Příběh jako z filmu se odehrál na Klokaním ostrově v Jižní Austrálii. Trpasličí jezevčice jménem Valerie, vážící sotva čtyři kila a zvyklá spát v posteli se svou paničkou, zmizela během dovolené – a všichni se obávali nejhoršího. Teď, po dlouhých šestnácti měsících, byla opět spatřena. Živá. Sama. A podle všeho i ve slušné kondici. Majitelka Georgia Gardnerová z Nového Jižního Walesu se svým partnerem Joshem Fishlockem trávila dovolenou na ostrově, který je známý svými nádhernými scenériemi a bohatou divokou faunou. Během kempování ve Stokes Bay však Valerie utekla z provizorní ohrádky a zmizela v hustém křoví.

„Nikdy se ode mě nehnula. Byla to taková malá princezna, rozmazlená, spala se mnou v posteli. Nedokázali jsme si představit, že by přežila byť jednu noc v dešti,“ vzpomíná Gardnerová. Přes intenzivní týdenní pátrání s pomocí místních obyvatel nebyla Valerie nikde k nalezení. A naděje pomalu pohasínala.

zdroj: Profimedia.cz

Až po roce přišla nečekaná zpráva: někdo ji zahlédl. Do akce se zapojila organizace Kangala Wildlife Rescue, která nasadila fotopasti a sledovací kamery. Podle jejich záznamů je Valerie skutečně naživu – i když stále nesmírně plachá. „Při sebemenším pohybu nebo zvuku utíká pryč. I ti nejoddanější místní dobrovolníci ji zatím nedokázali chytit,“ uvedli záchranáři na svém Facebooku. Podle posledního pozorování se Valerie nacházela asi 15 kilometrů od místa, kde se původně ztratila. Kangala nyní rozmístila pasti a snaží se fenečku nalákat zpět. Veterinární odborníci jsou z jejího přežití překvapeni. Profesor Paul McGreevy z Univerzity v Sydney ale říká, že psi jsou přizpůsobivější, než si většina lidí myslí. „Psi jsou obrovští oportunisté. Mají přirozený talent přežít – i takoví domácí mazlíčci jako Valerie,“ říká. Podle něj se mohla živit mršinami, malými zvířaty, případně dokonce i výkaly, což u toulavých psů není neobvyklé. Klíčové je, že měla přístup k vodě a úkrytu před zimou.

Ředitel Kangala Wildlife Rescue Jared Karran doplnil, že Valerie podle všeho pila z přírodních nádrží a zřejmě přežila díky instinktům, o nichž by si její majitelé nikdy nemysleli, že je má. „Upřímně, jsme ohromeni,“ řekl. „Je to malý zázrak.“

Gardnerová i Fishlock teď s napětím sledují každý nový snímek z pastí. Vědí, že Valerie je tam venku – a doufají, že už brzy znovu uslyší její tiché ňafání. „Nechtěli jsme si dávat falešné naděje, ale teď už přemýšlíme, jak se co nejrychleji dostat zpátky na ostrov, pokud ji chytnou,“ říká Gardnerová. Ať už se Valerie brzy vrátí domů, nebo ještě nějaký čas zůstane malou záhadou Klokaního ostrova, její příběh už teď inspiruje a dojímá. Je připomínkou toho, že i ti nejmenší a nejkřehčí z nás mohou mít obrovskou vůli žít.