Korbele s cínovým víčkem jsou dnes spíše oblíbeným sběratelským kouskem či suvenýrem, například z mnichovského Oktoberfestu. Jejich původ přitom sahá až do 14. století.

Tehdy řádil v Evropě mor, takže všechno, v čem byly uložené nějaké poživatiny, se raději zakrývalo, aby se zabránilo dalšímu šíření nákazy. Těžko říct, zda to byla nějak zvlášť účinná prevence, každopádně se cínová víčka na korbelech udržela ještě další stovky let.

To ovšem už nebylo kvůli moru nebo v rámci zachování jakési tradice, ale opět z praktického důvodu.

Počátkem 19. století začaly v Bavorsku vznikat první pivní zahrádky, které většinou zdobily vzrostlé kaštany. Ty svou hustou korunou chránily pivní sklepy před sluncem a horkem a díky relativně mělkým kořenům sklepy zároveň nepoškozovaly. Poskytovaly i příjemný stín hostům, ale mělo to i své mouchy, a to doslova. Z korun stromů se jim totiž na hlavy sypala všelijaká havěť, listí a květy. To by se ještě dalo vydržet, ale kdo měl ten sajrajt pořád lovit z piva? A proto tu bylo cínové víko, které drahocenný zlatavý mok chránilo před znečištěním a pomáhalo také udržet jeho teplotu.

Stromy na zahrádkách sice stojí dodnes, ale korbele s cínovým poklopem postupně nahradily banální sklenice. Ne že by dnes už do piva nepadali hmyzáci a všelijaké další svinstvo, ale pracné a zdlouhavé čištění a cídění kovových víček pány hostinské tak nějak časem omrzelo. Takže dnes už tradiční pivní nádoby vídáme jen výjimečně a jako ozdobu.