Proč celý svět Hrál o trůny

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavlína Procházková

Fenomén je termín, kterým se nehorázně plýtvá. Ne každý populární hit léta si ho zaslouží a často ho lepíme na projekty, na něž si nikdo po chvíli už ani nevzpomene. Hra o trůny je ale jedním z mála počinů současné televize, který si tuto nálepku skutečně zasloužil.

Hra o trůny

Hra o trůny,zdroj: Profimedia.cz

Seriálu se v jeho posledních letech prakticky nedalo vyhnout. Byl centrem marketingových kampaní všech - od politiků až po majonézu, obyčejná jízda tramvají znamenala vystavit se nebezpečí spoilerů a každý týden plnil seriál přední strany novin a magazínů, které byly obvykle zarezervované pro nejvyšší mezinárodní politiku.

Proč se ze Hry o trůny stal fenomén

Jak se z nedokončené série fantasy knih, která začala vycházet v roce 1996, stal vůbec nejdiskutovanější seriál na světě? I přesto, že ještě před začátkem natáčení šlo o bestseller, totiž nejde úplně hovořit o moci knižní předlohy. Počty lidí, kteří čtou populární knihy, a počty lidí, které přitáhl hit HBO, jsou nesrovnatelné.

Do hledáčku širší veřejnosti se seriál nejprve dostal kvůli explicitním erotickým scénám a subversivním zvratům, zejména pak tomu ve finále první série, který přinesl smrt zdánlivě hlavní postavě celého díla. A pak, samozřejmě, drakům. Hru o trůny pro nahotu a vraždění diváckých miláčků zná téměř každý, včetně lidí, kteří ho nikdy neviděli - byť z obou dvou bylo dávno podstatně ubráno.

Diváky možná k seriálu přitáhlo jméno, které má v populární kultuře, rozhodně však nejde o prázdnou schránku s blyštivým obalem. Dobře propracované má hlavně postavy, jejich motivace a politickou hru. V košaté říši George R. R. Martina mají hlavní slovo intrikaření, touha po moci, lidská pýcha a tajemství. A když přidáte draky, hrozbu smrti za každým rohem a romantické zápletky všech - včetně sourozenců, dohromady dostanete buď nesnesitelný mišmaš, nebo skutečnou magii. HBO se poštěstilo.

Důležité je, že fantasy element ve Hře o trůny neexistuje samoúčelně. Naopak, pomáhá ilustrovat realitu, která je divákovi velice blízká. Soustředit se na mocenské spory, které začalo ublížené mužské ego už mrtvého krále, zatímco v dálce sílí hrozba, která může smazat celé lidstvo? Atomová dračí moc ovládaná jediným člověkem, který nemusí být psychicky stabilní? Revoluce, která přinesla popel a smrt a bez níž by nejspíš bylo lépe? Jde o příběhy, které známe a - do určité míry - žijeme.

To, že Hra o trůny a její armáda ledových mrtvol v čele s Night Kingem byla například vlastně alegorie na hrozbu globálního oteplování, už dávno není pouze fanouškovská teorie. Naopak, samotný autor to sám potvrdil. A ani v seriálu, jakkoli je v posledních sériích ochuzen o oporu v knižní předloze, nejde jenom o prosté varování před zlými korporáty, sobeckými vládci a touhou po moci. Hra o trůny se snaží být chytřejší a na naši realitu se skrz svou fantasy čočku dívá ve vší své špinavosti a komplikovanosti. A dívá se dál, než bychom čekali.

Pozor na spoilery

Totiž, a pozor na spoilery: první polovina poslední série přinesla boj s armádou nemrtvých. Ona hrozba, která celou dobu strašila v pozadí a mohla znamenat kompletní konec civilizace, se objevila u bran Winterfellu a byla vyzvána k boji. Spojila se proti ní řada celků, které se mohly zdát jako neslučitelné, nepřátelé našli společnou řeč a bojovali bok po boku. Téměř všichni. A nakonec zvítězili - doslova z nebe spadla vyvolená zachránkyně, která hrozbu vyřídila jediným bodnutím. Což se může zdát jako hodně jednoduchý narativ od seriálu, který doteď na jednoduchost plival. Zásadní ovšem je, že nešlo o poslední díl. Proti oné velké hrozbě se totiž nespojili úplně všichni: několik klíčových mocenských figur pomoc odmítlo. A místo zásadních ztrát v boji posílily.

Pokud se bavíme o alegorii globálního oteplování, Hra o trůny řekla následující: bojovat proti němu je zásadní a nutné. Jinak nepřežijeme, a pak je jedno, kdo bude král. Ti, co to udělají, ale ztratí, a ti, co to neudělají, posílí a budou z jejich oběti benefitovat úplně stejně. A ještě mohli zbrojit a krmit své lidi, zatímco údajní hrdinové příběhu umírali a trpěli. A kdo je tady zloduch? Cersei Lanisterové zbyl kapitál, zbraně a řada trumfů. A záleželo potom na faktu, že jí osud vlastních poddaných byl vlastně jedno? Prosperita může být ostatně i vedlejší produkt.

Druhá polovina poslední série - příběh, který v knižním vydání obsáhne až tisíc stran a podle řady kritiků si zasloužil větší prostor, ale přesto nám kostru Martinova komplikovaného světa odhaluje velice přesně - se dívá za Velkou válku. Na bitvu, která ukazuje, že to nejhorší, co se lidstvu může stát, mu často provedou další lidé. Ani jedna z šílených královen, tedy Daenerys a Cersei, se nechce dívat na jednotlivce. Jejich mise - moc, absolutní a nepopiratelná - je cílem, v nějž obě ženy slepě věří a který je stojí život.

Jejich střet na bitevním poli ale není vyrovnaný. Daenerys je, jak ví každý člověk s připojením na internet, matkou draků. Draci byli v Martinově říši vymřelými, mýtickými tvory, ale Daenerys je (pomocí kombinace magie a Targaryenské krve, která s draky vytváří speciální pouto) přivedla zpět k životu. Dva ze svých draků ztratila v boji, ale poslední, Drogon, přežije do bitvy s Cersei a proti lidskému soupeři se ukazuje jako nepopsatelná výhoda. The Golden Company, armádu, která se řešila celou sérii jako nedocenitelný spojenec Cersei, zničí do pár minut. Je zbraní hromadného ničení, nástrojem pro vyhlazování celých měst, bez ohledu na civilisty.

Paralela s naším světem

V rámci alegorie s naším světem jde o přímou paralelu: I pokud se ubráníme bouřící se přírodě, kterou devastuje naše snaha vytvořit pro sebe a své děti co nejpohodlnější svět, stačí dostatek nukleární moci v jediných rukou a vše, co bylo kolektivně zachráněno, může být vyhlazeno. To jsou, na dílo o dracích a nahých ženách, docela velká témata.

Zásadní je, že Drogon, jediný drak, který přežil svou matku, je poslední na světě. A poslední žijící Targaryen, její synovec, bývalý milenec a vrah, si vysloužil trest, který mu zakazuje mít děti. Rod, který ovládl draky - tedy zbraně hromadného ničení - vymře. A s ním i samotní draci.

Možná, že to je skutečné poselství závěru díla, ne uměle nasazený král, za něhož vládne rada moudrých i sobeckých, či svoboda pro jedno z království nejvíc zničených válkou. Některá moc do lidských rukou prostě nenáleží. A s jejím vymřením existuje naděje na svět, který je o trochu lepší než ten předchozí.

Tagy: zahraničí literatura televizní seriál Hra o trůny seriály televize a kino

Zdroje: vlastní