Prostějovský stavební úřad se poslední dobou dostává do širšího povědomí. Vloni na jaře jej poznamenala kauza chybného odměňování úředníků, kdy se přišlo na to, že zaměstnanci byli roky zařazeni v jiné platové třídě, než na jakou měli nárok. Inspektorát práce za to teď prostějovskou radnici potrestal pokutou 10 000 korun. Radní města už rozhodli, že se proti pokutě neodvolají a nebudou ji ani vymáhat po viníkovi.

Kromě toho čím dál více lidí zpochybňuje kroky stavebního úřadu a zejména jeho šéfa Jana Košťála v jednotlivých kauzách. Stavební úřad před časem například posvětil pětimetrové valy zeminy, které poškodily stromy v sousedství s tím, že se nejedná o terénní úpravu, nebo monstrózní stavbu "objektu k bydlení" na kraji Prostějova při opomenutí jejích sousedů. Košťál přitom několikrát porušil zákon, například když veřejnosti zatajil existenci tří desítek veřejnoprávních smluv. Znalecké posudky si úřad objednává od znalce, který už dvěma svými chybnými posudky prostějovskou radnici poškodil.

Vloni pak byly zveřejněny fotografie z Košťálovy kanceláře, kde pil alkohol nebo stál u skříně zásobené láhvemi Tullamore Dew a mával. Zákoník práce přitom požívání alkoholu na pracovišti už roky zakazuje.

Že na jím vedeném úřadě ale není vše v pořádku, potvrzuje i fluktuace zaměstnanců. Tři bývalé úřednice raději dojíždějí na stavební úřady jinam, než aby pracovaly pod Košťálem. Dva pracovníci odešli do důchodu kvůli atmosféře, která na pracovišti panovala poté, co se ozvali o platy, na které měli nárok. Pět lidí teď popsalo chování šéfa stavebního úřadu Košťála k podřízeným ženám. Ty se po letech strachu odhodlaly o svých zkušenostech poprvé promluvit.

"Vrhal se na kolegyně - většinou když byl opilý"

Paní Ivana pracovala v Prostějově na stavebním úřadě 19 let. Letos odešla, když se jí naskytla práce ve stejném oboru v nedalekém menším městě. Své příjmení zveřejnit nechce, redakci je však známo. Přestože je jí jasné, že Košťál ví, o koho se jedná, nechce být s případem navždy spojená. "Chápu, že by to pomohlo věrohodnosti, ale na mém zdraví a psychické pohodě mi záleží víc," vysvětluje Ivana.

Když mluví o atmosféře na stavebním úřadě v Prostějově, vzpomíná, že za svého působení zde slyšela od Košťála nespočet sexuálních narážek. "Byl velmi náladový a nevypočitatelný. Hodně se to odvíjelo právě od konzumace alkoholu. Čím víc pil, tím byl spokojenější a dalo se s ním vyjít bez konfliktu. V tu dobu nic nebyl problém. Když nepil, byl velmi nervózní, cholerický, na zaměstnance křičel, před stavebníky i ostatními kolegy je ponižoval, hlavně ženy," popisuje Ivana s tím, že když se Košťál dozvěděl o tom, že úředníci žádají přezkoumání svých platových tříd, přes vedoucí oddělení jim vzkázal, že se jim pomstí jak on, tak tajemník magistrátu. Úředníci, kteří na problém s platy upozornili, pak magistrát postupně opustili.

Jak být před kamarády macho: poslat zaměstnankyni se převléknout

Sexuální obtěžování bylo ze strany Košťála na denním pořádku. "Byla jsem svědkyní sexuálního obtěžování mnohokrát. Snažil se nás osahávat. Většinou to bylo, když popíjel, respektive byl opilý," dodala Ivana s tím, že sama zažila ze strany Košťála i ponižování před cizími lidmi. "Přišla jsem za ním do kanceláře něco projednat. Popíjel tam s nějakými kamarády, možná klienty, a před nimi hlasitě a ponižujícím způsobem konstatoval, že jak si prý představuji za ním přijít něco projednávat v kalhotách, ať si jdu okamžitě převléct sukni, a teprve potom přijdu. Připadal si jako hrozný king, že tam má ty ženský pod palcem a může si s nimi dělat, co chce. Ti muži se smáli a já se cítila poníženě. Choval se jako macho," komentuje svou zkušenost Ivana. Chování Košťála z pozice šéfa je podle ní za hranou.

