Rok 2019 ve filmu: Zákaz sexu, tvrdé diktatury a létající auta

GALERIE VIDEO MAGAZÍN - Magazín autor: Václav Štefan

Jak staré sci-fi vykreslily rok 2019? Trefily se alespoň přibližně, anebo byly spíš úplně vedle?

Blade Runner představuje futuristickou a značně špinavou verzi města Los Angeles.

Blade Runner představuje futuristickou a značně špinavou verzi města Los Angeles.,zdroj: Profimedia.cz

Jsme na začátku roku 2019. Tedy roku, kdy se světem prohánějí všemožní androidi, kyborgové a mutanti. Roku, kdy nám vládnou zlé korporace nebo policejní státy, kdy je zakázán sex a naopak je legální vražda a otroctví. Roku, kdy je Země zničenou postapokalyptickou pustinou v důsledku všemožných válek a na každém kroku lze narazit na krvelačné gangy v bizarních oblečkách. Tedy aspoň takový obraz naší současnosti najdeme ve starých sci-fi filmech situovaných do "blízké budoucnosti" - roku 2019.

Filmoví autoři si evidentně o roce 2019 nikdy nic moc hezkého nemysleli a můžeme mluvit o štěstí, že jsme se žádné z vizí těchto sci-fi filmů nepřiblížili. Z většiny se jedná skutečně o hodně temně vyobrazenou budoucnost, kde buď lidstvo žije v přísné dystopické společnosti, nebo naopak v naprosto zničeném postapokalyptickém světě, kde vládne pouze zákon silnějšího.

I když všemožné zde vyobrazené futuristické vymoženosti zase neznějí tak špatně – ať už jde o transplantaci očí na počkání, létající auta nebo kybernetické protézy pro každého.

Jedním ze starých sci-fi filmů takto situovaných do roku 2019 je i kultovní snímek Blade Runner, který režisér Ridley Scott natočil v roce 1982 na motivy knihy Sní androidi o elektrických ovečkách? od spisovatele Philipa Dicka. Legendární film o detektivu Ricku Deckardovi, ztvárněném Harrisonem Fordem, je opravdu hodně temnou a depresivní podívanou, která divákovi blíže představuje především futuristickou a značně špinavou verzi města Los Angeles.

Bída lidí, kteří žijí v chaotických přeplněných uličkách L.A., je zde v děsivém kontrastu s monumentálními korporátními budovami a celkovým technologickým pokrokem. V Blade Runnerovi má v roce 2019 lidstvo k dispozici nejen létající auta, ale i kolonie na jiných planetách, a především umí vytvořit umělé bytosti, takzvané replikanty, kteří jsou takřka nerozeznatelní od skutečných lidí. Máme tedy co dohánět, ač je třeba říct, že příběh filmu se odehrává až v listopadu 2019, tak to třeba do té doby ještě stihneme.

Temný cyberpunk

Blade Runner je typickým příkladem cyberpunku, sci-fi subžánru, pro který je charakteristické vyobrazování nelichotivé budoucnosti s dystopickými prvky, kombinující špínu a bídu s moderními technologiemi. V rámci tohoto subžánru, který se objevil a získal popularitu ve druhé polovině 20. století, vznikla celá řada sci-fi filmů s vizí temné blízké budoucnosti a Blade Runner není jediným, který si bere na paškál právě letošní rok.

Rovněž známý osmdesátkový akční film s Arnoldem Schwarzeneggerem Běžící muž je z části zasazen do naší současnosti. Úvod filmu se sice odehrává v roce 2017, jeho hlavní děj, kdy je Arnold donucen zúčastnit se násilné reality show, je ale situován právě do roku 2019. Opět zde vidíme obraz zbídačené lidské společnosti, jež si prošla řadou krizí, jejichž následkem se v USA dostala k moci tvrdá diktatura.

Krom represivních složek tu v duchu hesla "chléb a hry" stát k udržení pořádku používá zmanipulovaná média. Přes ně občanům poskytuje povrchní masovou zábavu v podobě pořadu, kde jsou pro pobavení lidí nejrůznějšími způsoby zabíjeni odsouzenci. Na rozdíl od Blade Runnera neukazuje Běžící muž žádné přehnané futuristické technologie, jako jsou třeba umělé bytosti, takže této vizi opravdu nemáme co závidět. Ač je film především akční podívanou, která neaspiruje na řešení nějakých hlubokých otázek, krásně naťukává téma státem řízené mediální manipulace s masami a propagandy, které jsou v této podobě až děsivě představitelné.

Dalším starým sci-fi filmem s cyberpunkovými prvky, jenž se odehrává v roce 2019, je japonské anime Akira z roku 1988. Jedná se o příběh ze světa zničeného 3. světovou válkou zasazený do nově postaveného města budoucnosti, Neo-Tokya. To opět krásně zobrazuje děsivý kontrast malých zaplivaných uliček plných gangů a kriminality a bohaté vyšší společnosti ve futuristických budovách, která se drží u moci díky vojenské diktatuře.

Krom technologických srandiček, jako jsou třeba supermoderní motorky, jež jsou pro Akiru charakteristické, se zde lidský pokrok a celý hlavní příběh točí především kolem takzvaných esperů. Tedy lidí, u kterých byly vědeckými pokusy v rámci projektu ESP probuzeny paranormální schopnosti, jako například telekineze.

