Kde jsou ty časy, kdy Jižní Korea mohla jen tiše závidět ekonomický rozmach svému severnímu sousedovi. Mezi 50. a 70. lety zažila Severní Korea skutečný ekonomický boom. Země tehdy přešla na stalinistický výrobní režim, ekonomice vládl těžký průmysl a Sovětský svaz byl ideálním obchodním partnerem na věčné časy. Růžové budoucnosti nic nestálo v cestě.

Dnes je představa, že kapitalistická Jižní Korea měla KLDR co závidět, neuvěřitelná. Jižní Korea vykazuje 40krát větší HDP než komunistický stát, který zaostává i v dalších ohledech. 

Severokorejci se potácejí v těžkých ekonomických problémech, přestože se zásoby jejich přírodních surovin odhadují na 10 bilionů dolarů, což je dvacetkrát víc než u jižního souseda. A jejich pracovní síla čítá 12,5 milionu mužů a žen, kteří jsou plně odhodlaní sloužit vlasti. Problém je, že ekonomika KLDR ustrnula v minulosti. V současnosti vykazuje úplně stejně velký export jako v 70. letech, což znamená, že za uplynulých 40 let nedokázala navýšit hospodářskou výrobu.

Korejská orientace na těžký průmysl přinášela svého času určité bohatství, ale v současné globální konkurenci nemá šanci uspět. Navíc KLDR v prodeji omezují americké sankce, takže výhradním odběratelem jejich zboží je Čína, která nahradila někdejšího patrona v podobě Sovětského svazu. 

Severní Korea má kromě toho obrovské výdaje. Jen jaderný program ji stojí tři miliardy dolarů ročně. Udržovat v chodu jednu z největších armád na světě taky něco stojí. Navíc extrémní výdajovou položkou je i provoz sociálních služeb s bezplatným vzděláním a zdravotní péči, dotovaným bydlením a jídlem. A to nemluvě o luxusu, který si bezelstně dopřává vládnoucí nomenklatura. Z posledních výdajů stačí jmenovat nedávno otevřené delfinárium v Pchjongjangu.

Kde na to Severokorejci berou peníze? KLDR zjistilo, že kromě znárodněného hospodářství se lze k penězům dostat i pokoutnějšími způsoby, které jdou trochu mimo oficiální ideologii i mezinárodní zákony.

Severokorejská elita 

Když se sovětský patron zhroutil, KLDR se ocitla na okraji propasti. Navíc přišla extrémní sucha, která doslova zruinovala zemědělství. Zahraniční pomoc od Jižní Koreji, Spojených států a Číny navíc skončila v děravém distribučním systému, který myslel víc na vládnoucí nomenklaturu než obyčejné lidi.

Aby nezemřeli hlady, Severokorejci rozjeli podnikání na zelené louce. Černému trhu se začalo dařit na výbornou a některým nejpodnikavějším jedincům taky. Drsný severokorejský režim dokonce fungujícímu trendu ustoupil, když na přelomu tisíciletí upravil zákony, které soukromé podnikání v KLDR zakazovaly.

Úspěšná třída byznysmenů, kterým se říká donju, rozjela dosud nevídaný byznys hlavně v oblasti bujarého konzumu se stovkami kulečníkových heren a karaoke barů. Vláda sice podnikatele dlouho tolerovala, nakonec ale ukázala zbohatlíkům, kdo je v zemi pánem. V roce 2009 spustila měnovou reformu a vyměnila staré bankovky za nové. Stát si tak polepšil, když si přivlastnil část úspor svých obyvatel, hlavně těch bohatších.

Donju ale fungují dál. Jejich revírem jsou speciální ekonomické zóny, které KLDR zavedla po čínském vzoru a kde se vzájemně prolínají zájmy korejské vlády, zahraničních investorů a soukromého kapitálu. Nová podnikatelská třída množí svůj kapitál v těchto ostrůvcích kapitalismu, který vládě přináší chybějící peníze. ((Oficiálně ale komunismus žije dál.))

Komunistická velmoc úspěšně vplula do vod globálního kapitalismu i v oblasti informačních technologií. Navzdory sankcím vyvíjí software pro firmy z Evropy, Saúdské Arábie, Číny, ale i Spojených států. Místní "ajťáci" mají špičkové vzdělání ze zdejších technologických univerzit a zvládají v podstatě vše - od bezpečnostních programů přes bankovní systémy až po vytváření her.

Právě ve vývoji her patří místní počítačová centra k nejvyhledávanějším a v oboru 2D a 3D animace platí za absolutní světovou špičku. Možná, že i hry ve vašem počítači, nebo mobilu vyvíjeli zdejší specialisté.

Kimové jako dynastie narkobaronů a padělatelů

V 70. letech se KLDR odhodlala k nevídanému kroku. Prezident Kim Ir-sen posvětil založení opiové farmy. Peníze z prodeje heroinu končily na účtech vládnoucí dynastie a protože jsou návykovější než drogy samotné, vláda nedovolila zaměnit pěstování opia za potraviny ani v době největšího hladomoru v 90. letech.

A protože dokonce i KLDR modernizuje, v novém tisíciletí se jedničkou mezi drogami stal severokrejský metamfetamin. Severokorejci ho ve velkém exportují do světa, od Číny po Spojené státy. Drogy přitom leckdy pašují i přímo diplomaté, které kvůli tomu sem tam někdo vyhostí. Peníze z drog přitom nejsou zanedbatelné. Odhaduje se, že jen v roce 2001 vynesl narkobyznys Severokorejcům 500 milionů až jednu miliardu dolarů.

Kim Ir-sen byl vůbec nadšený podporovatel ilegálních aktivit, když kromě drog ještě posvětil i padělání bankovek. A když už bankovky, tak rovnou americké dolary. Do oběhu prý KLDR vypustila přes 100 milionů dolarů v roce 2001 s celkovým obratem 15 až 25 milionů dolarů ročně.

Kromě finančních benefitů se to dá podat také jako ideologický boj proti americkému nepříteli. V podobném duchu si Severokorejci mohou obhájit i prodej drog, které devastují životy obyvatel v kapitalistických zemích. V každém případě se ukazuje, že i pro KLDR jsou peníze na prvním místě. Komunismu navzdory.