Ohlédnutí syna rytíře a malíře zmizelých světů

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Malíř balonů a vzducholodí, fantastických krajin i průmyslové periferie. Milovníci zvláštního světa Kamila Lhotáka si mohou v několika předjarních týdnech dopřát potěšení z výstavy jeho děl s výstižným názvem Retrospektiva. Sto dvacet slavných i dosud neznámých olejomaleb je v pražském Obecním domě připraveno od 7. února do 22. dubna právě pro ně.

Výstava Kamila Lhotáka "Retrospektiva"

Výstava Kamila Lhotáka "Retrospektiva",zdroj: Petr Hloušek / Právo / Profimedia

Originální samouk Kamil Lhoták (1912 – 1990) se narodil 25. července 1912 v pražských Holešovicích. Rodiče se seznámili na jednom z žofínských plesů, ovšem mladý medik, plným jménem rytíř Kamil Lhoták ze Lhoty, si o dva roky starší Annu Kouglovou nikdy nevzal. Budoucí zakladatel české farmakologie MUDr. Lhoták se oženil s dívkou z dobře situované rodiny a svého oficiálně nepřiznaného syna vídal pouze inkognito. Přestože jej spolu s matkou celoživotně finančně zabezpečoval, nelze se divit dosti komplikovanému vztahu syna a otce, který navíc malého Kamila nechtěně nakazil dětskou obrnou, čímž zapříčinil jeho celoživotní hendikep - kulhání.

K nadšení pro svět umění přivedla Kamila matka. Chlapec miloval dobrodružné světy Julese Verna, okouzlovaly jej konstrukce letadel z časopisů, podle nichž si vyráběl vlastní modely, či výtvarná díla z publikace, kterou mu přinesl otec. Ten dojížděl za synem i do Stochova, kde spolu s matkou trávili válečná léta. "Vystupoval vždycky o stanici dřív a ten kus cesty došlapal, aby ho nikdo neviděl," vzpomínal poněkud hořce Lhoták.

Na první okouzlení automobilem nikdy nezapomněl

Kamil zažil své první okouzlení automobilem. "Vraceli jsme se z procházky. U nádraží stál automobil. Jak jsem ho spatřil, nutil jsem matku, abychom tam zamířili, honem, protože jsem se bál, aby nezmizel. Nezmizel a já ho v úžasu obcházel. Šofér se dal s matkou do řeči, dokonce otočil klikou, otevřel kapotu a ukázal nám, jak to běhá uvnitř. Bylo to velký. Pak někdo vyšel z nádraží a vyzval nás, abychom se posadili, a jeli jsme do Stochova. Bylo mně pět let, ale to odpoledne nezapomenu."

Nejen svět techniky, ale také výtvarné umění jej lákalo. Coby jedenáctiletý navštívil s matkou výstavu francouzských malířů v Obecním domě a byl uchvácen "Celníkem" Rousseauaem, Paulem Gauguinem a Francií vůbec. Během studií na pražském Jiráskově gymnáziu psal, kreslil a se spolužáky vydával Auto-moto zpravodaj a Hledání umění. Přesto dle přání matky následovala suchá právnická fakulta. Poctivě dostudoval, ale umění bylo silnější. Mladý Kamil maloval, kreslil a objevoval nové umělecké směry. To vše jako samouk.

První výstavou se představil v předválečném roce 1939. "…žluté balony stoupající vzhůru k nebi, Nautilus kapitána Nema, Dvacet tisíc mil pod mořem, koráby a vůně dobrodružství z dětských knížek. Na tu výstavu se jděte podívat, jste-li zamilováni do podivínství a zvláštností, což je mnohý z nás. Sám bych si tu vybral pro stěny svého bytu – a mezi námi, my profesionálové hned tak něco vedle sebe nesneseme", komentoval ji příznivě malíř Otakar Mrkvička.

Doba ovšem byla zlá. Zvláště pro krásnou Herthu Guthovou, předurčenou k perzekuci kvůli židovskému původu. Právě s ní se mladý Lhoták o rok dříve oženil. Manželku sňatek ochránil, její rodiče však zahynuli v roce 1942 v koncentračním táboře. Manželé se navíc obávali o život svého syna, který dle norimberských zákonů platil za čistého Žida. Po válce se stres i hrůzy doby projevily v Herthině psychickém onemocnění. Nemoc se zhoršovala, společné soužití bylo stále obtížnější, až nakonec skončilo nevyhnutelnou hospitalizací.

