Než napíšeme cokoliv dalšího, je potřeba říct, že smrt mladého Čecha je tragédie, kterou nehodláme nijak zmenšovat. Zkusme se však na tento případ podívat jako na mediální událost. 

Vše se odvíjí od prvopočátečního bodu, a tím je brexit. Po jeho odhlasování se v části britské populace vzedmula vlna odporu ani ne tak k muslimským imigrantům, jako spíše ke "gastarbeiterům" z východní Evropy. Poláky (ale i Čechy, které si koneckonců Britové často pletou), vnímá část britské veřejnosti jako parazity na sociálním systému, kteří berou místním lidem práci.

Po referendu se začaly množit slovní i fyzické útoky na Poláky, které vyvrcholily vraždou polského občana, kterého v Harlow zabila skupina teenagerů. Tady končí veškerá legrace, v Británii mají zjevně dost vážný problém. O tom, jak moc se mají cítit ohroženi i Češi, se zatím jen spekulovalo. 

Někteří tvrdí, že jsme opravdu v jednom pytli s Poláky, jiní tvrdí, že Britové mezi oběma národy přece jen rozlišují a vůči Čechům nechovají až takovou zášť. Zpráva o vraždě Zdeňka M. každopádně přišla v této napjaté atmosféře. Bylo jasné, že mediální zájem bude ohromný. 

Žádní vraždící náckové či islamisté. Jste zklamaní?

Ještě než se objevily jakékoli podrobnosti, na sociálních sítích se začaly ozývat hlasy, že už i Češi jsou obětí britských "nácků" a že se jen potvrzuje, jaké nahnědlé poměry panují na britských ostrovech. Ovšem velmi brzy se ukázalo, že v případě Čecha šlo o hádku bez jakéhokoli politického či rasového podtextu, bez souvislosti s brexitem nebo s muslimskými radikály.

Jediný širší kontext, do kterého se vražda Zdeňka M. dá zasadit, je v podstatě "jen" špatná bezpečnostní situace v některých částech Londýna.

Příběh tak okamžitě ztratil nádech skandálu a leckdo si určitě zklamaně povzdychl. Skoro to vypadá, jako kdybychom netrpělivě čekali, kdy se obětí útoku radikalizující se britské společnosti (nebo radikálního muslima, kterého "jsme si vpustili do Evropy") stane Čech. Kdy se potvrdí, že už "bijou naše" a kdy se nám dostane ujištění, že po brexitu by tedy měl přijít i czechxit ("nám" ve smyslu euroskeptické části veřejnosti, abychom příliš negeneralizovali). 

Pravda je taková, že se část Británie skutečně radikalizuje. Stejně jako se v současné době částečně radikalizují více méně všechny společnosti napříč evropskými státy. Po desetiletích relativního klidu jsme vstoupili do turbulentní doby, kdy z nás začíná tryskat kumulovaná nespokojenost a nutí nás bilancovat hodnoty, kterých jsme se dosud drželi. 

Pokud z tohoto dynamického období, které by nám mohlo přinést potřebné změny, chceme skutečně těžit, neměli bychom se nechat vláčet primitivní potřebou utvrdit se ve vlastní pravdě, aniž bychom se ptali sami sebe, zda se nemýlíme.

Právě kvůli této potřebě totiž předjímáme nebezpečí i tam, kde ve skutečnosti není, a necháváme si pak strachem z domnělého nepřítele ovlivnit svůj úsudek. Snad nikdy dřív nebylo tolik potřeba zachovat si chladnou hlavu, jako dnes. A první reakce na smrt Zdeňka M. to připomněly s nebývalou naléhavostí. 

Tomáš Chalupa a Alina Holušová