Nová vláda Andreje Babiše by měla 11. července požádat poslance o důvěru. K hlasování se dokodrcá za cenu toho, že sociální demokraté minimálně načas ustoupili z toho, aby se ministrem zahraničních věcí stal europoslanec Miroslav Poche. Místo toho souhlasili s tím, že vedením ministerstva bude pověřený předseda sociální demokracie a nyní i první místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček. Sociální demokraté tak přistoupili na pochybný manévr, kdy premiér Pocheho sice navrhl, ale současně pro případ, že ho prezident odmítne, mu navrhl i Hamáčka.

Nic se tím nevyřešilo, ale sociální demokracie získala čas. Čas, aby buď nabrala sílu do dalšího konfliktu, pokud by trvala na tom, že se ministrem stane Poche, čímž by natáhla současné provizorium. Anebo čas, aby našla takového kandidáta na ministra, na němž by uvnitř strany byla shoda a se kterým by byl spokojený i Poche, protože by zaručil jeho vliv na ministerstvu. Takovým člověkem by mohl být například bývalý náměstek ministra zahraničních věcí Lukáš Kaucký, kterého v této souvislosti už i zmínil v rozhovoru pro Právo první místopředseda ČSSD Jiří Zimola.

Ať to dopadne jakkoli, sociální demokracie tím bude bita. Buď bude i nadále trvat na jmenování Pocheho, a rozpoutávat tak nesoulad ve vládní koalici, dělat problémy a působit rozvratně a jako někdo, kdo se soustředí na post pro jednoho člověka, místo aby pracoval a dělal něco užitečného. Anebo na ministerstvo zahraničí navrhne někoho jiného, a tím přizná svoji slabost a neschopnost prosadit si do vlády své kandidáty. Ústavně neodpovědný prezident je zkrátka silnější než ona a sociální demokratům nezbývá, než se s tím smířit.

V závětří si počkat na zvolení

Problémy sociální demokracie neskončí ani po 11. červenci, ať už spor kolem ministerstva zahraničních věcí dopadne jakkoli. Předně tady máme zmíněného prvního místopředsedu Jiřího Zimolu. Bývalý jihočeský hejtman se rozhodl, že se bude věnovat stranické práci, aby suploval předsedu Hamáčka, který bude mít plné ruce práce ve vládě (nyní dokonce na dvou rezortech).

Zimola opakovaně hovoří o tom, jak chce otevírat Lidový dům, zatím však nevíme, co to znamená. Jestli se bude víc větrat, nebo se budou pořádat exkurze pro veřejnost, či se některé jeho prostory pronajmou přes Airbnb turistům.

Jisté je, že Zimola má ambici stranu řídit. Chce být jejím předsedou. Ostatně letos na sjezdu už na tento post kandidoval. Jeho současné působení, kdy se namísto práce ve vládě chce věnovat straně, objíždět straníky a bavit se s nimi, lze proto chápat tak, že si připravuje půdu na to, aby se na řádném sjezdu sociální demokracie příští rok v březnu stranickým šéfem opravdu stal. Na rozdíl od Hamáčka bude mít dost času, aby si mezi členy zajistil podporu - a nejen to.

Pokud nakonec sociální demokraté na ministra zahraničí navrhnou někoho jiného než Pocheho, bude to Hamáčkova prohra a vítězství Zimoly, který jako první začal prosazovat, aby ČSSD přišla s jiným kandidátem. Dnešní situace není Hamáčkovi vůbec nakloněná. Veškerá nespokojenost s tím, jak sociální demokracie v posledních měsících postupuje, ve výsledku padne na jeho hlavu.

Část strany mu nezapomene, že příliš ustoupil Zemanovi s Babišem a kývl na to, že ministerstvo zahraničních věcí sám dočasně povede. Pro některé sociální demokraty je zase až moc ve vleku Pocheho a pražské ČSSD, a aby si udržel jejich přízeň, protahuje nejistotu a provizorium.

Hamáček uvízlý v kleštích

Řešení, které Hamáček zvolil, si bude muset obhájit minimálně před stranickým předsednictvem, se kterým ho nikdo nekonzultoval a kterému se nijak zvlášť nezamlouvá. Nespokojené hlasy zaznívají hlavně od zástupců krajů, které hlasovaly proti vstupu do vlády. Přítomnost nemalé opozice vůči samotné vládní účasti bude přinášet problémy i do budoucna. Pokud si sociální demokracie nechá od premiéra Babiše líbit to či ono, stranická opozice se bude ozývat a připomínat, že rozhodnutí vládnout s hnutím ANO bylo chybné.

Hamáček musí kličkovat na jedné straně mezi Babišem a Zemanem, na druhé mezi kraji, které do vlády jít nechtěly (například Plzeňským a Ústeckým). Přitom si nemůže dovolit znepřátelit Pocheho a pražskou ČSSD, a k tomu na jeho záda dýchá Zimola.

Taková situace je ještě horší, než jaké svého času musel čelit jako premiér a předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka. Hamáček je v nepoměrně slabší pozici, nachází se v kleštích protichůdných zájmů, jeho manévrovací prostor je velmi omezený a ve prospěch jeho soupeřů hraje i čas.

Strana ponechaná svému osudu

Předseda sociální demokracie je pod obrovským tlakem a říjnové komunální a senátní volby pravděpodobně dále podlomí jeho pozici. Po tom, co všechno sociální demokracie od posledních sněmovních voleb na celostátní úrovni předvedla, by bylo velkým překvapením, kdyby v letošních volbách zažila něco jiného než propadák.

Hamáček pak bude mít jen velmi málo času na to, aby své spolustraníky přesvědčil, že má stranu vést i po příštím sjezdu. To neznamená, že se vedle Hamáčka a Zimoly nemůže objevit někdo třetí, kdo nakonec porazí oba. To jediné by sociální demokracii mohlo zachránit.

Úplně nejlepší by bylo, kdyby podzimní komunální a senátní volby Hamáček se Zimolou pochopili jako referendum o tom, zda mají příští rok kandidovat do čela ČSSD. V případě, že v nich strana dopadne neslavně, měli by se kandidatury na předsedu vzdát oba. Tam, kde nově zvolené vedení sociální demokracie slibovalo sjednocení a konec vnitrostranických sporů, přinesli jen další konflikty a rozklad. Spor o vstup do vlády a o jmenování Pocheho ministrem jsou toho jasným dokladem. Dokud se to nezmění, nemá sociální demokracie šanci svůj pád do nicoty zastavit.

Proč by měl někdo volit stranu, u níž je hlavním poznávacím znamením jejích představitelů zjevná závislost na někom třetím? A už nezáleží na tom, zda je to u Hamáčka pražská sociální demokracie a Miroslav Poche, nebo u Jiřího Zimoly prezident Miloš Zeman. ČSSD tak ke dnu táhnou nejenom rozepře a ustavičné boje, ale i to, že její vedoucí funkcionáři ve skutečnosti ani nejsou oněmi zápasníky, kteří by se spolu střetávali, nýbrž pouze nastrčenými panáky a avatary, jež více či méně ovládá někdo jiný. A po voličích se chce, aby něco takového podporovali a volili.

Může jim mít někdo za zlé, když to nebudou mít zapotřebí a nechají sociální demokraty jejich osudu? Jen ať se pěkně vymlátí sami mezi sebou. Až se jejich předsedou stane někdo rozumný, třeba se k nim zase vrátí. S Hamáčkem a Zimolou to ale nebude.