František Fajtl, československý stíhací letec za druhé světové války, ve své biografii Dva údery pod pás (Dita, 1993) o komunistech píše: "Co slovo, to lež".

Myslím, že to vystihuje mentalitu komunistické vrchnosti i podstatu komunistického režimu, který byl na lži založen.

Pravda, o každém komunistovi se nedá říct, že je lhář. Zdeněk Ondráček, víkendový předseda sněmovní komise pro kontrolu bezpečnostních sborů (GIBS), však do kategorie komunistických lhářů padne jako párek do rohlíku.

"Křiklouni" na ulici

Ondráček se v úterý ve sněmovně vytasil s obviněním těžkého kalibru. Jen považte, demokratická žumpa ho chce lynčovat! Tohle obvinění vyslovil v řeči (přepis zde), ve které rezignoval na předsednictví komise.

"… No, chtěl bych vám, vážení kolegové z pravé části politického spektra - já vás nazývám demokratická žumpo - říct že… k mému rozhodnutí (rezignovat) rozhodně nevede pár desítek či stovek nebo, jak vy nazýváte, tisíce demonstrantů, které jsou v ulicích… tady bylo pár křiklounů na ulici… mně bylo z rozhodnutí vedení sněmovny nabídnuto, abych odsud odjel, protože vámi podporovaný dav se chystal si na mě někde počkat a lynčovat mě…"

Pokud vám ještě neběhá mráz po zádech, pak vězte, že Ondráček ve svém expozé pokračoval.

"Vaše demokracie, vaše pojetí demokracie znamená to, že jsem nejenom já, ale především moje rodina, moje děti vystaveny takovému mediálnímu tlaku, a nejenom mediálnímu, i výhrůžkám, že jsem zvažoval a konzultoval s policií poskytnutí krátkodobé ochrany…"

Komunisté na odstřel?

Hrozí tedy poslanci Ondráčkovi a jeho rodině lynč? Na úterní pražské demonstraci proti jeho volbě předsedou komise jsem žádné výzvy k násilí nezaznamenal.

Jsem přesvědčen, že kdyby tam Ondráček přišel, byl by nanejvýš vypískán jako v roce 1989 komunističtí pohlaváři Miroslav Štěpán v ČKD nebo Ladislav Adamec na Letné. V krajním případě by Ondráček v davu utržil ránu papírovým "obuškem".

Loni jsem v centru Prahy narazil na Miloše Jakeše. Komunista par excellence, ale jinak rozesmátý stařec. Nebylo na něm patrné, že se bojí lynče. A zjevně se ho nebojí ani další komunista, placený práskač StB a nynější místopředseda sněmovny Vojtěch Filip, kterého jsem letos potkal na Václaváku, anebo exposlankyně soudružka Marta Semelová. Kudy chodí, tudy se vysmívá obětem komunistů. Přitom jsem neslyšel, že by po Praze chodila s policejní ochranou.

Mám za to, že na Ondráčkova slova o lynči můžeme pohlížet podobně jako na jeho líčení demonstrací za svobodu v Praze v roce 1989. Vondráček v lednu zasahoval proti těm, kteří si na Václavské náměstí přišli připomenout památku Jana Palacha. A v rozhovoru s televizní zpravodajkou o nich říkal nehorázné lži.

Hrrr na policejní kordon!

"Měli řetězy na konci rozkovaný, na kterých byly kuličky navařený… nosili po kapsách boxery, takovýhle věci měli u sebe, i kudly…," vypovídal Ondráček. "… třeba jehlice na pletení, navařený očko na ní a takový věci se u demonstrantů objevily."

Takže protestující ozbrojená komanda. Ještěže Ondráček neobvinil demonstranty, kteří si k soše svatého Václava přinesli svíčky a zápalky, že chtějí podpálit blízké Národní muzeum.

"Já mám na to názor takovej," pokračoval poslanec ve svých pohádkách. "Nevěděli jsme, co na nás má ta opozice připravený. Protiútok demonstrantů byl veden z dálky. Házeli po nás třeba kostky podomácku vyrobený nebo dřevo i kamení… když jsme je předváděli (na policejní stanici), útoky byly pěstmi, kopance..." (další výroky tady, video zde).

Za tyto lži, které se staly součástí předlistopadové komunistické propagandy a které byly výsměchem těm, kdo během Palachova týdne v devětaosmdesátém riskovali nakládačku, pobyt v policejní cele, ztrátu zaměstnání nebo vězení, se Ondráček zjevně nestydí. Dodnes se za ně neomluvil. Nenapadlo ho to ani poté, co se staly součástí seriálu Vyprávěj.

Tomu se říká hroší kůže!

K věrohodnosti poslance Ondráčka se proto dá poznamenat: Když někdo jednou vysloví lež jako věž a trvá na ní jako mezek, není důvod mu věřit podruhé.

Nebijte komunisty

Spisovatel Ludvík Vaculík si v roce 1989 v reakci na zásahy policejních mlátiček v exilových Listech kladl otázky: "Kde se vzalo tolik surovců v uniformě (členové zásahovky) i v civilu ("tajní", pozn. autora)? Kdo je tak vychoval a řídil? Až dnešní prozatímní vláda odejde, kam dáme tolik defektních osob?"

No a vidíte. Komunisté neskončili za katrem, žádné vyhnanství v severokorejském nebo kubánském komunistickém ráji, ale rochněníčko v českém kapitalismu. A jak je vidět na defektním Ondráčkovi, komunista může kliďánko dělat kariéru u policie, může být vyšetřovatelem i poslancem. A k tomu nadávat na diskriminaci!

Ve zmíněném článku z Listů Ludvík Vaculík o komunistickém režimu také píše: "Komunismus je bití." Svatá pravda. Avšak neznamená to, že bychom komunistům měli oplácet stejnou mincí.

Vzpomeňte na staré dobré heslo z listopadu 1989 a "nebuďte jako oni", nebuďte jako "Mlátička" Zdeněk Ondráček.