Úsloví "o mrtvých jen dobře" zřejmě platí i v politice. Snad proto je politická smrt Karla Schwarzenberga, opouštějícího vedení TOP09, provázena ze strany "pražské kavárny" až plačtivě uctivými nekrology.

Kariéra bývalého prezidentského kancléře, senátora, ministra zahraničí a samozřejmě šlechtice je prezentována jako světlá část polistopadového vývoje. A sám Schwarzenberg je prezentován jako poslední z dědiců havlovského lidskoprávního, demokratického a humanistického étosu. Podle Petra Honzejka z Hospodářských novin s odcházejícím předsedou TOPky "zmizí poslední element, který české politice dodával nadlokální, či možná i světový rozměr". 

K oné pražské kavárně se zcela bez obalu hlásím. Nezastírám, že věřím v demokracii západního typu a přeju si, aby k ní Česko směřovalo. Nestydím se za svou podporu lidských práv, dokonce ani za podporu lidštějšího přístupu k uprchlíkům. Jsem prostě typické "sluníčko, pravdoláskař, agent Západu". Přesto pro mě Karel Schwarzenberg mnohem víc než Havlův odkaz ztělesňuje hluboké zklamání.

Přes vzletné fráze totiž "kníže" nedostál žádnému ze svých ideálů. Na žádné funkci.

Jako předseda a mediální tvář TOP09 se stal garantem legitimity dalšího politického projektu Miroslava Kalouska. Projektu údajně tradičního, konzervativního a tak vůbec, ve skutečnosti však na prvním místě mocenského: Kalousek se díky němu znovu vrátil na vytoužený post ministra financí a stal se několikanásobným českým Lazarem, neustále vstávajícím z politického hrobu.

Byl to Kalousek, ne Schwarzenberg, kdo držel stranu pevně v rukou, jak ostatně dokazuje současné předsedovo odcházení – Kalousek neměl žádného protikandidáta a ještě si nechal zvýšit pravomoci. Z TOPky byli mezitím všichni nepohodlní, potenciálně charismatičtější politici vypuzeni. Zůstal Ženíšek.

Dalo by se to omluvit politickou naivitou – anebo snad naopak pragmatismem, že "kníže" jako moudrý státník pochopil Kalouskovy machiavellistické schopnosti a rozhodl se využít jeho slovy "pytlákových" služeb pro lepší věc. To by však nesměla TOP09 sestavit vládu s Věcmi veřejnými a svěřit ministerské funkce dnes již polozapomenutým kreaturám typu Jiřího Bessera a Jaromíra Drábka.

Sám Schwarzenberg v této vládě kolosálně zklamal na postu ministra zahraničí, kde plnil ceremoniální úlohu. Havlovská ochrana lidských práv? Ale jděte. Schwarzenberg seděl v kabinetu, který v rekordních objemech vyvážel zbraně a třeba i materiál určený k zásahům proti demonstrantům do krutých režimů jako Saudská Arábie a Ázerbájdžán.

Necelý rok po masakru demonstrací a saúdskoarabské invazi byl na oficiální návštěvě Bahrajnu a bez velké kritiky navštívil také další diktatury v regionu. Naopak nezabránil premiérovu podlézavému chování vůči Číně, kde se Petr Nečas mimo jiné vysmíval "dalajlamismu", a tedy i deklarovaným ideálům Schwarzenberga.

To samé platilo v přístupu k Evropské unii a Západu. Ještě před uprchlickou krizí a krizí na Ukrajině se Česká republika s Evropou ocitala v permanentním konfliktu se zbytkem EU – jako ministr zahraničí Schwarzenberg mimo jiné nedokázal zabránit, že se Česko jako jediná země postavila s Velkou Británií na odpor fiskálnímu kompaktu. Proti 25 zemím unie.

Evropskou politiku vlády totiž opět určoval především tehdejší šéf kabinetu Nečas a jeho ODS v nepřiznaném tandemu s prezidentem Václavem Klausem. Schwarzenberg se v této konkurenci neprosadil a omezil se na plané a nikdy neuskutečněné hrozby o opuštění vlády.

Dnes za svůj hlavní cíl čestný předseda TOP09 označuje ochranu demokratických hodnot proti "hnědnutí" a babišovským autoritářským praktikám.

Jenže co pro to udělal? Účastnil se zřejmě nejnepopulárnější vlády v polistopadové historii, jež během rekordně krátké doby pohřbila demokratickou pravici a nyní zcela vážně a s "pomocí Boží" předává úkol bránit demokracii Miroslavu Kalouskovi.

Jako kdyby zrovna Kalousek měl morální či symbolický potenciál hájit jakékoli hodnoty. Pokud někdo může slovo "demokracie" národu dokonale znechutit, tak je právě Kalousek.

Nepíše se mi to snadno, ale knížecí (ne)odcházení, kdy Schwarzenberg zůstává maskotem vytahovaným v případě potřeby respektovanější tváře, je pouze smutným završením stejně smutné politické kariéry. Je završením nenaplněných očekávání a nesplněných slibů té části české společnosti, jež měla ke Karlu Schwarzenbergovi a jeho názorům blízko.

"Kníže" odchází a nezanechává za sebou nic, na čem by se dalo stavět.