Sociální demokracie míří k dalšímu volebnímu debaklu. Po loňských sněmovních volbách se volí do Senátu a do zastupitelstev měst a obcí. Letos strana obhajuje třináct mandátů, tedy více než polovinu svého senátorského klubu, který čítá 23 členů a členek a je v horní komoře největší.

Z třináctky dosluhujících senátorů ale znovu kandidují jen Milada Emmerová, Jan Látka, Božena Sekaninová a Petr Vícha. Zbylí už možná nevěří, že by se do horní komory opět dostali. Navíc mají svůj věk, na který se případně mohou vymluvit, i když nejstarší z nich je Emmerová, která se do Senátu hrne i tak.

Docela dobře se může stát, že zde za ČSSD zasedne právě jen zmíněná čtveřice, a možná ani to ne. Doba sociálním demokratům nepřeje. A třeba taková Emmerová odrazuje jen svým politickým životopisem: čtyřikrát byla zvolená do sněmovny, stala se ministryní zdravotnictví, dvakrát ji zvolili do zastupitelstva Plzeňského kraje, dokonce působila i ve funkci hejtmanky a uplynulých šest let strávila v Senátu.

Zajímavé ovšem je, že po dvou letech v čele kraje se rozhodla kandidovat do sněmovny, a když byla zvolená, na post hejtmanky rezignovala. Jenže ani u poslancování nevydržela a po dvou letech se opět přesunula, tentokrát do Senátu. Místo aby pracovala tam, kde byla, stále někam kandidovala a přecházela z funkce do funkce.

V roce 2012 se dokonce coby poslankyně za ČSSD chtěla znovu ucházet o post hejtmantky, ale jako lídryně kandidátky SPOZ, na žádost čestného předsedy SPOZ Miloše Zemana. Bylo to necelé dva roky poté, co se této funkce vzdala, a pár měsíců před tím, než byla zvolená do horní komory. Nakonec však po silné kritice od vedení sociální demokracie od svého záměru ustoupila.

Při třech mandátech bouchnout sekt

Stranickými matadory jsou i zbývající dva senátoři a jedna senátorka za ČSSD, kteří by rádi ve svém mandátu pokračovali. Jan Látka je od roku 1998 v domažlickém zastupitelstvu, osm let zde byl starostou, v letech 2006-2012 byl poslancem, čtrnáctým rokem je krajským zastupitelem a šest let senátorem.

Petr Vícha je senátorem už dvě volební období, v roce 1994 se stal členem zastupitelstva v Bohumíně a stejnou dobu zde působí jako starosta. V minulosti byl také osm let zastupitelem Moravskoslezského kraje. Božena Sekaninová je senátorkou od roku 2006, už dvacet let je v zastupitelstvu v Prostějově a v letech 1998 až 2009 byla také místostarostkou.

Říká se, že čeští voliči mají tendenci vyvažovat, čemuž vcelku odpovídá praxe z minulých voleb. Otázka je, co přesně to znamená ve vztahu k letošním senátním a komunálním volbám. Ve vládě na celostátní úrovni je hnutí ANO společně se sociálními demokraty. Budou tedy Češi volit do místních zastupitelstev a Senátu spíše zástupce opozičních stran, a ČSSD ostrouhá?

V senátních volbách bude strana skutečně ráda za každý mandát. V roce 2008 jich získala 23, o dva roky později dvanáct, v roce 2012 třináct, před čtyřmi lety deset a v minulých volbách už jen dva. Sociální demokracie tak má sestupnou tendenci, a ta zřejmě bude dál pokračovat. Cokoliv nad dvě senátorská křesla proto lze považovat úspěch.

Odchod do nižších politických pater

Stejně zajímavé bude sledovat výsledky ČSSD ve velkých městech. V Praze měla v předchozích komunálních volbách 10,43 procenta hlasů, v Brně 17,67 procenta, v Ostravě 16,22 procenta, v Plzni 16,45 procenta, v Liberci 9,82 procenta, v Olomouci 18,69 procenta a v Ústí nad Labem 11,74 procenta. Když to srovnáme s výsledkem strany v loňských sněmovních volbách, kdy získala 7,27 procenta, je vidět, že má kam padat, a to v těchto městech mívá spíše nižší preference, než jsou ty celostátní ve volbách do sněmovny.

