Před dvěma lety dostal Skot Mark Meechan originální nápad, jak naštvat svou přítelkyni Suzanne Kellyovou. Ta totiž měla mopslíka slyšícího na jméno Buddha, kterého nekriticky zbožňovala. Ať hafan udělal cokoliv, rozplývala se nad jeho roztomilostí. Bylo jedno, jestli spal, žral, jen tak pobíhal, ňafal, slintal, hrabal tlapkou nebo se válel na zádíčkách. Pokaždé byl prostě k sežrání.

Markovi to šlo pěkně na nervy, a tak přemítal, co by mohl pejska naučit, aby to zaručeně nebylo ani za mák roztomilé a ani trochu k sežrání. Něco, co je odporné každému – dokonce i jeho přítelkyni.

Podej pac!

A pak na to přišel: Naučí Buddhu zvednout na povel "Sieg heil" pravou packu. Kromě toho pejsek měl na větu "zplynuj Židy" zvednout kebulku a vrhnout na pána významný pohled.

Chtělo to sice trochu trpělivosti, ale učenlivé zvíře to brzy zvládalo bravurně. Následně to srandista Mark nadšeně předvedl své přítelkyni, kterou to ovšem nijak zvlášť nepobavilo. Jenže potom udělal Meechan osudovou chybu: Když už si s tím dal tu práci, rozhodl se šikovného mopslíka při vykonávání povelů nafilmovat a vystavit video na YouTube.

zdroj: YouTube.com

A to neměl dělat. Krátce poté, co se klip objevil na webu, navštívila milého vtipálka policie. Prohledali mu dům, vyvedli jej v poutech, strávil noc v cele – a ve finále skončil u soudu.

Přišili mu paragraf 127 zákona o elektronických komunikacích z roku 2003, který trestá toho, kdo dá na internet zprávu, která je "hrubě urážlivá, neslušná, obscénní nebo nebezpečná". Je to samozřejmě nadmíru sporný zákon, na jehož základě lze odsoudit prakticky kdekoho – od válečných štváčů, přes nenávistné kazatele až po obyčejné občany. A když zůstaneme u britského humoru: třeba za takový Život Briana by kultovní skupina komiků Monty Python dnes klidně mohla jít sedět, až by zčernala.

Jako svědka v kauze mopslík povolalo státní zastupitelství Ephraima Borowského, předsedu skotské federace židovských obcí, který během holocaustu přišel o velkou část své rodiny. Ten video označil za hrubě urážlivé a vyslovil podiv nad tím, jak to vůbec může někomu připadat vtipné.

Mark Meechan na cestě k soudu | zdroj: swns.com email pix@swns.com

Meechanův obhájce argumentoval tím, že státní zastupitelství neposuzovalo video v celkovém kontextu. Neexistují prý sebemenší důkazy ani náznaky, že by Meechan byl antisemita. Video bylo podle obhajoby pořízeno ze soukromých, nikoliv z ideologických důvodů. Meechan si na svém kanálu na YouTube koneckonců dělá srandu z kdekoho – od veganů, přes bílé i černé rasisty, nacionalisty a komunisty až po Stevena Spielberga. Stopy po antisemitismu bychom tu přitom hledali marně.

Ale nic naplat. Soudu to bylo fuk a uznal v březnu Meechana vinným, protože je prý video hrubě urážlivé a svou podstatou antisemitské a rasistické. Nejvyšší možný trest by bylo půl roku vězení. V pondělí nakonec rozhodl soud o trestu a Meechan vyvázl s pokutou 800 liber (něco přes 23 tisíc korun). Proti rozsudku se ovšem hodlá odvolat.

Soud udělal z neznámého komika celebritu

Do té doby byl Meechan sice ctižádostivý, ale ne moc úspěšný komik a youtuber, známý pod jménem Count Dankula. Jeho kanál měl pouhých osm odběratelů. Dnes jich je skoro 190 tisíc a dvouapůlminutové video s hajlujícím Buddhou nasbíralo několik milionů zhlédnutí. Z Meechana se v podstatě stala celebrita – nejen ve Skotsku, ale v celé Velké Británii a v USA. Skoro by se tedy dalo říct, že za tu srandu, potažmo slávu, to celé stálo.

Pro někoho je případ pouhá kuriozita, pro jiného spravedlivé potrestání recesisty za nechutné srandičky, pro dalšího ale ohrožení svobody projevu.

Meechan tvrdí, že video natočil jako fór, a verdikt označil za nebezpečný precedens. Před soudem v pondělí demonstrovaly desítky jeho příznivců a zastala se jej i řada aktivistů či známých komiků, jako například David Baddiel nebo Ricky Gervais. "Pokud neuznáváte právo člověka říkat věci, které by vám mohly připadat 'hrubě urážlivé', pak neuznáváte svobodu projevu," napsal na Twitteru Ricky Gervais.

A man has been convicted in a UK court of making a joke that was deemed "grossly offensive". If you don't believe in a person's right to say things that you might find "grossly offensive", then you don't believe in Freedom of Speech.

— Ricky Gervais (@rickygervais) 20. března 2018

Podle soudu je právo na svobodu projevu sice velmi důležité, ve všech moderních demokratických zemích ale zákon tomuto právu nutně musí stanovit nějaké meze. A tyto meze podle úsudku pánů v taláru prostě Meechan překročil. Pokud prý video zamýšlel jen jako soukromý žert, měl něco podniknout proti tomu, aby se dostalo na veřejnost. Soudce neobměkčila ani Markova omluva na YouTube a argumentace, že jej nenapadlo, že klip uvidí i někdo jiný než hrstka přátel, kteří tou dobou byli odběrateli jeho kanálu.

Meechanův obhájce Ross Brown popsal svého mandanta jako tolerantního a liberálního člověka a vyslovil vážné obavy, že by rozhodnutí soudu mohlo mít neblahý vliv na jiné komiky - zvlášť na ty, kteří sázejí spíše na poněkud drsnější, až hodně drsný humor (francouzský recesista Rémi Gaillard by mohl vypravovat). Soud tady zkrátka udělal z bezúhonného člověka zločince, povzdechl si Brown.

Meechan v tom není sám…

Uvidíme, zda bude mít třicetiletý Meechan se svým odvoláním podobné štěstí, jako jeho kolegové-vtipálci v nedávných dvou kauzách.

Před osmi lety se proslavil Brit Paul Chambers svým tweetem, v němž kvůli uzavření místního letiště pohrozil, že je vyhodí do vzduchu. (Crap! Robin Hood airport is closed. You've got a week and a bit to get your shit together otherwise I'm blowing the airport sky high!!). Byl zatčen div ne jako terorista, obžalován, odsouzen k zaplacení pokuty 1000 liber a nádavkem přišel o práci. Nakonec ale také zvítězil zdravý rozum a po dvouleté soudní bitvě byl Chambers ve třetí instanci osvobozen.

Podobný rozruch vyvolal před dvěma lety německý komik Jan Böhmermann svou posměšnou básní na tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, která byla plná vulgarismů a měla být reakcí na porušování svobody slova a tisku v Turecku. Erdogan jej tehdy zažaloval na základě paragrafu 103 německého trestního zákoníku o urážce zahraniční hlavy státu, který počítal s maximálním trestem pěti let vězení. Německá vláda turecké žádosti nejdřív vyhověla a dala souhlas k trestnímu stíhání. To však bylo později zastaveno a bylo rozhodnuto o zrušení příslušného paragrafu, který pocházel z 19. století.