Novou etapu otevřel Dědeček automobil

A znovu přituhovalo i v politickém životě. Po krátké době svobody skončily po únoru 1948 soukromé i spolkové galerie. Vše ovládl Svaz čs. výtvarných umělců a mnozí "nepřizpůsobiví" mohli pracovat pouze v soukromí. Lhoták ještě stihl uspořádat v Topičově galerii výstavu, nicméně až do roku 1955 nesměl oficiálně vystavovat. Není divu, že propadl stavům deprese, navíc v nefunkčním manželství s psychicky nemocnou ženou. Zvláštní obraz Zeď vzpomínek ve stylu tzv. lettrismu či numerismu (symboly a vepsaná čísla) pochází právě z této doby.

Nová etapa života se mu otevřela po seznámení se spisovatelem Adolfem Branaldem (1910 – 2008). Ten svému novému příteli svěřil ilustrace knihy Dědeček automobil, později rovněž za Lhotákovy spolupráce zfilmované. Doba se uvolňovala a mohlo se znovu vystavovat. Šedesátá léta přinesla oficiální ocenění a možnost znovu vycestovat za hranice. Zlepšení nastalo i v životě osobním. Po mnohaleté odmlce přišlo setkání s Annou Endrštovou, kterou si kdysi osmiletý Kamil nakreslil do školního sešitu coby pětiletou holčičku. Zaujala jej jistou zvláštností – byla jednoruká. Anna se stala jeho přítelkyní a celoživotní oporou. Mimochodem, určitý hendikep byl pro Lhotákovy partnerky takřka typickým. Manželka Hertha prodělala jako on v dětství obrnu, tělesně postižená byla i Manka Haštabová, předobraz díla Dcera velkoměsta, které později zaujalo Pabla Picassa na výstavě českého umění v Paříži.

Častěji než osoby se však po Lhotákových obrazech prohánějí automobily či poletují horkovzdušné balony. "Zpočátku jsem kreslil a maloval jakousi iluzi světa dětství. Stará technika mne inspirovala ke klukovskému snění. Postupně si mě namluvila moderní civilizace – já jsem totiž přítel civilizace, postupně jsem se v ní zhlídnul. Civilizace má tvář techniky. Začal jsem tou starou a objevil jsem mladou. Staré zázraky omládly, jezdily kolem, přitahovaly mne."

Milovník techniky - ale jen té staré

Světem Lhotákova dětství s osobitým kouzlem je průmyslová periferie. "Pražské předměstí, zejména Holešovice, krajina, kde omšelé zdi a dehtem impregnované ohrady továrních objektů nahrazují stromořadí. Hubené akáty se kupí kolem telefonních budek. Květiny tam rostou toliko na střechách moderních činžáků, v umělých zahrádkách, třicet metrů nad zemí. Je to velkolepá podívaná, která místy připomíná civilizaci starých filmových grotesek. Asfaltované ulice, železobeton, cihly, kandelábry, prkenné ohrady, vítr, déšť, kouř, mlha, Holešovice, Nusle, Michle, Žižkov. Obrovský park v bezprostředním sousedství továren: Stromovka." A stroje? Za ploty či v kůlnách stávaly často staré dopravní prostředky.

"Můj otec měl obrovskou vášeň. Motocykly. Vlastně to nebyla ani vášeň jako spíše bezmezná láska. Motocykl pro mého otce nebyl dopravní prostředek ani pouhý technický výtvor, který by obdivoval, ale byl pro něj bytostí, se kterou žil. Své motocykly personifikoval," dosvědčuje syn. Však také snímky strojů podstatně dominují nad fotografiemi Lhotákovy rodiny. A technika nová? Té kupodivu nakloněn nebyl. Nevlastnil televizi, magnetofon a časem už ani rádio. Pořídil si pouze hudební skříň s gramofonem. A když provoz na silnicích zhoustl, rovněž bicykl, na němž najezdil stovky kilometrů především krajinou okolo Českého středohoří.

Koncem života se musel oblíbených jízd vzdát kvůli zdravotním problémům. Míval závratě, také intenzita malování polevila. Kde jsou časy jednoho obrázku denně! Poslední dílo z pečlivě vedeného seznamu obrazů má číslo 2053.

Dožil se 17. listopadu 1989, avšak s hořkým podtónem – právě toho dne zemřela jeho dlouholetá přítelkyně Anna. Dvaadvacátého října následujícího roku odešel sám Kamil Lhoták. Podle jeho vlastního přání rozprášil syn Kamil jeho popel do čtyř světových stran z kopce Číčov v Českém Středohoří. "Do tajemna."

Tagy: Česko výstava domácí výtvarné umění český malíř malířství umění a kultura dějiny a fakta

Zdroje: vlastní