Premiér může podat na prezidenta kompetenční žalobu u Ústavního soudu. Její výhodou oproti ústavní žalobě, kterou na prezidenta pro hrubé porušení Ústavy se souhlasem poslanecké sněmovny podává senát, je rychlost. Předseda vlády nemusí na nikoho čekat a může tak učinit sám.

S návrhem ústavní žaloby, kterou Sobotka jako premiér a předseda ČSSD může podpořit, musí souhlasit tři pětiny přítomných senátorů a třípětinová většina všech poslanců. Ústavní soud pak může rozhodnout o tom, že prezident ztrácí nejen svůj úřad, ale i způsobilost ho znovu nabýt. V případě kompetenční žaloby nic takového hlavě státu nehrozí, Ústavní soud se pouze vyjádří, zda prezident ministra Babiše na premiérův návrh musí odvolat.

Senátoři už avizují, že pokud Zeman ministra financí do úterý 16. května neodvolá, předseda senátu obdrží návrh na podání žaloby a následně bude svoláno zasedání senátu, které se jím bude zabývat. Ovšem kompetenční a tím méně ústavní žaloba nevyřeší současnou krizi v řádu dní, Zeman má tak ještě čas Sobotkův návrh přijmout a žalobám se vyhnout.

Nevýhodou žalob je však to, že než Ústavní soud rozhodne, zůstává vše na prezidentově libovůli. Pokud na žaloby dojde, Sobotkovi se jeho přání, kvůli kterému propukla vládní krize, sice zřejmě splní, Babiš by ale mezitím dál setrvával ve funkci ministra financí.

Přestože Sobotka vynaložil maximální úsilí, dosáhnout svého a vyštvat Babiše z kabinetu, se mu (zatím) nepodařilo. Dokud toho nedosáhne, bude terčem posměchu kvůli tomu, že krizi rozpoutal zbytečně. 

Nejpravděpodobnější scénář

To nejjednodušší, co může Sobotka dělat, je vytvářet mediální tlak na prezidenta, aby mu po návratu z Číny nezbylo nic jiného, než Babiše odvolat. Ministra financí by se sice zbavil mnohem později, než původně chtěl, každopádně by ale dosáhl svého. Spokojený by mohl být v jistém smyslu i Zeman, který by to díky průtahům mohl prezentovat alespoň jako remízu. 

Něco jiného by bylo, kdyby na Zemana byla zároveň podána i ústavní žaloba, to však není příliš pravděpodobné. Než by to prezident riskoval, Babiše nejspíš nakonec odvolá.

Sobotka má i další možnosti. Může například požádat sněmovnu o vyslovení důvěry. Pokud by jeho vládě vyslovena nebyla, znamenalo by to její konec. Ústava výslovně stanovuje, že pokud dolní komora zamítne žádost vlády o vyslovení důvěry, vláda podává demisi a prezident ji přijme.

Jenže ústava míní a prezident mění. Zeman dal už víckrát najevo, že si leccos vykládá po svém, dokonce i když nejde jen o pouhé ústavní zvyklosti. Tato varianta navíc Sobotkovu situaci moc neřeší, naopak by sám sebe a svůj kabinet poškodil, protože by musel nedůvěru své vládě sám podpořit. 

Premiér může také změnit strategii a pozornost přesunout ze Zemana na Babiše. Pokud prezident nechce ministra financí odvolat, může premiér Babišovi jeho působení ve vládě natolik znepříjemnit, aby z ní předseda hnutí ANO chtěl odejít sám. Cesta k tomu by se určitě našla. Ve výsledku by to ale byl Sobotka, kdo Babišovi hází klacky pod nohy a přivádí koalici do vleklé krize. 

Další možností je rozpuštění sněmovny, ale ani tato varianta není příliš reálná a moc toho neřeší. Poslanci nebudou chtít končit jen pár měsíců před řádným termínem voleb. Předčasné volby jsou navíc nevýhodné například pro lidovce a hnutí STAN, protože tím přijdou o drahocenný čas, kdy mohou vést předvolební kampaň.

Nejpravděpodobnější tak je, že prezident po okázalém odkladu nakonec Babiše odvolá. Než se tak stane, nezbývá Sobotkovi a dalším politikům z řad Zemanových kritiků stupňovat tlak na to, aby prezidenta donutili respektovat Ústavu České republiky. Napomoci tomu Sobotka může i tím, že podá kompetenční žalobu nebo její podání alespoň začne vážně zvažovat, a souběžně s tím se budou podnikat i kroky k podání žaloby ústavní.