Když jsme s ní konfrontovali samotného Košťála, nepopřel to. Vysvětlil, že zaměstnanci magistrátu dostávají takzvané ošatné. "Za tento benefit je vyžadováno dodržování určitých pravidel pro odívání na pracovišti tak, aby zaměstnanec reprezentoval svého zaměstnavatele. Jako nevhodné ošacení při pobytu na pracovišti jsou považovány například šortky, sandály, sportovní trika a také džínové kalhoty. Jelikož jsem zaměstnancům pouze klidně a věcně tlumočil požadavky zaměstnavatele ohledně pravidel oblékání na pracovišti, považuji tento postup za zcela běžný," reagoval Košťál a dodal, že některé zaměstnankyně při zavádění ošatného namítaly, že mají pouze džínové kalhoty, a proto budou nuceny nosit pouze sukně.

Košťálovo vysvětlení Ivana rázně odmítá. "Já riflové kalhoty do práce téměř nenosila, jen když jsem šla na rozestavěnou stavbu. Jeho narážka byla jednoznačná a pochopili ji i jeho kamarádi, kteří se pobaveně smáli. Nevyčítal mi riflové kalhoty, vyžadoval sukni, že do té doby se se mnou nemá o čem bavit. Vím moc dobře, že šlo o sexuální narážku. Vím, jak se v těchto případech tvářil, jeho chlípné chování jsem zažila mockrát a umím to rozlišit," reagovala Ivana.

Osahávání na intimních místech – realita chodby stavebního úřadu

I další žena, paní Dana, která na stavebním úřadě dříve působila a nyní pracuje jako jeho vedoucí v jiném městě, potvrdila, že Košťála sukně podřízených vždy zajímaly. "Ošatné se vyřizovalo v době, kdy jsem byla já ve vedení odborů. Bylo stanoveno, že ženy mohou nosit sukně i kalhoty, riflové kalhoty pouze v případě, kdy se jde na nějakou stavbu na místní šetření. V tomto období pan Košťál velmi intenzivně řešil, jak bude ošetřena délka sukní. Trval na tom, aby byla maximálně 10 centimetrů pod zadek. Že jako vedoucí on má na to právo, že to bude přeměřovat," vyjmenovává Dana poznámky, s jakými se setkala na pracovišti.

Těmi to ale nekončilo. "Jednou jsem šla po chodbě, potkala Košťála, a jak jsme se míjeli, tak mě tak jakože objal, měla jsem krátkou sukni a poněkud neomaleným způsobem mi pod tu sukni sáhl. Já jsem to vůbec nečekala, tak jsem se otočila a dala mu facku," popisuje Dana s tím, že předtím zažila i dlouhodobý psychický tlak, který skončil tím, že onemocněla.

"Dával mi takové množství práce, které nešlo zvládnout. Měla jsem kontrolovat rozhodnutí svých podřízených, než půjdou k němu na podpis, což ale ostatní vedoucí oddělení nemuseli. Dával mi najevo, že se ke mně bude chovat jinak, než k ostatním. Říkal mi, že má deníček, kam si píše pochybení, a že na mě toho má docela dost. Já už jsem to psychicky nedala, byla jsem nemocná. Když jsem se vrátila, byla jsem pevně rozhodnutá, že až seženu odpovídající místo, odejdu. I doktoři konstatovali, že můj stav byl způsoben dlouhodobou stresovou situací v práci. Košťál ale kudy chodil, tudy říkal, že příčina mého stavu je v tom, že jsem se opila, což je nesmysl. Když jsem šla dát výpověď, nezeptal se mě, proč odcházím. Řekl mi něco ve smyslu 'já jsem si myslel, že jsme to spolu už překonali'. Řekla jsem mu, že některé věci překonat nejde a že nezůstanu tam, kde se necítím dobře."

