Před vchodem do petrohradského metra klečí na kolenou žebrák v podivné jogínské pozici. Hlavu má zasunutou mezi nataženýma rukama, v nichž drží černou, notně umolousanou čepici s drobnými. "Takhle žebrat se naučili na Západě. Dřív se naši žebráci neplazili po břiše, aby dostali pár rublů na chlast," prohodí Sergej a mizí v podzemce.

Jednatřicetiletý Rus pracuje ve státní firmě. Má hypotéku na byt v domě, který se staví na okraji centra Petrohradu. Dvakrát do roka jezdí na dovolenou do zahraničí, nejraději má Itálii. Považuje se za úspěšného příslušníka ruské velkoměstské střední třídy.

"Teď se mám dobře. Když jsem byl malý, pamatuji si, že jsme často neměli moc na výběr. Lednice byla prázdná, ve špajzu byly zavařovačky, kterými nás zásobovala babička. Od mala nemůžu vidět nakládaný lilek," popisuje své dětství mladý Rus. O víkendu bude volit Vladimira Putina.

Současné Rusko se skutečně za posledních 18 let, kdy zemi vládne Putin, změnilo k lepšímu. Postsovětská šeď se postupně vytrácí a období Jelcinovy vlády, doprovázené ekonomickými otřesy a bídou, slouží už jen jako strašák stmelující ruskou společnost k podpoře současnému režimu.

Zázraky Putinova Ruska

Za Putina Rusové masově okusili zázraky jako spotřební úvěry, výlety do zahraničí nebo značkové produkty za rozumnou cenu. Vysoké ceny energetických surovin a opět silná armáda vyvolaly u Rusů velmocenskou závrať.

To je zhuštěný obrázek Ruska. Země, jejíž aktuální výše HDP na obyvatele se ve světovém měřítku pohybuje někde mezi Rumunskem a Mauriciem, je stále plná kontrastů. Supermarkety plné zboží jsou i daleko za Moskvou, ale v malebném a turisty oblíbeném městečku Kaljazin, ležícím bezmála 200 kilometrů od ruské metropole, se dá platit kartou jen stěží.

Disproporce příjmů je stále markantní. V regionech obklopující Moskvu jsou výplaty často čtvrtinové v porovnání s výplatami v hlavním městě. Ceny v obchodech se přitom zásadně neliší.

Rusko tedy stále bojuje s chudobou. Přiznal to i sám pán Kremlu. V nedávnem projevu před ruským Federálním shromážděním zmínil, že 20 milionů Rusů stále žije s měsíčními příjmy pod hranicí životního minima. Ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku životní minimum činilo 9786 rublů, tedy zhruba 3,5 tisíce korun.

Putinova země se stále snaží zkrotit následky ekonomické krize, do které upadla těsně před ostrou eskalací vztahů se Západem v druhé polovině 2013. Rusku nepomáhá ani rapidní propad cen energetických surovin dříve štědře dotujících státní kasu. Tučná léta, během nichž ropa stála přes 140 dolarů za barel, jsou pryč.

Šnečí růst

Jak je na tom aktuálně ruská ekonomika po čtyřech letech krize a 18 letech vlády Putina, který zcela jistě zůstane nejmocnějším mužem v zemi dalších šest let? Podle ruského ekonoma Vladimira Salnikova, je na tom lépe, než se zvnějšku jeví, ale hůř, než jak o stavu ruského hospodářství hovoří ruští politici.

"Stav ruské ekonomiky bych ohodnotil jako velmi pomalý růst. O tom vypovídá jak nízké tempo růstu HDP pohybující se okolo 1,5 až 2 procent, ale rovněž další ekonomické indikátory. Koncem loňského roku došlo k určitému zpomalení růstu, který signalizoval hospodářskou recesi. Šlo ale o čistě lokální výkyv spojený se sezónními faktory, který se vyrovná v prvním čtvrtletí letošního roku," sdělil v rozhovoru pro Tiscali.cz zástupce generálního ředitele Centra pro makroekonomickou analýzu a krátkodobé prognózování.

Klíčovou příčinou zpomalení ruské ekonomiky byl podle něj průmysl. Průmyslovou výrobu ovlivnilo hned několik faktorů, západní sankce mezi nimi ale nejsou.

Podle Salnikova svou roli sehrály třeba klimatické výkyvy, které se podepsaly na výrobě tepla, elektrické energie a dočasně snížily těžbu plynu. Ruský průmysl se rovněž musel vypořádat s vlivem dohody předních producentů ropy o omezování těžby, na níž Moskva společně se státy kartelu OPEC loni kývla.

