V roce 2001 trápily slunné Portugalsko velké potíže. Na přelomu milénia patřilo téměř jedno procento populace mezi "problémové" uživatele, kteří byli dlouhodobě závislí na tvrdých drogách. Mezi narkomany měli Portugalci také nejvíc HIV nakažených z celé Evropy. Portugalská vláda se proto rozhodla drogovou epidemii ukončit poměrně nekonvenčním způsobem – legalizací všech drog.

Neznamená to, že Portugalci začali nakupovat narkotika v supermarketech. Za užívání a držení menšího množství drog jim už ale nehrozil pobyt ve vězení. Změnila se nejen legislativa, ale i přístup. Drogy najednou nebyly trestným činem, ale zdravotním problémem.

Jejich uživateli hrozí v případě, že se na něj přijde, maximálně to, že poputuje před Komisi proti drogové závislosti a v nejhorším případně nastoupí protidrogovou léčbu. Když se před Komisí objeví do půl roku znovu, může dostat pokutu.

Portugalská "léčba šokem" přinesla první ovoce už po pár letech. V roce 2009 mapovala zpráva amerického think-tanku Cato Institute proměnu portugalské drogové scény. Zaznamenala tehdy pokles počtu uživatelů všech druhů drog, ústup počtu nakažených HIV a především pokles počtu úmrtí evidovaných v souvislosti s drogami.

Krátce přitom v roce 2006 stoupl počet úmrtí předávkováním, dnes ale patří Portugalsku v celoevropském měřítku co do úmortnosti způsobené drogami druhá příčka hned po Rumunsku, alespoň podle statistik Evropského monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti. Podle nich má Portugalsko pouze tři úmrtí z předávkování na jeden milion obyvatel.

Statistika Evropského monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti z června 2015 | zdroj: The Washington Post

Evropský průměr se pohybuje nad 17 mrtvých. V drogově tolerantním Nizozemsku je 10 smrtelně předávkovaných na milion obyvatel. České republice patří mimochodem sedmá příčka. 

Přílišný optimismus ale krotí portugalský lékař Joao Goulao, který se sám aktivně podílel na zákonu o drogové dekriminalizaci. Podle něj je velice těžké prokázat přímou souvislost mezi legalizací a současnými pozitivními tendencemi.

V Portugalsku se navíc snížilo množství syntetických drog. Právě náhražky za čisté drogy stojí ve většině případů za tragické konce narkomanů. 

Otevřená drogová politika pochopitelně nepřinesla jednoznačně jen pozitiva. V letech 2001 až 2007 stoupl počet Portugalců, kteří někdy zkusili zakázanou látku z osmi procent na 12. Šlo ale o lidi, kteří si chtěli po uvolnění zákonů zaexperimentovat. Skutečně závažným problémem by byl obdobný nárůst u dlouhodobých uživatelů, kterých ve sledovaném období přibylo pouhého půl procenta.

Portugalské zákony jsou každopádně sice benevolentní k držitelům, zato jsou standardně přísné k výrobcům a distributorům. Dokonce i pěstování konopí je pořád považováno za výrobu omamných a psychotropních látek, která je trestným činem, což svědčí rozmachu černého trhu. I to by se ale mohlo v Portugalsku časem změnit. Zavedení komerčního prodeje marihuany po vzoru Holandska prosazuje levicová strana Bloco de Esquerda, které v poslední době stoupá podpora.