Za krátkou zmínku pak stojí ještě nepříliš známý film Heatseeker z roku 1995, i když se nedá úplně mluvit o typickém cyberpunku. Snímek vypráví příběh o tom, jak se společnost Sianon Corporation zaměřená na výrobu kybernetických implantátů rozhodne v roce 2019 uspořádat kickboxerský turnaj vylepšených zápasníků, aby tak propagovala své produkty. Ač to má samozřejmě háček, protože zmíněná korporace je pochopitelně zlá a neštítí se unášet lidi a vydírat hlavního hrdinu - slavného kickboxera, který se odmítá nechat vylepšit a zúčastnit se turnaje. Bez toho by to ale vlastně nebyla tak špatná současnost. Kdo by se nechtěl podívat na pořádnou rvačku kyborgů?

Pustina kam se podíváš

Vedle temných cyberpunkových a dystopických vizí pro rok 2019 tu pak máme postapokalyptické filmy, které současnosti přiřkly zničený svět připomínající vyprahlou pustinu. Nejedná se ovšem o moc známé snímky, ostatně v dnešním mainstreamu je z tohoto žánru kultovní asi pouze série Šílený Max.

V roce 1983 tak vyšel například italský film, který má letošní rok dokonce v názvu - 2019: Dopo la caduta di New York (u nás uvedený pod jménem Ohnivý blesk). Snímek představuje opravdu ošklivý svět, ve kterém by rozhodně nikdo žít nechtěl. Země byla nenávratně zničena jadernou válkou, část lidí zmutovala, světem se prohánějí nejrůznější gangy banditů v šílených oblecích, otroctví je v pohodě a klidně můžete legálně získat i povolenky na zabíjení lidí a přivlastňování si jejich majetku.

Navíc je drtivá většina populace neplodná, a lidstvu tak hrozí absolutní zánik, kolem čehož se točí i příběh celého filmu. Hlavní hrdina, ranař Parsifal, se musí vydat do rozvalin New Yorku, najít údajně poslední plodnou ženu na planetě a bezpečně ji dopravit na raketoplán do vesmíru, kde skupina lidí plánuje začít nový život.

I když se jedná o zničený postapokalyptický svět, vybrané skupiny zde disponují technologiemi, které jim můžeme v reálném roce 2019 jen závidět. Jsou to například dokonalí kyborgové, nerozeznatelní na první pohled od lidí, nebo transplantace očí na počkání. Trochu ostuda, nechat se takhle předběhnout postapokalyptickou společností.

V podobném "madmaxovském" stylu pak existují ještě filmy 2019: Noví barbaři (opět rok 1983) a Ocelové peklo (1995), které rovněž svět v letošním roce vidí jako zničenou pustinu plnou násilí, nelítostných gangů, explozí a automobilových honiček punkově vyhlížejících vozítek.

Upíři a sex

Velmi originální představu roku 2019 pak nabídl výrazně novější sci-fi film Svítání (2009), který jedinečně zpracovává upíří tématiku. Upíři tu nejsou tajemné a mocné bytosti, které se skrývají v temných zákoutích a loví nic netušící lidi. Naopak. Tajemná nákaza zasáhla celý svět a drtivá většina obyvatel planety se stala upíry, kteří se snaží dál fungovat jako relativně normální společnost.

Jen je tu trochu problém, že skutečných lidí příliš nezůstalo, jejich řady se nadále ztenčují, a upířímu světu tak hrozí zkáza v podobě nedostatku lidské krve, pokud se vědcům nepodaří včas stvořit funkční umělou náhražku.

Spíše pro zasmání je třeba zmínit film Test Tube Teens from the Year 2000 z roku 1995. Nenechte se zmást názvem, tento dost laciný film, stojící prakticky jen na lehké erotice, se ve skutečnosti odehrává v roce 2019. Ve zkratce: nadnárodní korporace ovládají svět a zakázali lidem sex. Dvojice rebelujících mladíků, kteří se od svého učitele dovědí, že dřív byl sex legální, se rozhodne využít stroje času a cestovat do minulosti, aby vše změnila.

Raději se ale tomuto filmu vyhněte velkým obloukem; kvalitou odpovídá devadesátkovému příběhovému pornofilmu, z něhož někdo vystříhal všechny scény se sexem.

Aspoň něco pozitivního

Na závěr tu máme alespoň jednu filmovou vizi budoucnosti, která nepůsobí tak temně. V roce 2005 vyšel snímek Ostrov rovněž situovaný do současnosti, v němž hraje hlavní roli klonování lidí. Boháči zde platí velké peníze korporaci, která vytvoří jejich klon, aby měli v případě potřeby náhradní orgány. Jenže ač korporace veřejně tvrdí, že orgány prakticky jen "pěstuje" a že klony nejsou nikdy přiváděny ke skutečnému životu, a nejsou to tak opravdové lidské bytosti s osobností, opak je pravdou.

Ve skutečnosti korporace klony drží při vědomí v tajném vězení, kde jim cpe lži o tom, že jsou jedni z posledních živých lidí na Zemi a většina světa kolem nich je nebezpečně kontaminována. Ano, zní to opět jako peklo, ale je to vážně pouze problém jedné zlé korporace, která musí o svém konání lhát celé společnosti, jinak by jí její podnikání neprošlo. Zbytek futuristického světa ve filmu Ostrov vlastně nepůsobí nijak špatně.

Nenajdeme tu žádnou zlou dystopickou diktaturu, přísný policejní stát nebo vyobrazení nějakých vážných společenských problémů. Naopak tu jsou super věci, jako třeba létající motorky.

Pokud by si tedy člověk musel vybrat, v jaké z filmových fikcí roku 2019 žít, svět filmu Ostrov by byl asi nejlepší volbou. Pokud se tedy náhodou "nenarodíte" jako klon zmíněné zlé korporace.

Tagy: zahraničí roboti filmy moderní technologie sci-fi Blade Runner postapokalypsa film a divadlo mad max inovace a technologie filmy 80. let akční filmy cyberpunk

Zdroje: Vlastní