Koncem loňského roku pokles zaznamenala chlouba ruského režimu, zbrojní průmysl. Jak ale podotýká ekonom, snížení zbrojní výroby nebylo zásadní a je spojeno se specifikou státních zakázek.

"Kvůli rozdělení plateb a změnám státního nákupu zbraní koncem roku statistiky indikovaly snížení výroby ve zbrojním průmyslu. Snížení nebylo velké, ale došlo k němu," říká Salnikov.

Náhrada dovozu

Když sektory tradičně vnímané jako motory ruské ekonomiky nerostou, co jí žene vpřed? Ekonom podotýká, že kromě těžby energetických surovin, nehledě na nynější zpomalení, se jedná o oblasti, které nejsou primárně zaměřeny na vývoz, ale naopak na domácí trh.

"V ruské ekonomice je nemálo oblastí, které rostou. Tyto sektory mají trvalý růst od roku 2014 a výrazně se nemění. Mezi nimi je třeba chemický průmysl. Na ruské poměry je to rychle rostoucí sektor, který se opírá o rozsáhlé investice a je stimulovaný vládní politikou nahrazením dovozu. V loňském roce rostl zhruba o šest procent, poslední čtyři roky se jeho růst stabilně pohyboval okolo 4,5 procenta," vysvětluje Salnikov.

Podobně dobře si podle jeho slov vede farmaceutický průmysl. Výroba léků v Rusku signalizuje desetiprocentní růst. "Opět díky policie nahrazení dovozu ze zahraničí," podotýká expert.

Snaha ruské vlády omezit import z ciziny je v první řadě vidět v potravinářském sektoru. Poté, co Kreml odpověděl na západní sankce svým omezením dovozu, v první řadě se to dotklo potravin z Evropské unie. Prokremelské televizní kanály s chutí ukazovaly, a občas dosud ukazují, jak zabavená jablka nebo husy s nálepkou made in EU drtí buldozery.

"Potravinářský průmysl v Rusku roste posledních 15 let. V roce 2014 sektor dostal impulz kvůli omezení importu potravin ze zahraničí. To ale neznamená, že ruská potravinářská výroba  pouze reaguje na vzniklé díry na trhu. Růst je dán investicemi a díky zemědělství. Loni potravinářství rostlo bezmála o čtyři procenta," popisuje situaci ruský ekonom.

Chtělo by to zahraniční investicemi

Před čtyřmi lety Rusko anektovalo ukrajinský Krym. Zhruba stejně dlouho platí sankce, které Západ uvalil na Rusko za destrukci stability v Evropě. Ukázalo se, že západní restrikce jsou nepříjemným politickým nástrojem, který dráždí pána Kremlu. Ekonomicky srazit Moskvu na kolena, pokud to Evropská unie či Spojené státy vůbec zamýšlely, se však nepodařilo.

"Zásadní negativní vliv sankcí na ruskou ekonomiku jsme nezaznamenali. Větší účinek měly ruské odvetné sankce. Některé sektory sankce pocítily, ale podařilo se jim situaci vyřešit. Například pomocí zmiňovaného nahrazení dovozu. To se týká i těžby nerostných surovin. V Rusku byla zahájena výroba součástek, které byly dříve dováženy ze zahraničí," vysvětluje expert.

Podle ekonoma došlo kvůli sankcím k odlivu kapitálu z Ruska, ale nebyl tak vysoký, jaký mohl být. Země si podle jeho slov, navzdory západním omezením, stále drží kladné saldo zahraničního obchodu.

"Myslím si, že ruská ekonomika bude růst stejnou rychlostí jako nyní, možná s mírnými výkyvy. Bude to ale slabý růst. Bylo by vhodnější, pokud by ekonomika zrychlila. Není ale jasné, jak ji k tomu přimět," říká Vladimir Salnikov.

Podnětem k růstu by mohly posloužit zahraniční investice. Ze Západu v takovém rozsahu, jakém by pomohly ruské ekonomice, ještě dlouho nepřijdou.

"Zdá se mi, že by stát měl aktivně lákat zahraniční investory. Ačkoliv to může znít v současné situaci neuvěřitelně, je to velmi důležitá věc. Strategičtí zahraniční investoři by měli přijít do greenfieldů, do nových projektů, které by vyráběly produkci, která se v Rusku doposud nevyrábí. Investoři nemusí být  ze Západu, přijít by mohli i východní investoři, z Asie," dodává zástupce generálního ředitele Centra pro makroekonomickou analýzu a krátkodobé prognózování.