Pro Felixe Hoffmanna i celý svět to bylo historických 11 dní. Během tohoto krátkého období učinil v roce 1874 dva zásadní vědecké objevy. Vyrobil aspirin a heroin. Zatímco první látka slouží jako lék dodnes, heroin má své "pozitivní" účinkování na poli medicíny za sebou.

Německá firma Bayer brzy po objevu uvedla na trh heroin jako zázračnou náhražku návykového morfinu. Zdravotní účinky heroinu byly natolik blahodárně, že se užíval i jako dětský lék proti kašli. Samotný název zázračného přípravku, který vznikl z německého heroisch, odkazoval k jeho "hrdinným účinkům".

Heroinové "řešení" závislosti na morfinu vzalo za své v roce 1910, když vědci zjistili, že se v játrech metabolizuje na morfin - podobně jako jiné opiáty, které měl nahradit. Vědci alespoň objasnili časté případy předávkovaných dětí.

Vědecký přehmat zdiskreditoval německého farmaceutického giganta, který heroin okamžitě stáhl z trhu. Jenže jen z toho evropského, ve Spojených státech s jeho zákazem nikdo nespěchal a volný prodej heroinu se dostal pod přísnou kontrolu až o čtyři roky později.

I když si heroinu lační zájemci už nemohli svoji zálibu dopřávat dle libosti, na lékařský předpis byl k dispozici až do roku 1924. Československo se přidalo k mezinárodní úmluvě o tom, že heroin škodí i z rukou lékaře, jako většina zemí až v roce 1931.

Kokain v limonádě

Za největší problém Coca-Coly se označuje nadměrné množství cukru. Není to ale jediná složka v legendární americké limonádě, která měla přispět k osvěžujícímu pocitu. Ještě v nedávné minulosti byl součástí nápoje výtažek z koky. Právě z listů této jihoamerické rostliny se extrahuje kokain. 

Světově proslulou bílou drogu vymyslel v roce 1886 John Pemberton, když se snažil vytvořil "lehčí" variantu francouzského osvěžujícího nápoje s kokou a vínem. Lékárník zachoval výtažek z listů koky, ale Bordeaux nahradil mixem ze sladkého sirupu, kofeinu a výtažku z kola oříšků. Odtud se mimochodem vzala i druhá část názvu Coca-Coly.

Jakkoli to dnes nezní kuriózně, kokain byl v 19. století zcela běžnou součástí osvěžujících nápojů. Dokud nebyl v roce 1914 postaven ve Spojených státech mimo zákon, platil za látku s širokým využitím v medicíně. Kokain v různých úpravách pomáhal léčit řadu onemocnění jako bolesti hlavy, únavu, zácpu, nevolnost, astma, či impotenci.

Společnost Coca-Cola dlouho odmítala, že by některý z jejích produktů někdy obsahoval kokain. Pravdou je, že když se na začátku minulého století veřejné mínění obrátilo proti široce rozšířené omamné látce, tehdejší manažer Coca-Coly Asa Griggs Candler nechal odstranit téměř všechen kokain z jejich nápojů.

Čistá koka bez kokainu se ale přidávala až do roku 1929, kdy vědci dokázali definitivně odstranit všechny psychoaktivní látky z přidávaného extraktu z koky, který se mimochodem do Coca-Coly přidával až do osmdesátých let.

Důstojníci lidové armády na LSD

Chemik Albert Hofmann se snažil v roce 1938 vyrobit krevní stimulant. Místo toho přivedl na svět v laboratořích švýcarské farmaceutické firmy Sandoz úplně jinou látku, která měla nesporně větší dopad, než původně zamýšlel - alespoň na lidi, kteří diethylamid kyseliny lysurgové vyzkoušeli. Že má bezbarvá krystalická látka, kterou celý svět zná spíš pod zkratkou LSD, halucinogenní účinky, zjistil Hoffman čirou náhodou. Až pět let po jejím vzniku ji náhodou ochutnal. A nestačil se divit.

K vyvolání halucinací stačí pouhých několik mikrogramů LSD. Zázračný objev se stal v následujících desetiletí doslova hitem v psychiatrické léčbě. Kyselina měla zázračně léčit deprese, schizofrenii, závislost na drogách a alkoholu, nebo i dětský autismus. Droga byla navíc lehce dostupná široké veřejnosti. Stačilo si koupit vzorec LSD, které bylo dovážené ze Švýcarska, za malý poplatek od patentového úřadu ve Spojených státech.

Popularita psychotropní látky závratně rostla. Její účinky neohromovaly jen psychiatry, ale jako případné "sérum pravdy" se o ni zajímaly i vojenské kádry. I československá lidová armáda neodolala a testovala LSD přímo na důstojnících. Dokument, který jejich následné reakce zaznamenal, dnes patří ke "klenotům" českých dějin.

Konec LSD jako povolené látky přišel paradoxně v době jeho největšího rozkvětu na konci šedesátých let, která souvisela s hnutím hippies. Užívání psychotropní látky, která opustila dveře laboratoří a medicínských zařízení, se zcela vymklo kontrole. Několik úmrtí, řada psychických poruch a poškození osobnosti znamenaly, že na začátku sedmdesátých let se LSD ocitlo na seznamu zakázaných drog.

Jenže od počátku tisíciletí se halucinogenní droga dostala opět do hledáčku lékařů. I český Národní ústav duševního zdraví se zabývá léčivými účinky LSD. Výzkumy ukazují pozitivní změny u lidí trpících úzkostnými a neurotickými stavy. Dokonce se uvažuje i o možnosti užívání LSD u trestanců, u kterých by mohla látka snižovat jejich antisociální chování.