Pěší zóny a cyklistické stezky jako zbraň proti terorismu?

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Před týdnem zažil Manhattan další z teroristických útoků, kdy jako zbraň posloužilo obyčejné auto. Uzbecký přistěhovalec Sayfullo Saipov najel pronajatou dodávkou na stezku pro pěší a cyklisty, osm lidí zabil a více než deset jich zranil. Podobným atentátům se asi nikdy nepodaří zcela zabránit, ale potenciálním útočníkům to lze hodně ztížit. Pes je zakopaný v dopravní infrastruktuře.

Květiny za oběti teroristického útoku na cyklisty v New Yorku

Květiny za oběti teroristického útoku na cyklisty v New Yorku,zdroj: Profimedia.cz

Před půl rokem najel psychicky narušený Richard Rojas do chodců na newyorském Times Square. Jednoho zabil, desítky jich zranil. Následky mohly přitom být mnohem horší, kdyby se auto bývalo nezarazilo o metrové železné sloupky, které chránily tamní pěší zónu.

Cyklostezku na Manhattanu, na niž podle pokynů šířených na sociálních sítích Islámským státem najel před týdnem Saipov, bohužel žádné sloupky nechránily. V cestě útočníkovi nestálo vůbec nic, za což osm lidí zaplatilo životem.

Porovnání obou tragických událostí ukazuje, že zmírnit následky podobných teroristických útoků lze lepším plánováním ve velkých městech. Design tamní dopravní infrastruktury je z tohoto pohledu chybný, protože účinkům atentátů nebrání, ale naopak je zesiluje.

Ulicím většinou chybí ochrana podobná té, která je na Times Square, a pro motoristy je až hrůzně jednoduché zabíjet chodce – ať už do nich najede terorista, opilec anebo někdo, kdo prostě jen nedává za volantem pozor.

V USA zahyne každou půldruhou hodinu chodec

Loni na amerických silnicích zahynulo šest tisíc chodců. To vychází průměrně na 16 denně, tedy dvakrát tolik, než jich má na svědomí manhattanský atentátník. V samotném New Yorku, který je přitom z amerických měst k chodcům nejpřívětivější, zahynulo za posledních patnáct let přes 2300 chodců a stovky cyklistů, desetitisíce byly zraněny. Mnohé z obětí normálně přecházely ulici, když je smetlo auto projíždějící na červenou. Jiní prostě jen šli po chodníku a nemalou část jich prostě omylem přejeli jejich nejbližší.

Zaútočit autem na chodce je jednoduché, nenápadné, účinné a zvládne to každý i bez výcviku. Tato metoda se bohužel v poslední době mezi teroristy poměrně rozšířila. Nejvíce obětí si loni v červenci vyžádal atentát v Nice, kde Francouz tuniského původu Mohamed Lahouaiej Bouhlel náklaďákem zabil 86 lidí. Do davu chodců ale najížděli vrazi i v létě v Barceloně, loni v prosinci v Berlíně, ve Stockholmu a několikrát i v Londýně nebo v Izraeli.

Kdo je plný nenávisti a chce za každou cenu zabíjet, ten si vždycky najde způsob, jak to provést. Útoky autem na chodce by ale zdaleka nemusely být tak časté a s takovými následky, jak jsme byli v poslední době svědky. Pro bezpečí chodců a cyklistů se toho dá udělat mnohem víc.

Příkladem je Bordeaux, Kodaň nebo Nizozemsko

Města, v nichž se při plánování s chodci a cyklisty předem počítá, samozřejmě autům velmi ztěžují možnost, aby záměrně nebo omylem sjela někam, kam nemají. Tak třeba centrum francouzského Bordeaux, jemuž kdysi dominoval čilý dopravní ruch a hromady zaparkovaných aut, se díky rozumné politice a pěším zónám stalo doslova rájem pro chodce a cyklisty. Ulice jsou bezpečné a tiché a plné nejrůznějších obchodů a obchůdků. Odnímatelné bezpečnostní sloupky brání autům ve vjezdu do těchto klidných zón.

V Kodani jsou zase cyklisté stezky zcela oddělené od vozovek, což cyklisty chrání před automobily a zároveň jim to umožňuje rychlejší přesun. Britská metropole po atentátu na London Bridge zase umístila mezi silnici a chodníky na mostech bezpečnostní bariéry, města jako Tokio nebo Toronto zúžila jízdní pruhy, aby zpomalila provoz.

V Nizozemsku, které má dvakrát více obyvatel než New York, zahynulo v roce 2015 jen 60 chodců a počet obětí dopravních nehod se tu od 70. let snížil šestkrát. Tento úspěch není náhodný, ale je výsledkem celých desetiletí úsilí úřadů vytvořit místa přívětivější k chodcům a cyklistům, kde je pro automobily mnohem obtížnější zabíjet.

Odhlédnuto od bezpečnosti, jsou vedlejší efekty plánovací strategie zaměřené na chodce pozitivní i v jiných směrech: Zlepšuje se kvalita ovzduší, lidé mají více pohybu a daří se i drobným obchodníkům. Komplikuje to sice život řidičům, ale výsledný efekt za trochu toho odříkání stojí, píše americký New York Times.

Newyorský starosta udělal hodně, ale stále to nestačí

Cílem Vize nula, na níž se zaměřil newyorský starosta Bill de Blasio, je eliminovat počet obětí dopravních nehod. Jeho tým, stejně jako předchozí vedení města za Michaela Bloomberga, udělal velký kus práce, pokud jde o vyčlenění většího prostoru chodcům a cyklistům na úkor automobilů. Vybudovali stovky kilometrů cyklistických stezek a nové pěší zóny.

Poslední teroristický útok ale ukázal, jak je nezbytné podnikat v tomto ohledu další kroky. Starosta by měl znovu zvážit předchozí zamítnuté návrhy, jako je omezení provozu aut v blízkosti pěších zón, zúžení jízdních pruhů a rozšíření chodníků, posílení autobusové dopravy na úkor osobních aut a instalace kovových sloupků a bariér všude tam, kde to je možné.

Tagy: New York zahraničí Spojené státy územní plán dopravní nehody úmrtí chodce americký cyklista sražení chodci terorismus a násilí Uzbekistán silniční doprava městská hromadná doprava ekologie a ochrana životního prostředí

Zdroje: New York Times