Mladá a velmi nadějná herečka Sophie Šporclová měla díky slavným rodičům možná trochu vyšlapanější cestu k herecké profesi, na druhou stranu se ale musela prát s tradičními nástrahami dětí celebrit. S automatickým předpokladem, že za úspěch stojí především za nitky tahající rodiče, Barbora Kodetová a Pavel Šporcl.

Sophie si ale sama vydřela, co mohla. A jak moc vážně to myslí se svou prací, dokládá i nasazení, se kterým se pustila do přípravy na extrémně náročnou roli v novém snímku Lajf.

Na výsledek nebudeme muset čekat dlouho: Lajf má mít premiéru počátkem příštího roku.

Snímek se podle všeho nebojí složitých témat a těžkých situací. A Sophie dřela, co to šlo, ačkoliv by to od šestnáctileté slečny čekal málokdo. Například se pět měsíců učila na saxofon: 

„Byla to opravdu extrémně silná příprava. V životě jsem nic těžšího asi nezažila, protože jsem se učila každý den několik hodin, do toho škola. Tak to bylo jako neskutečný. Do toho ještě samotný ten příběh toho filmu je velmi duševně zatěžující, nebo pro herce určitě,“ prozradila pro eXtra.cz.

Pozornější diváci si navíc samozřejmě všimli, že Sophie má najednou krátké vlasy, byť se ještě nedávno pyšnila dlouhými. Kvůli roli ale neměla problém ani s tak razantní změnou vizáže: „Myslím si, že to bylo lepší pro moji postavu a bylo to vlastně i krásný ztvárnění toho, že žena, když je smutná nebo se jí něco v životě děje, tak první, co odstřihne, jsou ty vlasy,“ popisovala.

Ostříhání vlasů navíc prý vymyslela sama: „Já jsem to strašně chtěla. Mně těch vlasů vlastně ani nebylo líto, protože jsem věděla, jak důležité je o tomto tématu mluvit. A vlastně jsem to udělala jenom díky tomu, že ten film pro mě znamená vlastně strašně moc v tom, že se otevírá téma, o kterém se moc nemluví, což je duševní zdraví, a chtěla jsem na to poukázat extrémní změnou, což pro mě bylo to nejdůležitější,“ vysvětlila.

Přiznává ale, že hraní těžkých rolí dokáže i tak zamávat s psychikou, když se do nich vžije až moc: „Je to krásný, ale je to i strašně náročný v tom smyslu, když se to točí, tak mě to hodně ubližuje, protože si do toho vžívám až moc někdy, i když bych nemusela.“ 

„Je to pro mě opravdu důležité, abych opravdu žila ty moje role a abych vyprávěla ten jejich krásný a smutný příběh. Je to opravdu náročný, pokud to děláte metodou, jakou to dělám já, ale je to krásný a jsem vždycky za to tak strašně vděčná, když mi někdo dá právě takovéhle role, protože právě mluvím o tématech, o kterých je důležité mluvit,“ dodala s jistou ambivalencí.

Že se Sophie umí vžít do role vážně možná až moc, ostatně není úplná novinka: „Byly dny, kdy jsem se na place hroutila. Takže si ke mně sednul, chytil za ruku a říkal: ‚Sofi, je to jenom film‘,“ vzpomínala pro iDnes po natáčení snímku Máma, kde také nehrála úplně jednoduchou roli a režisér Strach ji musel utěšovat.