Práce v Sixtinské kapli šla Michelangelovi pěkně na nervy

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Návštěva Sixtinské kaple a zhlédnutí Michelangelových fresek je jednou z povinných zastávek turistického pobytu v Římě. Samotného umělce ale práce na malbách pořádně štvaly – a neváhal svou znechucenost také zveršovat a hodit na papír.

zdroj: Profimedia.cz

Michelangelo Buonarroti (1475-1564) byl nejen geniální sochař, malíř a architekt, ale málo se ví, že psal i básně. Jejich obsah byl z velké části autobiografický, do jisté míry šlo o jakousi veršovanou formu deníku.

V roce 1508 jej papež Julius II. pověřil, aby vyzdobil Sixtinskou kapli freskami. Podle životopisců to ale zřejmě nebylo tak úplně z jeho hlavy. Michelangelovi soupeři totiž věděli velmi dobře, že umělcovou silnou stránkou je sochařina, a tak prý papeži nakukali, že právě Michelangelo bude tím nejlepším pro tuto práci. Doufali, že slavný umělec buď odmítne - a tím proti sobě papeže popudí, anebo přijme - a pohoří na celé čáře. Ani netušili, jak moc se pletli.

Michelangelo výzvu překvapivě přijal, i když se zpočátku zdráhal a hájil se tím, že je sochař, a nikoliv malíř. Vlastně malířství považoval za druhořadé umění a s freskami neměl pražádné zkušenosti, navíc musel kvůli zakázce přerušit práce na jiných svých dílech. Když kývl na papežův návrh, zjevně netušil, co jej čeká a jak náročná práce to bude. Trable, jimž musel během čtyřapůlleté dřiny čelit, nakonec sepsal v básni později vydané ve sbírce Le Rime a známé pod titulem I' ho già fatto un gozzo in questo stento. Mimo jiné si v ní stěžuje na to, jak se mu už brada zabodává do břicha, jak se mu z toho na krku dělá vole, že má hrudník jak Harpyje, vyvrácený týl a bedra vražená do žaludku a že mu barva ze štětce neustálé stéká do obličeje, který pak připomíná špinavou podlahu. "Nejsem tu na správném místě a nejsem ani malíř," uzavírá.

Stručně řečeno: práce v Sixtinské kapli nesnášel, přesto jeho dílo patří k největším uměleckým skvostům a on sám je jedním z největších kumštýřů všech dob. Jeho zlomyslní soupeři ostrouhali a Michelangelo byl později dokonce jmenován nejvyšším architektem, malířem a sochařem papežského paláce s doživotním platem.

Jako se necítil být malířem, nepovažoval se ani za básníka. Své verše chápal spíše jen jako jakési poznámky, nikdy je nevydal a vyšly až posmrtně zásluhou jeho prasynovce.

Tagy: zahraničí Itálie Vatikán výtvarné umění památky a architektura umění a kultura renesance

Zdroje: vlastní