Rakouská anekdota o tom, že kancléř Werner Faymann přijíždí do Berlína ke své německé kolegyni Angele Merkelové bez jakéhokoli názoru a odjíždí s jejím, již není v alpské republice aktuální. Rakousko se odpoutalo od německé uprchlické politiky a vydalo se vlastní cestou. To ovšem výrazně zatížilo vzájemné vztahy, což je v novodobé historii obou států výjimečné.

Dosavadní soulad začal skřípat již loni v září, kdy Němci náhle zavedli na hranicích s Rakouskem kontroly dokladů. A o měsíc zvážněl i tón, kterým Berlín hovořil. "Chování Rakouska není v pořádku," prohlásil tehdy německý ministr vnitra Thomas de Maizière v reakci na to, že země bez jakéhokoli upozornění začala běžence posílat do Německa.

Vrchol nepřátelského naladění přišel v minulém týdnu. Bezprostředně před summitem Evropské unie Rakousko oznámilo, že zavádí denní kvóty na počet běženců. Denně přijímá 80 žadatelů o azyl a dalších 3200 uprchlíků posílá do Německa.

Rakouský lidovecký vicekancléř Reinhold Mitterlehner navíc vypověděl neformální spojenectví s Německem v běženecké politice, kterému se říká koalice ochotných. "Každý si může odvodit, že koalice ochotných již zjevně netrvá," řekl.

Fakt, že rakouská vláda ve středu jednala s balkánskými státy o možnostech zastavit příval uprchlíků, rovněž nevyvolal v Berlíně velké nadšení. "Přivítal bych, kdyby se uskutečnila společná konference s Německem a Rakouskem," prohlásil Gunther Krichbaum z kancléřčiny Křesťanskodemokratické unie (CDU), který v německém parlamentu vede výbor pro evropské záležitosti. "Takto Rakousko přiživilo národní řešení," dodal.

Odcizení mezi Vídní a Berlínem bylo podle názoru vídeňského politického poradce Thomase Hofera předvídatelné. "Osa Merkelová-Faymann ve skutečnosti nikdy nebyla únosná. Bylo jasné, že dříve či později musí dojít ke změně," řekl.

Ke změnám v Rakousku, které se loni v přepočtu jednoho obyvatele muselo vyrovnat s větším množství žadatelů o azyl než Německo, vedly především vnitropolitické důvody. Podle Hofera to platí především s ohledem na nacionalisticky orientovanou Svobodnou stranu Rakouska (FPÖ), která téma cizinců využívá již několik desetiletí. Průzkumy veřejného mínění aktuálně FPÖ připisují podporu přes 30 procent.

Německá a unijní kritika, která se snáší na Rakousko, trochu připomíná krizi mezi Vídní a Evropou v roce 2000, kdy nynější vládní Rakouská lidová strana (ÖVP) vytvořila koalici s populistickou FPÖ. Tehdejší sankce, které EU na Rakousko krátce uvalila, se v zemi naopak postaraly o posílení soudržnosti. K tomu dochází i nyní, dva měsíce před prezidentskými volbami, kdy se lidovci i Faymannova Sociálnědemokratická strana Rakouska (SPÖ) snaží dostat své kandidáty do dobrého startovacího postavení.

Sociálně demokratický kancléř, který byl ještě před několika měsíci vnitrostranicky kritizován za nerozhodné vedení a propadlé voličské preference, je nyní opět na výsluní. Společný postoj proti Německu vládní koalici semknul, SPÖ a ÖVP tak táhnou za jeden provaz jako málokdy předtím.

O skutečně dramatické a hluboké znesváření s Německem ale podle Hofera nejde. "Ne vše jde jako po másle, ale vztahy nejsou rozvrácené," řekl. Z Berlína se navíc ozývají smířlivé hlasy. "Obě naše země zvládnutí uprchlické krize nyní spojuje více než před půldruhým rokem," uvedl předseda německo-rakouské skupiny německého parlamentu Klaus Brähmig z CDU.

Německo by podle Brähmiga nemělo vystupovat učitelsky, Vídeň koneckonců narazila na meze únosnosti uprchlické krize mnohem dříve. "Stejně jako předtím je pro nás náš soused klíčovým partnerem. Na rozdíl od mnoha jiných unijních členů není Vídeň uzavřena evropskému řešení," zdůraznil místopředseda poslanců německé vládní sociální demokracie (SPD) Axel Schäfer.