U tuzemských soudů přibývá případů Němců, kteří se domáhají rehabilitace za to, že je kdysi na československých hranicích chytili a vrátili do východního Německa.

Kromě fyzické újmy způsobené přímo pohraničníky byli zadržení uprchlíci v ČSSR prakticky ve všech případech bez soudu vězněni v řádu dní až měsíců. Poté byli předáni prostřednictvím východoněmecké tajné policie Stasi do NDR, kde pak byli souzeni a končili znovu ve vězení.

"Víme, že těch lidí byly tisíce, podle některých údajů jde dokonce až o 18 tisíc východních Němců, kteří byli chyceni na československých hranicích a vráceni. Několik tisíc jich může ještě žít," odhaduje Neela Winkelmannová.

Coby tehdejší ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí stála Winkelmannová už v roce 2014 na začátku snahy začít konečně stíhat pachatele zločinů na hranicích během komunismu v různých evropských státech.

"Kámen by ustrnul" 

Průlomové bylo rozhodnutí bratislavského soudu před dvěma lety, v březnu 2017. "Trvalo to asi sedm minut," vzpomíná Neela Winkelmannová na soud, který tehdy rozhodoval o tom, zda posmrtně rehabilituje východoněmeckého mladíka Hartmuta Tautze, jehož v polovině 80. let nechali českoslovenští pohraničníci roztrhat psy nedaleko Bratislavy. Tautz na následky zranění za několik hodin zemřel.

"Věřím, že Hartmut Tautz nám otevře dveře k souzení pachatelů zabíjení na hranicích. V jeho případě nemůže žádný komunistický pohrobek nebo demagog tvrdit, že ten chlapec si to jakýmkoli způsobem zasloužil. Nebyl politicky aktivní, nebyl ozbrojen, byl to padesátikilový droboučký maturant, který utíkal na Západ, protože se chtěl stát klarinetistou. Kámen by se ustrnul," vysvětluje Winkelmannová.

Slovenské ministerstvo spravedlnosti v Tautzově případu navíc poprvé ve východním bloku podobné oběti pohraničníků přiznalo odškodné, i když částka 3300 eur (zhruba sto tisíc korun) působí skromně. Odpovídá totiž době těsně po pádu komunismu, kdy byl schválen příslušný zákon, který odškodnění upravoval.

Po dvou letech je efekt přelomového verdiktu vidět i v Česku.

Ticho kolem vyšetřování 

Novější kauzy u českých soudů ukazují i nárůst odškodného – zatímco rodina zmiňovaného Hartmuta Tautze dostala 3300 eur, letos v lednu český soud přiznal kompenzaci ve výši pět tisíc eur muži, který byl na hranicích postřelen, měl chromou nohu, invalidní důchod a později nemohl pořádně pracovat.

V Česku i Německu také Platforma evropské paměti a svědomí podala kvůli zabíjení na hranicích dvě trestní oznámení. To německé z roku 2016 mířilo proti 67 někdejším představitelům komunistického režimu v ČSSR. Jeden z těch nejvyšších, bývalý komunistický slovenský premiér Peter Colotka, letos v dubnu zemřel.

Platforma německým vyšetřovatelům předala i pět pečlivě zdokumentovaných případů zabití uprchlíků na hranicích, na kterých je dobře vidět, čím uprchlíci zadržení v ČSSR prošli. Smrt Hartmuta Tautze byla součástí této pětice.

Toto trestní oznámení momentálně prošetřuje státní zastupitelství v bavorském Weidenu. Na opakované dotazy, v jaké je šetření fázi, německý úřad neodpověděl.

Podle informací HlídacíPes.org si německá strana vyžádala právní pomoc českých kolegů, konkrétně Archivu bezpečnostních složek. Ten ale celou věc nechce komentovat.

"Vztah mezi žadatelem a archivem je důvěrný, archiv nemůže sdělovat, kdo si žádá a oč si žádá, tím spíše, jde-li o úřední žádost," říká ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková.

Druhé trestní oznámení podala platforma v roce 2017 v České republice a případ teď leží na Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). I tam je ale kolem kauzy ticho.

"Tyto věci ÚDV šetří. Vzhledem k tomu, že přípravné řízení je ze zákona neveřejné, neposkytujeme k němu žádné informace," odepsala ředitelka ÚDV Eva Michálková.

Stovky, možná tisíce dalších 

Kolik už Česká republika dosud obětem vyplatila v rámci zmiňovaných případů na odškodném, vláda neví.

"Naše statistiky soudních rehabilitací nesledují důvod toho, proč je občan rehabilitován, nejsme tedy schopni odlišit osoby rehabilitované kvůli tomu, či onomu zásahu minulého režimu," odpověděl tiskový odbor ministerstva spravedlnosti.

U českých soudů se ale v dohledné době můžou o rehabilitaci a odškodné hlásit další stovky, možná tisíce někdejších východoněmeckých občanů. To vše je přitom teprve začátek hledání spravedlnosti pro oběti zločinů na hranicích v rámci celého bývalého východního bloku.

"V současnosti projekt rozšiřujeme o dokumentační část, shromažďujeme v rámci mezinárodní spolupráce také oběti železné opony z Albánie, Rumunska, Bulharska, Maďarska, Polska, NDR atp," popisuje další plány současný ředitel Platformy evropské paměti a svědomí Peter Rendek.

Vojtěch Berger pro Ústav nezávislé žurnalistiky