Nápad prodávat nápoje v plechu pochází z dob americké prohibice. Když pivovar Krueger v listopadu 1933 dodal svým věrným zákazníkům na zkoušku dva tisíce kusů nového výrobku (nazval jej Krueger's Special Beer a autorem inovativního designu byla American Can Company), 91 procent z nich mu dalo palec nahoru – a bylo vymalováno. Čtyřiadvacátého ledna 1935 pak společnost v Richmondu ve Virginii začala poprvé prodávat v plechovkách svá dvě piva Krueger's Cream Ale a Krueger's Finest Beer.

Nápojové plechovky si mezi spotřebiteli rychle získaly oblibu, protože byly lehké, daly se rychle vychladit, byly v podstatě nerozbitné a nebylo třeba se obtěžovat se zálohovanými lahvemi. Plechovka se prostě vypila, vyhodila - a hotovo. Stala se tak v jistém smyslu jakýmsi přímým protikladem luxusního koktejlu a majestátního vína.

Kvůli nedostatku kovů během druhé světové války byla výroba pivních plechovek z velké části zastavena a obnovila se až po válce.

Kroužky přišly až později

První pivní plechovky musel zákazník propíchnout špičatým předmětem, například otvírákem na konzervy. V roce 1958 se začaly vyrábět z hliníku a o čtyři roky později pivovar v Pittsburghu poprvé představil plechovky, které lze otevřít bez nástrojů. Počátkem 60. let pak překonaly pivní plechovky ve Spojených státech v prodeji skleněné lahve.

Potíž ovšem byla v tom, že kousky plechu odtržené pomocí kroužku zákazníci většinou někam pohodili. V roce 1977 si pak Američan Daniel F. Cudzik nechal patentovat dnes používaný systém, kdy se plechovka otvírá promáčknutím části víka dovnitř.

Pro pořádek dodejme, že nealkoholické nápoje se začaly do plechovek plnit až po válce. Primát měla v tomto ohledu v roce 1948 Pepsi-Cola.