Nevíme, kam až sociální demokraté klesnou, ale třeba se také ukáže, že sestupný trend se už obrátil a procenta ČSSD porostou. V zářijovém volebním modelu CVVM jich strana měla již 12, ovšem v srpnovém od Medianu jen 8,5 a podle nedávného šetření agentury STEM/MARK by v Praze získala pouze dvě procenta. Takže by to byl spíš zázrak.

Senátní a komunální volby mohou být pro sociální demokracii prvním varováním, že poté, co se rozhodla vstoupit jako menší koaliční partner do vlády s Andrejem Babišem, neubírá se správnou cestou a nastoupená trajektorie jejího poklesu a odcházení ze scény pokračuje.

Zvlášť velkou symboliku by mělo, pokud by se nedostala do pražského zastupitelstva. Větší vykřičník a zdvižený varovný prst před příštími volbami do Poslanecké sněmovny si lze jen stěží představit. Jestliže sociální demokraté nebudou přítomni v zastupitelstvu hlavního města, nemusejí být ani v dolní komoře parlamentu.

Dost možná jsme svědky velkého ústupu sociální demokracie z české politiky a jejího stažení do nižších politických pater, kdy zůstane na úrovni některých městských zastupitelstev, možná několika krajů a při troše štěstí bude mít ještě nějakého toho senátora. Stále je to sice vlivná a důležitá strana, ale kde je psáno, že jí bude i za pět let? Záruky nemá žádné.

Konsolidovat za plného vládního provozu

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová v rozhovoru pro EchoPrime.cz na otázku, zda věří, že se sociální demokracie může někdy vrátit na procenta, která měla před deseti, patnácti lety (dodejme, že v roce 2006 obdržela ve volbách do sněmovny přes 32 procent), odpověděla: "Určitě. Musíme se zkonsolidovat a naučit se metody, které dneska určují politický svět – a to je ten marketing. Vy si myslíte, že to je fráze a výmluva na neúspěch, já si myslím, že marketing prodává."

Dokáže se však ČSSD zkonsolidovat bez toho, aby odešla do opozice? A jak přesně vypadá taková konsolidace při účasti na vládě? Zbývá na ni vůbec čas? Podle slovníku cizích slov konsolidace znamená "zpevnění, tuhnutí, vyztužení, upevnění, ustálení" nebo také "sjednocení, sloučení, unifikaci" či "úpravu, sjednocení různých závazků v jeden závazek".

Komunální a senátní volby jsou pro sociální demokracii příležitostí, aby se zkonsolidovala, aby se některé její části zpevnily a ustálily, jiné zmizely a další se sloučily. Volební bankrot je šancí takovou probírku udělat a ujasnit si, v jakém chování a v jakém typu lidí spočívá naděje pro budoucí stranické přežití. Debakl ve volbách k tomu snad ČSSD alespoň zčásti přinutí.

Marketing je sice důležitý, ale změna, kterou strana potřebuje, je mnohem hlubší. Milada Emmerová či náměstek pražské primátorky Petr Dolínek znovu kandidující do zastupitelstva totiž nereprezentují ČSSD nějak omylem a nevytvářejí o ní navenek falešnou představu. Právě oni jsou symbolem a vyjádřením toho, jaká sociální demokracie ve svém nitru stále je - bez ohledu na spoustu jiných skvělých lidí.

Uvidíme, pro jakou ČSSD se vyjádří voliči, kdo se za ni do Senátu dostane a v jakých městech uspěje. I z toho by se měl odvinout směr vzývané konsolidace. Ačkoli to slovo je dost strašné a je otázka, zda si trochu neprotiřečí umístit ho v jedné větě hned vedle důrazu na marketing. Ono zkonsolidovat zní podobně jako zcentralizovat či znormalizovat, a to opravdu nejsou slova, která by dnes někoho přitahovala.