Čím dál víc Britů chce pryč z Evropské unie. Odchod ostrovní monarchie z osmadvacítky nabývá reálných obrysů.

Z průzkumu agentury YouGov vyplývá, že pro Brexit (složenina slov British a exit – britský a odchod) by v chystaném referendu (pokud by se uskutečnilo nyní) hlasovalo 56 procent Britů. To je nejvíc od ledna 2014, kdy agentura začala zjišťovat poměr mezi tábory stoupenců a odpůrců členství v Evropské unii.

Druhý z nich v posledních měsících povážlivě posiluje. "Britové si zahrávají s ohněm," píše v reakci na průzkum YouGov zpravodajský portál BritalyPost.

YouGov zjišťoval náladu Britů dva dny poté, co unijní prezident Donald Tusk zveřejnil návrh dohody, která vychází vstříc britským požadavkům a nově definuje postavení monarchie v unii. Brity ústupky zjevně neuchlácholily, 56 procent z nich je označilo za nedostatečné a jen 22 procent s nimi vyjádřilo souhlas.

Co zmíněný návrh obsahuje? Unie se v něm vzdává donedávna posvátného principu, podle kterého všichni její členové, byť různou rychlostí, postupují k těsnějšímu spojenectví. Britům kromě jiného poskytuje "záchrannou brzdu", za kterou mohou zatáhnout, pokud do jejich země přijede velké množství imigrantů z jiných států unie. (Celý text návrhu zde.)

Britský premiér David Cameron slíbil, že vyjedná podmínky volnějšího členství, které bude pro Brity výhodné. Očekává, že unie ustoupí Britům víc.Potom jeho vláda vyhlásí referendum (nejspíš na 23. června, nejpozději do konce příštího roku) a sám se postaví za to, aby Británie v unii setrvala.

Jenže co se stane, pokud jeho plán nevyjde a referendum skončí vítězstvím odpůrců unie? Víte, jak by vypadal Brexit? Zatím se o něm příliš nepíše. Tady je jeho scénář bod po bodu:

1. Britové v referendu odmítnou podmínky členství v Evropské unii.

2. Premiér David Cameron podá demisi.

Pochopitelně, stane se "lúzrem" – tím, kdo prohrál referendum. Jeho postavení v Konzervativní straně bude oslabeno. Ve funkci šéfa strany a vlády ho vystřídá ministr financí George Osborne, starosta Londýna Boris Johnson nebo ministryně vnitra Theresa Mayová.

3. Nová britská vláda vedená novým premiérem začne chystat Brexit, anebo předloží Evropské unii další požadavky a zahájí druhé kolo rozhovorů o podmínkách členství v unii.

Druhou variantu pokládám za reálnější, zejména tehdy, když bude výsledek těsný. Unijní lídři proti novému kompromisu (jinak dalším ústupkům) nebudou, protože až na výjimky jsou z Brexitu vyděšeni. Bez Británie, druhé nejsilnější ekonomiky, jaderné mocnosti a vlivného hráče mezinárodní politiky, by unie spadla do nižší váhové kategorie.

4. Britové uspořádají druhé referendum.

Opakovaná referenda k unijním smlouvám jsou „běžnou výjimkou“. Pořádali je Dánové (k Maastrichtské smlouvě), Irové (k Lisabonské smlouvě). Možnost skládat reparát dostanou i Britové.

Cameron ho odmítá. Jenže o dalším postupu rozhodne až jeho nástupce, který může mít jiný názor - například londýnský starosta Boris Johnson, který opakované referendum připouští. Předpokládá, že teprve před druhým hlasováním bude možné unii pořádně přitlačit ke zdi a přimět ke kapitulaci.

5. Britští voliči dohodu schválí a Brexit bude odvrácen. Nebo ji odmítnou i napodruhé a Bruselu definitivně řeknou goodbye.

Irové a Dánové napodruhé hlasovali „proevropsky“. Avšak Britové (s výjimkou poměrně proevropských Skotů) – to je jiná kategorie. Institut NatCen Social Research ve své sondě zjistil, že dvě třetiny obyvatel ostrovního království žádnou evropskou identitu necítí. To je zdaleka nejvyšší podíl ze všech unijních států.

6. Britové se zbytkem unie vyjednají rozvodovou smlouvu

Odchod z Evropské unie popisuje Lisabonská smlouva. Vláda státu, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské raděa s unií vyjedná rozvodovou smlouvu.

Lisabonská smlouva dává na dohodu dva roky. Pokud do té doby dohoda nebude, členství Britům automaticky zanikne.

Partneři by se každopádně měli dohodnout na příštích vztazích. To znamená, že přístup Britů na unijní trh a přístup zbytku unie na britský trh by měly být vyřešeny ještě před britským odchodem. Stejně jako britské obchodní dohody se „třetími státy“, ve kterých Británie vystupuje jako člen unie.

Lze přitom tušit, že ostrované paradoxně zvolí těsnější partnerství s unií. Budou pro to mít přinejmenším tři důvody: 

I. Snížit rizika pro byznys, která Brexit vyvolá.

II. Vzít v úvahu těsný výsledek hlasování (dá se předpokládat), jinými slovy - respektovat hlas poražených.

III. Oslabit zaječí úmysly prounijních Skotů, jejichž "statečná srdce" bijí za nezávislost na Londýnu. Čím víc by se Británie vzdálila Evropské unii, tím by byl jejich odchod z britské monarchie reálnější.

Většina Britůo prospěšnosti členství ve francouzsko-německém projektu sjednocené Evropy vždy pochybovala. Přesto pro ně před jednačtyřiceti lety poddaní královny Alžběty v referendu hlasovali v poměru dva ku jednomu.

Leč to bylo v době, kdy Británie procházela krizí. Její obyvatelé doufali, že společný trh ostrovní zemi vytáhne k prosperitě.

Časy se změnily. Dnes kontinentální Evropa pro Brity není vysněným výtahem z krize, ale byrokratickou a protekcionistickou nákazou, která ji do krize může stáhnout. Proto je Brexit reálný.