Vydání 14 kladných rozhodnutí umožňujících legální vstup českých občanů do ozbrojených sil Ukrajiny serveru potvrdila prezidentova mluvčí Markéta Řeháková. Proč hlava státu osmi žádostem nevyhověla, neuvedla.

Pokud se čeští občané chtějí do bojů na straně Kyjeva legálně zapojit, musí předem požádat prezidenta o povolení služby v cizích ozbrojených silách. V případě, že se na Ukrajinu vydali bez získání této výjimky, za což jim hrozí trestní stíhání, mohou zpětně požádat o abolici, kterou ještě spolupodepisuje předseda vlády. Podle mluvčích prezidenta a úřadu vlády nikdo dosud o abolici nepožádal.

Kolik lidí, kteří povolení získali, na Ukrajinu neodjelo, není jasné. Stejně tak nejsou známy počty těch, kteří na východ vyrazili, aniž by o výjimku zažádali.

Česká republika byla jednou z prvních zemí, které Ukrajině v souvislosti s ruskou invazí do země poskytly konkrétní vojenskou pomoc. Vedle přímých dodávek z armádních skladů či zásob firem českého obranného průmyslu ČR podporuje Ukrajinu i uzavíráním dohod o opravách obrněné techniky. Česko také udělilo dočasnou ochranu zhruba půl milionu uprchlíků z Ukrajiny, z nichž zhruba třetina se již vrátila zpět.

Až 50 000 ukrajinských vojáků přišlo od začátku ruské invaze o končetinu

Od začátku ruské invaze na Ukrajinu z loňského února přišlo o jednu či více končetin na 20 000 až 50 000 ukrajinských vojáků. S odvoláním na odhady charitativních organizací, výrobců protéz a lékařů to uvedl list The Wall Street Journal (WSJ). Rozsah amputací mezi Ukrajinci se podle listu dá porovnat s počty těchto zákroků za první světové války.

O končetiny během konfliktu v letech 1914 až 1918 přišlo na 67 000 Němců a 41 000 Britů. Zákrok tehdy byl často jediným způsobem, jak zraněného zachránit před jistou smrtí. Například mezi americkými veterány z novodobých válek v Afghánistánu a Iráku je jich po amputaci méně než 2000.

Odhadovaný počet amputací na Ukrajině může být navíc podhodnocený, píše WSJ. V zemi bojující proti Rusku často trvá až několik měsíců, než jsou pacienti po prodělání zákroku uvedeni do databáze. Některým lékaři amputují nohu nebo ruku až několik měsíců či týdnů po zranění. Válka nyní také může vstoupit do brutálnější fáze s tím, jak ukrajinská armáda zesiluje tlak na ruské jednotky na jihu a východě země v rámci své protiofenzivy.

Devatenáctiletá příslušnice ukrajinské armády Ruslana Danilkinová se letos v únoru ocitla pod palbou ruských sil na jihovýchodním úseku fronty nedaleko města Záporoží. Nohu jí nad kolenem utrhl šrapnel. Zatímco si tiskla zbývající část stehna, viděla, jak zdravotníci nakládají do sanitky i spodní část nohy. „Držela jsem v ruce kost ... a v tu chvíli jsem si uvědomila, že to je konec, že život už nikdy nebude stejný,“ uvedla vojákyně.

Denys Kryvenko, 24letý někdejší ocelář z města Kropyvnyckyj na střední Ukrajině, bojoval ve válce od loňského roku. Letos v lednu v bitvě o východoukrajinský Bachmut přišel o obě nohy a levou ruku. Zatímco před zraněním se vypínal do výšky 185 centimetrů, na umělých nohou je téměř o 20 centimetrů menší. Spolu s Danilkinovou spolupracuje s organizací Superhumans, skrze kterou se z nich staly symboly ukrajinské odolnosti i utrpení.

Na začátku ruské invaze byla nejčastější příčinou amputací zranění z dělostřeleckého a raketového ostřelování. V poslední době ale nezvratná zranění končetin působí hlavně miny, kterými ruští vojáci v přípravě na ukrajinskou protiofenzivu poseli oblasti podél frontové linie.

Ukrajinská armáda neposkytuje informace o ztrátách včetně zranění svých jednotek v konfliktu, který nyní trvá už déle než 17 měsíců. V zemi před loňským vpádem ruské armády lékaři prováděli několik tisíc amputací ročně, nyní je ale zdravotnický systém přetížený. Na novou končetinu pacienti čekají i více než rok. Západní vojenští chirurgové se s podobnými zraněními v takovém rozsahu nesetkali od druhé světové války, uvedl Aaron Epstein, vedoucí skupiny GSMSG sdružující bývalé vojenské lékaře.