Na ponižování před klienty se shoduje s Ivanou. "Když si na někoho zasedl, tak ho velice bavilo člověka setřít před nějakými lidmi, kteří by měli mít před tím úředníkem respekt, že jste si připadal jako nemyslící tvor. A ti lidi se pak začali takto chovat taky," popsala svou zkušenost Dana.

Košťál vs. pět bývalých pracovníků. Kdo má pravdu?

Bývalí zaměstnanci stavebního úřadu se shodují, že chování vůči ženám bylo ze strany Košťála dlouhodobě ponižující. "On zastával názor, že žádná ženská nemůže dosáhnout inteligence chlapa, že ženy méně dokážou a vydrží. Řeči v tomto smyslu normálně říkal. Chlapi u něj dostávali vyšší plat. Zjistila jsem, že platy kolegů mužů na stejné pozici byly vyšší než platy žen," uvedla Dana.

Toto vyjádření však Košťál kategoricky popřel. "Tvrzení, že 'žena nemůže nikdy dosáhnout inteligence muže, že ženy méně dokážou a méně vydrží', jsem nikdy nevyřkl a naprosto s ním nesouhlasím. Vážím si všech pracovníků, kteří mají vysokou pracovní morálku, a nerozlišuji proto mezi pracovníkem a pracovnicí. Od těchto skutečností se také odvíjí jejich ohodnocení," reagoval na zaslaný dotaz.

Jeho tvrzení ale jasně vyvrátili i další dva bývalí pracovníci stavebního úřadu. Oba šli do důchodu, a tudíž pro ně není zveřejnění jména závažný problém na trhu práce.

Ing. Jan Košťál | zdroj: Hanácký Večerník

Výrok o ženách, který popírá, říkal Košťál běžně, potvrdila bývalá úřednice a šéfka odborářů na radnici Věra Netušilová. "Měl takové řeči, to mohu potvrdit, hlavně když se napil. To i různé řeči o ženských a dvojsmysly říkal. Že pracovně nemá rád ženy na vedoucích pozicích, tím byl známý. Zastával názor, že žena je jenom na jednu věc," popisuje Košťálovo myšlení Netušilová.

Podle bývalého právníka stavebního úřadu Radoslava Strouhala musely u Košťála ženy snášet sexuální narážky při běžné komunikaci zcela normálně. "U něj bylo zcela běžné, že ženské bral jako druhou kategorii. Ten rozpor v přístupu k oběma pohlavím tam byl. Vůbec se netajil, že ženy jsou od něj něco horšího, to publikoval i při běžné řeči, vůbec se toho nebál. Myslím si, že to, co bývalé kolegyně uvedly, je pravda. V mužské společnosti se Košťál velmi rád chlubil, kterou dostal a jaké to s ní bylo. Ženám dělal běžně všelijaké návrhy," potvrzuje Strouhal vyjádření bývalých kolegyň s tím, že si Košťál běžně "dokázal zasednout na některého pracovníka, a toho potom systematicky deptal".

Další bývalá úřednice, která si nepřeje být jmenována, to potvrdila také. "Najevo to určitě dával, k ženským se jednoznačně choval jinak. I co se financí týče. Chci mít klid, k dění na radnici se nechci vracet. Už jsem spokojená, konečně v klidu spím," vysvětlila, proč své zkušenosti se sexuálním obtěžováním nezveřejní.

Vyprávění šéfa o jeho sexuálním životě

Podle Ivany bylo běžné, že Košťál podřízené seznamoval se svými sexuálními zážitky, s některými zaměstnankyněmi se pak pokoušel poměr navázat. "Často a dokola se chlubil historkami, jak kde kterou ženu dostal. Bylo to ponižující, hlavně pro ty ženy, o kterých rozhodně nemluvil anonymně, a je nepochopitelné, že v něm není ani špetka gentlemana, který se tímto ve společnosti, obzvláště ve společnosti žen, nechlubí."

