal klíčovou postavou v procesu přechodu od diktatury k demokracii.

Exhumovat, nebo pro sichr celé zbourat?

V prostorách baziliky Údolí padlých je pohřbeno téměř 34 tisíc obětí války, třetina z nich jsou neznámí padlí. Franco totiž nechal otevřít nejen hroby svých stoupenců, ale i hromadné hroby republikánů, a ostatky převézt právě sem. Oficiálně mělo jít o symbolické překonání rozdělené země, ve skutečnosti ale Franco koncipoval baziliku od samého počátku jako součást svého kultu osobnosti.

Příbuzní pohřbených Frankových odpůrců teď volají po nezbytné revizi. Čtvrtina Španělů považuje za nejlepší řešení přemístění Frankových ostatků, což by podle nich udělalo z Údolí padlých pomník míru a důstojnou vzpomínku na oběti občanské války. Dvě třetiny dotázaných by nejraději nechaly celý monument strhnout, zatímco pro zachování jeho současné podoby se vyslovilo jen necelých pět procent respondentů.

profimedia-0377903539

Hajlující davy před bazilikou Údolí padlých,zdroj:Profimedia.cz

Otázka je, jaký právní postup nyní vláda pro exhumaci zvolí. Nejjednodušší by bylo vydat příslušný dekret, k němuž má mandát od parlamentu. Ten ji totiž loni v květnu vyzval, aby Frankovy ostatky s ohledem na úctu k obětem jeho diktatury odstranila. Tehdejší pravicová vláda Mariana Rajoye ale této nezávazné výzvě nevyhověla. Druhou možností je přijmout nový zákon, respektive novelu zákona z roku 2007. Ten mimo jiné nařizuje odstranění symbolů Frankovy diktatury, umožňuje rehabilitaci obětí války a frankismu a slibuje pomoc pozůstalým po obětech při hledání ostatků jejich blízkých v hromadných hrobech.

Zachovalejší než egyptská mumie?

Forenzní experti jsou zajedno v tom, že exhumace bude po technické stránce jednoduchá a nebude ani moc stát. Frankovo tělo bylo nabalzamováno, a proto bude podle všeho ve velmi zachovalém stavu. "Může vypadat lépe než třeba někdejší argentinská první dáma Evita Perónová, ruský revolucionář Vladimir Iljič Lenin či vietnamský komunistický vůdce Ho Či Min," soudí forenzní antropolog Juan Manuel Guijo.

"Žádná demokracie si nemůže dovolit pomníky, které vychvalují diktaturu. Ani ta naše ne," prohlásil premiér Sánchez. Nejdůležitějším úkolem jeho kabinetu teď bude dosáhnout konsensu ve společnosti, která v názoru na Frankovu éru zůstává rozdělená. To je důsledek toho, že se za minulostí prostě udělala tlustá čára, což dodnes brání tomu, aby se země vypořádala se zločiny jeho diktatury. Po jeho smrti se o nich prostě nemluvilo, aby se neotvíraly staré rány.

Teď postupně vyplouvají na povrch hrůzná fakta, jako třeba že během diktatury byly "nevyhovujícím" rodičům odejmuty patrně tisíce dětí, které skončily v prorežimních rodinách. Čili podobná praxe, jaká existovala třeba v bývalé komunistické NDR.

Franco byl u moci od roku 1939. Zemřel 20. listopadu 1975 ve věku 82 let na srdeční selhání zhoršené břišní infekcí. Vlajky byly svěšeny na půl žerdi a tělo bylo vystavené ve státním paláci El Pardo. Pohřební průvod pak generála vyprovodil do Údolí padlých. Hlavu státu na pohřeb neposlala žádná evropská země s výjimkou Monaka.

A jen tak pro představu: Během doby, kdy byl Franco u moci, se u nás postupně vystřídali prezidenti Hácha, Beneš, Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda a Husák.

Tagy: diktatura Španělsko zahraničí fašismus občanská válka druhá světová válka dějiny a fakta

Zdroje: Vlastní,Die Welt