Středočeská Vlašim není zrovna město, kde to žije. V centru města parkuje přes den obvykle jen pár aut, jejichž majitelé už překousli nedávné zavedení placeného parkování za 10 korun na hodinu. Ostatní už raději jezdí jen k jednomu ze čtyř supermarketů, které vyrostly v posledních letech na okrajích této 12tisícové aglomerace.

Během roku se město pořádně zaplní jen jednou – na 1. máje, kdy městský úřad pořádá v místním zámeckém parku obrovské slavnosti, kam za melodiemi bývalých normalizačních hvězd dorazí tisíce lidí z širokého okolí. 

Konečně si na nás někdo vzpomněl

Jenže v pondělí dorazil do města pod památnou horou Blaník prezident Miloš Zeman. Od doby, kdy Vlašim navštívil v roce 1947 Edvard Beneš, uplynulo 69 let a první prezidentská návštěva po tak dlouhém čase vzbudila mezi místními velkou pozornost.

Krátce před naplánovaným setkáním na nádvoří Vlašimského zámku byste volné místo k parkování hledali ve Vlašimi jen obtížně.

Zkazky o tom, že do Vlašimi přijede Zeman, se mezi místními začaly šířit asi před měsícem, v době, kdy oficiální hradní i městské stránky o návštěvě ještě mlčely.

Opatrná zvědavost se postupně přetavila v napjaté očekávání – kolem továrny Sellier&Bellot, které místní neřeknou jinak než "blanické strojírny", začali hasiči sekat trávu, silničáři rychle vyspravili ty největší díry, které po zimě zůstaly na hlavních komunikacích, zmizelo pár nevzhledných keřů a kadeřnictví se zaplnila rezervacemi na nové sestřihy.

Nebylo by úplně fér tvrdit, že se Vlašim stala pro těch pár dnů potěmkinovou vesničkou, ale snaha vypadat před vzácnou návštěvou co nejlépe byla ve městě patrná. Přeci jen, nikdo se nechce objevit v televizi rozcuchaný.

Je náš!

Zeman dorazil k vlašimskému zámku po setkání se zaměstnanci Sellier&Bellot a po zhruba půlhodinové diskusi se zástupci města. Na prezidenta se přišlo podívat přes tisíc lidí, což organizátoři vyhodnotili jako nečekanou účast.

"Natáčej to, třeba řekne nějakou blbost a budeš slavnej," smějí se dva mladíci s mobilními telefony v zadních řadách, když začíná krátký projev středočeského hejtmana Miloše Petery. Ale ostatní spíše tiše vyhlížejí hlavní hvězdu dne.

"Politici dělají dvě chyby. První spočívá v tom, že poučují občany města, kam přijeli, jaké je jejich město. Druhou chybou je, že se sejdou jen se zastupitelstvem a vynechají setkání s občany, což je pro ně sice pohodlnější, ale pak to vypadá, že se občanů bojí. A konečně třetí chyba spočívá v tom, že mluví moc dlouho," pronesl hned na úvod svého projevu Zeman a většina přítomných začala, navzdory zmatenému počítání chyb, uznale pokyvovat hlavou.

Když pak prezident začal mluvit o tom, že mzdy zaměstnanců Sellier&Bellot rostou podle jeho názoru příliš pomalu, a pobavil přítomné sdělením, že vedení továrny uvádí průměrnou mzdu ve výši 25 tisíc korun, bylo jasné, že brnká na správné struny.

Zaměstnanci Sellier&Bellot na setkání s Milošem Zemanem | zdroj: Profimedia

Uznalé pokyvování nepřekvapivě pokračovalo i ve chvílích, kdy se Zeman v rámci své dlouhodobé agendy rozpovídal o zbytečné podpoře obnovitelných zdrojů energie, o snížení sociálních dávek na "nepřizpůsobivé" nebo když se vyslovil za přidání peněz hasičům nebo důchodcům. A když pak prezident prohlásil, že polovinu ze sta tisíc státních úředníků považuje za "naprosto nepotřebnou" sklidil od přítomných upřímný potlesk.

Následné otázky z publika ("Protože demokracie je diskuse, jak říkával Masaryk") začaly překvapivě dotazem na uvolňování sankcí proti Íránu. Klidně přednesená, dobře zformulovaná otázka na komplikované zahraničně-politické téma jakoby na vlašimské nádvoří nepatřila, ale prezident ji využil k obecné kritice sankcí a k tomu, aby sám sebe pochválil za skvělou ekonomickou diplomacii. A pak už se jela obvyklá témata: uprchlíci, média, lidská práva a další.

Pěkně ho setřel

Nikdo, kdo zná názory českého prezidenta z médií, nemohl být překvapen. Ale slyšet je naživo, osobně a v reálném čase jim dává sílu, kterou nedokázali narušit ani ojedinělí protestující. Dotaz jednoho z nich, mimochodem bývalého ředitele soutěže Miss Miloše Zapletala, který prezidenta kritizoval za propagaci kouření, doprovodili spoluobčané několika peprnými nadávkami a pak se od srdce zasmáli odpovědi. "Pěkně ho setřel, vola..."

Na Zemanovi je vidět, že ho podobná setkání baví. Baví ho odpovídat na stále stejné otázky, baví ho opakovat stále stejné vtipy a bonmoty. To, že tím vlastně vede trvalou volební kampaň, je pouze vedlejším pozitivním efektem.

Budování image muže z lidu a stylizaci do "posledního spravedlivého" by si pravděpodobně užíval i ve chvíli, kdy by se z nějakého důvodu rozhodl znovu nekandidovat.

Zemanovi můžete vyčíst cokoli, jedno se mu ale musí nechat. Dává lidem to, co žádný jiný politik - bezprostřední kontakt, po kterém tak touží. V dobách, kdy se ve společnosti prohlubuje pocit rostoucí propasti mezi ní a vládnoucími elitami, je to chvályhodná věc a je úplně jedno, jestli to Zeman prostě proto, že je taková nátura, nebo si tím vypočítavě honí body. 

A Vlašim? Ta se může po mírném vyrušení zase v klidu těšit na Májové slavnosti. V televizi se z prezidentské návštěvy objevilo jen pár sekund, takže většina nových účesů přišla na zmar. Ale pocit, že "Zeman myslí na lidi a říká všem nepříjemnou pravdu" zůstane ve většině spokojeně odcházejících lidí ještě dlouho. A právě o to tady, milá holčičko, šlo.