"Ženy na úřadě pro něj byly opravdu podřadné a jeho cílem bylo je získat, aby je pokořil. Dle mé zkušenosti se je ani nesnažil získat klasickým balením. Chtěl si je koupit za vyšší plat, odměny, tedy z peněz města, ani ne svých, když už je chtěl uplácet, anebo takovým nátlakem, kdy se člověk bál oponovat, že bude mít zle," popisuje Ivana a dodává, že podle ní se Košťál nikdy nechoval k ženám a mužům rovnoprávně.

Jak takové balení vypadalo, vysvětlila Dana: "Zkoušel to na kolegyni, které nabídl trvalé vyšší platové ohodnocení, pokud by s ním měla poměr přesahující poměr pracovní. On často přišel k nám do kanceláře, mě mírně ignoroval a kolegyni neustále nabízel, že by si spolu někam mohli jít sednout, nebo ať za ním přijde do kanceláře. A to dělal přede mnou a v době, kdy ona měla dospívající děti, rozváděla se, byla v těžké životní situaci," dodala Dana.

Proč na to neupozornily dřív? Přišly by o práci

K žádosti o vyjádření, zda jsou vzpomínky paní Dany, včetně té o osahávání na chodbě, pravdivé, Košťál reagoval neurčitě: "Pokud by opravdu některá z níže uvedených situací nastala, je nepochybné, že by okamžitě byla nahlášena na příslušná místa k prošetření. Nic takového se nestalo." Jejich uskutečnění tak jasně nepopřel, pouze uvedl, že nebyly nahlášeny.

Podobně zní i oficiální vyjádření magistrátu k sexuálnímu obtěžování na pracovišti. "Magistrát města Prostějova žádné poznatky tohoto charakteru neobdržel, tudíž je neřešil," uvedla stručně tisková mluvčí Jana Gáborová.

Že podobná reakce přijde, Ivana tušila, už když o svých vzpomínkách začala mluvit. "Asi se budete ptát, proč jsme tohle nějakým způsobem neřešily, nenahlásily vedení. Všechny jsme měly strach, jak to s námi dopadne, nechtěly jsme přijít o práci. A teď, když se na to zpětně podívám, jak jsme dopadli vlastně s platovou kauzou, když jsme viděli to obrovské zastání Košťála tajemníkem a vůbec vedení, tak silně pochybuji, že bychom dopadly lépe, kdybychom tohle vytáhly. Přitom u těch platů bylo jednoznačné, na co máme nárok," vysvětluje Ivana, proč na chování Košťála s kolegyněmi neupozornily. "Když jsme ty platy rozjeli, tak byl naštvaný a práci nám znepříjemňoval. Choval se naštvaně a uraženě," vysvětluje Netušilová, že postavit se na magistrátě autoritám bylo riziko.

Na dobré krytí šéfa stavebního úřadu Košťála upozornila i Dana. "On si byl jistý, že Baláš (bývalý tajemník magistrátu – pozn. red.) proti němu nepůjde, když s ním sedával. Proto on rád pořádal ty alkoholové dýchánky, aby měl jistotu, že proti němu ti lidé nevystoupí. Když to někdo z podřízených udělal, snadno se ho zbavil: nátlakem nebo šikanou," vyjádřila se Dana ke způsobu, jak si Košťál zajišťoval loajalitu dalších osob na úřadě. "Mnohdy zaměstnance nutil, aby za ním přišli popíjet, a když někdo odmítal, tak se mu změnil výraz v tváři a jen tak řekl: 'Dobře, jak chceš…' Ale bylo to s takovým nevyřčeným podtextem, že každý pochopil, že hrozí problémy, a raději poslechl," doplňuje Ivana. "Alkohol měl na jeho chování velký vliv, to byl srdečnější a kamarádštější," potvrzuje Netušilová.

Pocit, že nemůžete upozornit na nespravedlnost, je podle Dany frustrující. "Nejhorší je to, když se takhle chová vedoucí, všichni to vědí a nikdo nemá šanci s tím nic udělat, protože pokud by veřejně vystoupil v době, kdy je tam zaměstnaný, bude ho to stát místo."