Nejméně 170 tisíc dětí a kojenců – právě tolik jich od 50. let poslala Jižní Korea na adopci do zahraničí. To, co se tvářilo jako dobročinná pomoc sirotkům, bylo ale podle nové zprávy jihokorejské Komise pro pravdu a usmíření často jen tvrdým byznysem plným podvodů a zneužívání. Vyšetřování odhalilo, že vláda desítky let tolerovala soukromým agenturám, aby z adopcí dětí udělaly výdělečný průmysl. Agentury falšovaly dokumenty, vymýšlely fiktivní identity a děti nezřídka matkám doslova vytrhávaly z náručí.

Jednou z obětí tohoto systému byla dnes šedesátiletá Inger-Tone Ueland Shinová. Ve 13 letech si ji z korejského sirotčince odvezl norský pár, který byl kvůli věku pro adopci v Norsku už předtím odmítnut. Norským úřadům trvalo několik let, než adopci dodatečně schválily – i když samy uznaly, že je nelegální. Pro Inger-Tone začal život plný bolesti. „Starali se lépe o psa než o mě. Nikdy nenesli žádnou odpovědnost za to, co mi provedli,“ popsala žena, která tvrdí, že byla adoptivním otcem zneužívána. Teprve loni se jí podařilo vysoudit od norských úřadů odškodné za to, že nad její rodinou selhaly v dozoru.

Podle zprávy komise bylo zatím oficiálně uznáno přes padesát podobných případů, vyšetřování dalších obětí stále pokračuje. Jihokorejská vláda, která v červenci 2023 převezme přísnější kontrolu nad adopcemi do zahraničí, by se podle komise měla za celý skandál oficiálně omluvit a zajistit, aby se nic podobného už neopakovalo.

„Celý život jsem prožila ve špatné zemi a nešťastná. Nikomu bych takový osud nepřála,“ uzavírá svůj příběh Inger-Tone.