George Armstrong Custer (1839-1876) byl beznadějný student. Na americké vojenské akademii ve West Pointu se zabýval víc lumpárnami než učivem a mezi kadety skončil jako nejhorší z celého ročníku. Byl však neobyčejně cílevědomý, odvážný a vytrvalý, díky čemuž v americké občanské válce jeho vojenské a strategické nedostatky tak nějak zanikly. Dokonce to ve třiadvaceti letech dotáhl na nově vytvořenou hodnost brigádního generála dobrovolníků, po válce byl ale v demobilizované armádě degradován a generálské hodnosti v pravidelném vojsku nikdy nedosáhl.

Nicméně se ve válce naučil od generála Philipa Sheridana strategii spálené země a osvojil si jeho známé heslo, že "jen mrtvý indián je dobrý indián". Custer vůbec dával přednost jednoduchým, až bezhlavým řešením. Když si jednou důstojníci lámali hlavu nad hloubkou řeky, bez okolků vjel s koněm do vody, aby na otázku nalezl odpověď přímo v praxi.

Mrtvý indián, dobrý indián

Válek s indiány se Custer účastnil v hodnosti podplukovníka. Co si myslí o původních obyvatelích Ameriky, ukázal jasné v listopadu 1868, kdy se svými vojáky přepadl indiánskou vesnici u řeky Washita v Oklahomě a zmasakroval tamní obyvatele.

Bitva u Little Bighornu | zdroj: Profimedia

V roce 1868 vláda USA přidělila Siouxům, Šajenům a Arapahům smlouvou z Fort Laramie rozsáhlé oblasti na západ od řeky Missouri. O šest let později se však na posvátných indiánských územích Black Hills našlo zlato. Začaly sem proudit davy bílých zlatokopů a ze smlouvy byl rázem jen kus papíru. Indiáni se těmto nájezdníkům bránili, zabíjeli muže, ženy i děti a tehdy také zavedli známý zvyk skalpování. Nabídku vlády na odkoupení oblasti za šest milionů dolarů indiáni odmítli.

V reakci na to jim koncem roku 1875 vláda nařídila, aby odešli do "rezervací" podobných ghettům. Charismatický šaman a náčelník Sedící býk z lakotského kmene Hunkpapů si to ale nechtěl nechat líbit a podařilo se mu dát dohromady velkou koalici různých kmenů.

Ve snaze udělat pořádek a prosadit zájmy vlády poslala americká armáda na indiánské území v roce 1876 generály Alfreda Terryho, Johna Gibbona a George Crooka, kteří měli zaútočit ze tří stran. Podplukovník Custer se svou sedmou kavalérií byl Terryho předvojem a jeho úkolem bylo vyhledat nepřátelské jednotky.

Proč Custer neposlouchá ta slova varovná?

Ráno 25. června se Custer přiblížil k indiánskému táboru u řeky Little Bighorn v Montaně. Jak bylo jeho dobrým zvykem, chtěl na sebe upozornit ráznou akcí. Byl přesvědčen o tom, že proti němu stojí jen pár divochů s tomahawky a luky, a proto ignoroval všechna varování a rozhodl se nečekat na posily a zaútočit.

Bitva u Little Bighornu | zdroj: Profimedia

Svou jednotku o síle 600 mužů rozdělil na tři části, aby tábor obklíčily. To se ovšem ukázalo jako osudná chyba, protože roztříštěné skupiny si navzájem nemohly poskytnout podporu. Indiáni předstírali ústup, ale Custer si nevšiml, že se opět formují na jeho bocích. Pak se otočili a napadli jej ze všech stran. Custer se svými zhruba dvěma stovkami lidí stál náhle proti více než tisícovce indiánů, z nichž mnozí měli pušky, někteří dokonce opakovací. Custerovi muži naproti tomu měli pouze jednoranné karabiny. Vojáci neměli šanci.

Během zhruba dvouhodinové bitvy byla Custerova skupina zmasakrována, ani jeden z jeho vojáků nepřežil. Zbývající dvě skupiny následně z indiánského obklíčení vysekal generál Terry. Custer byl zabit střelou do hlavy a do srdce, v bitvě padli i jeho dva bratři Thomas a Boston, synovec Henry Armstrong Reed a švagr James Calhoun. Jediný přeživší z Custerovy skupiny byl kůň Comanche. Stal se následně celebritou, a když 7. prosince 1891 uhynul na koliku, byl pohřben s vojenskými poctami.

Z hlediska válečných dějin má bitva u Little Big Hornu v podstatě jen okrajový význam. Nezměnila rozhodujícím způsobem ani politickou, ani vojenskou situaci. Udělala ale z neschopného důstojníka národního hrdinu a měla symbolický význam jako první a jediné vítězství severoamerických indiánů v bitvě s bílým mužem. Nebylo jim ale vlastně nic platné, protože se tehdy generálové vrátili s posilami a porazili je.

Pomsta bílého muže navíc byla strašlivá. Americká armáda indiány nemilosrdně pronásledovala a jejich jednotky se rychle rozpadly, Sedící býk, který podle všeho v bitvě u Little Bighornu vůbec nebojoval, uprchl do Kanady a v roce 1881 se vrátil do rezervace, protože mu americká vláda slíbila imunitu. V roce 1890 byl zavražděn a poté americká vojska definitivně zlomila odpor Siouxů masakrem u Wounded Knee 29. prosince 1890.