Jacques Mesrine (1936-1979) se narodil do dělnické rodiny v Clichy a rodiče jej poslali na proslulou katolickou školu Collège de Juilly. Řečeno s Cimrmanem se ale už ve školních škamnách poznalo, že junior zraje pro šibenici. Ve škole se mu nelíbilo, a dokonce fyzicky napadl ředitele, takže ho odtud brzy vyhodili. Pak to zkusil v armádě, kde si jako výsadkář v Alžírsku dokonce vysloužil Kříž za vojenskou chrabrost. Po návratu do Francie se podruhé oženil a zplodil tři děti, zároveň ale uzrálo jeho rozhodnutí dát se na dráhu gangstera. „Někteří vstupují do světa zločinu stejně jako jiní do kláštera - prostě je to jejich poslání,“ napsal později ve své autobiografii.

Od té doby vesele střídal pobyty ve vězení a na svobodě. Poprvé skončil za mřížemi v roce 1962 po neúspěšném přepadení banky. Propuštěn byl následujícího roku, odešel od rodiny a dal se dohromady se svou milenkou Jeanne Schneiderovou. Pokoušel se prosadit jako restauratér, ale jeho podniky se vždy rychle změnily v hnízda zločinu. Mezitím si přivydělával vykrádáním bank.

Bojovník proti kapitalismu?

V roce 1968 Mesrine se Schneiderovou utekli do kanadského Quebeku, kde našli práci u miliardáře Georgese Deslaurierse. Po pěti měsících ho unesli a od rodiny vymámili výkupné 200 000 dolarů. Pak uprchli do USA, tam je ale dopadli a vydali do Kanady, kde byli odsouzeni k deseti letům vězení. Odtud se jim sice podařilo utéct, nicméně na útěku byla Schneiderová zraněna a musela vyhledat lékařskou pomoc. Byla tedy znovu zatčena a trest si odseděla ve Francii. Do Francie se následně vrátil i Mesrine.

Ve společenské atmosféře konce 60. let se darebáci jako Mesrine úspěšně stylizovali do role bojovníků proti buržoazii a kapitalismu. Ve Francii se o gangsterském párečku mluvilo jako o místní verzi amerického dua Bonnie a Clyde a Mesrine dělal vše pro to, aby tuto legendu přiživoval.

Ve Francii se stal skutečnou celebritou. Nejen svými opakovanými útěky z vězení, ale i teatrálními scénami a drzostí, kdy například jednou zatýkajícího inspektora uvítal ve velkém stylu se šampaňským a doutníčkem. Byl dokonce schopen vyloupit i dvě banky za den a z jednoho soudního líčení uprchl tak, že s pomocí propašované zbraně vzal soudce jako rukojmí. Zval novináře k rozhovorům a sázel se s policisty, že do tří měsíců uprchne z vězení.

Jacques Mesrine - muž tisíce tváří | zdroj: Profimedia

Když se v roce 1977 znovu ocitl za mřížemi, napsal zde autobiografii, v níž se nejen přiznal k desítkám zločinů, ale také odsoudil poměry ve francouzském vězeňském systému. Podařilo se mu propašovat rukopis s názvem L'instict du mort (Instinkt smrti) z věznice s maximální ostrahou a poslat ho nakladateli. Francouzský parlament poté přijal zákon, který zakazoval publikovat díla vězněných zločinců.

Mesrinův přidrzlý styl by snad mohl být leckomu i sympatický, pokud by jeho zločineckou dráhu nelemovalo kolem čtyř desítek mrtvých. Své odpůrce leckdy krutě mučil, jako například novináře Jacquese Tilliera, který si o něm dovolil napsat kritický článek.

Muž tisíce tváří

V roce 1978 se Mesrinovi podařilo znovu uprchnout z vězení. Nyní se skrýval a neustále měnil místo pobytu i svůj vzhled, což mu vysloužilo přezdívku „muže tisíce tváří“, tedy jakési reálné novodobé verze slavného románového a filmového Fantomase.

Poté, co Mesrine v červnu 1979 unesl milionáře Henriho Lelièvra a inkasoval za něj výkupné šest milionů franků, pohár trpělivosti úřadů přetekl. Prezident Valéry Giscard d’Estaing jej prohlásil za „veřejného nepřítele č. 1“ a policie rozjela rozsáhlou pátrací akci. Muži zákona zjistili místo jeho pobytu a počíhali si na něj, když jel 2. listopadu ve svém bavoráku po Paříži. U stanice metra Porte de Clignancourt mu zablokovali cestu kamionem a jeho vůz bez jakéhokoli varování zasypali krupobitím kulek. Gangsterskou kariéru dvaačtyřicetiletého Mesrina ukončilo devatenáct z nich. 

V roce 2008 byl o Mesrinovi natočen film nazvaný podle jeho autobiografie L'instict du mort. U nás se promítal pod názvem Veřejný nepřítel č. 1.

Jacques Mesrine zemřel v krupobití policejních kulek | zdroj: Profimedia